V září 2009 jsme z finančních důvodu cestu do New Yorku, v rámci naší svatební cesty, vynechali. Pracovní smlouvu u ČSA jsem měla do konce ledna. Dlouho se nevědělo, jak to se mnou dopadne. Nakonec, po dlouhých chvílích obav, mi smlouvu částečně prodlouží. Mám ji do konce června a pak se uvidí, co dál.
S Jirkou jsme si New York naplánovali na konec února. Přemýšleli jsme, jakými společnostmi bychom mohli letět. V Gabrielu (systému) jsem si našla mnoho možností. Od přímého letu s Delta Air Lines, až po všemožné kombinace. Lufthansou přes Frankfurt nebo Mnichov. Lufthansa používá letiště J. F. Kennedy a Newark. Air France přes Paříž, která taktéž využívá JFK i EWR. KLM lítající pouze na JFK. British Airways, která má nejvíce letů denně do New Yorku. Rakouský Austrian, polský LOT, švýcarský Swiss, španělskou Iberii či italskou Alitalii. Také americké letecké společnosti můžeme na slevy využít. Deltu, US Airways či Continental. Možností je opravdu hodně.
Jirka došel na letištní přepážce Student Agency zarezervovat náš hotel. Ramada Jamaica v Queensu.
2. února
Celý den jsme proseděli u internetu a vymýšleli výlety, rezervovali jsme vstupy do koruny na soše Svobody. Vymysleli jsme si i jednodenní výlet mimo New York. Tak uvidíme, jak nám to všechno vyjde.
9. února
Jirkovi došli vouchery na ubytování. Večer jsem nás nalistovala na lety mezi Evropou a Amerikou.
13. února
Vyzvedli jsme si kufr u babičky.
14. února
Jirka kdysi dostal v práci od jednoho cestujícího zavazadlo. A tak jsme si pro něj byli u jeho rodičů. Tam jsme při rozhovoru zjistili, že objednal pouze 4 noci místo 5 nocí... Takže budeme muset na místě řešit jednu noc navíc.
18. února
Předány klíče od bytu mamce, aby chodila navštěvovat naše kočičí pupíčky, kteří tu budou sami.
19. února
Adáme, kolega v práci, nás odbavil na let Praha - Frankfurt. A to na čekací listinu. Potvrzení dostaneme až ráno v gate. Ale místa jsou, tak jsme klidní. Alespoň někam odletíme. Pokračující let mu ale nešel odbavit, tak to také pořešíme až ráno. Pokračující let Frankfurt - New York (JFK) je v ekonomické třídě o 5 míst překnihovaný.
Mám službu 10-22 a tak než se dostanu domu a než zabalíme, je po půlnoci.
20. února
Budíček byl nařízený na 4:30. Vyspalí jsme moc nebyli, takže se nám moc vstávat nechtělo. Rychle procházíme koupelnou a dobalujeme poslední věci. Asi v 5:05 vycházíme z bytu a jdeme k autu.
Na parkingu A jsme až v ve čtvrt na šest. Letadlo odlétá v 6. U Petry, která sedí na oblouku jako supervisor, se informujeme o stavu na pokračujícím letu. V ekonomická třída je teď na 0. Na palubních vstupenkách stále s čekací listinou na úseku Praha - Frankfurt máme nalepený Fast Track. To nás opravňuje k tomu, abychom využili rychlejší bezpečnostní kontrolu. I v tuto ranní dobu jsou zde fronty. Takže toho rádi využíváme. V 5:30 docházíme do gate C2, kde na nás čeká Lufthansa se svým letadlem Airbus A321. U kolegyně Deniely, která je na této lince LH 3267 vedoucí gate, si vyměňujeme palubní vstupenku s čekací listinou. Na palubních vstupenkách máme potvrzená místa 15AB. Hurá, alespoň někam doletíme. Zároveň vkládá APIS (nutná podrobnější data, která se vypisují na letech do USA) a tiskne nám palubní vstupenky z Frankfurtu do New Yorku. Na čekací listinu.
Nástup začíná v 5:37. Letadlo je docela plné. Vedle nás, na sedadle 15C, seděl cestující, který si ovšem přesedl na 15D ke svým známým. Takže jsme na této "trojce" sami.
Zhruba 15 minut po startu jsme dostali bagetu se sýrem a dali jsme si kávu. Let trval něco málo přes hodinu. Byl to opravdový skok. Nejdéle trvalo kroužení nad Frankfurtem. V tuto ranní dobu zde přistává velké množství letadel a než na nás přišla řada, chviličku to trvalo.
Když jsme letěli v září do Los Angeles, přistavili naše letadlo na stojánku bez nástupního mostu a všechny cestující přepravili autobusem do terminálu. Tentokrát nás překvapivě postavili na stojánku s nástupním mostem.
Na palubních vstupenkách na pokračující let LH 400 z Frankufrtu do New Yorku máme napsáno, že nástup bude z východu A55. Po zorientování se se tedy vydáváme směr tento východ. Cestou si kupujeme pití, ale musíme ho hned vypít, protože nás čeká bezpečnostní kontrola. Ta je opravdu důkladná. Museli jsme sundat snad všechno, po projití rentgenem chtěli otevřít všechna zavazadla, včetně taštičky s foťákem. Oba jsme pískali, takže nás i zkontrolovali ručně.
V 8:20 usedáme ve východě A55. Letadlo Boeing 747 společnosti Lufthansa už stojí u nástupního mostu. Kolega Adam se podíval na rotaci našeho letadla. Zjistil, že je na cestě z Miami a po našem New Yorku zamíří do Chicaga. Dáváme si kávu a koukáme na šrumec na ploše.
Obsazenost nevypadala z Prahy moc dobře, navíc bylo i hodně zaměstnanců. A další mínus pro nás byla vyhlášená stávka pilotů Lufthansy.
V 9:30 přišli do gate zaměstnanci, kteří měli náš odlet na starosti. Asi v 10 jsem se šla zeptat, jak to vypadá s naším letem, jestli máme nějakou šanci. Bylo mi řečeno, že je vše OK a že mám přijít za 40 minut. V 10:45 dostáváme místo. Jsme potvrzení jako poslední ze všech zaměstnanců. Já jsem dostala sedadlo 44F. Sedačky v Boeing 747 jsou v economy class uspořádány 3-4-3. A moje místo je druhé zprava na té "čtyřce". Jirka je někde ve 32 řadě. Tedy ještě před kuchyňkou s nozovým východem. Ani na sebe nevidíme.
Po 11 hodině nás odtáhli od stojánky a potom jsme dlouho pojížděli na odletovou dráhu. Před námi přistávala A340 společnosti Lufthansa. A potom už jsme byli na řadě my. Ještě nám k tomu vyšlo sluníčko zpoza mraků, motory pořádně zaburácely a pak už to s námi pěkně házelo. Na našem letadle bylo hodně vidět, že už má nalítáno pěkně mil.
Dle kapitána má být let dlouhý 7,5 hodiny. Vedle mě (vlevo) sedí paní s chlapečkem. Poláci. Naštěstí kluk ještě před odletem lehl a spí. Vydrželo mu to půlku letu. Vpravo ode mě sedí černoška. Tasi nasadila sluchátka, zakryla se dekou a je ve svém soukromém světě celý let. Brzy po startu je cítit, jak stevardky ohřívaly obědy. Nejprve jsme dostali slané preclíčky. A poprvé rozváželi pití. Já jsem si dala jablečný džus. Zhruba dvě hodiny po startu z Frankfurtu servírovali oběd. Bohužel, těstoviny už nebyli, ale ani hovězí s bylinkovými knedlíky a brokolicí nebylo špatné. Na tácu jsme také měli salát ze zelí, mrkve a malých krevetek. Jako moučník byl perník s třešněmi a mandlemi. K pití džus a káva.
Po sklizení servisu jezdily stevardky s duty free a rozdávaly doklady nutné pro přílet. Vyplnila jsem je i za Jirku, protože u sebe neměl pas ani tužku. Vtipně se za chvíli Jirka objevil s tím, že mi papíry nese, abych je vyplnila...
Náš let probíhal v letové hladině 10.300m n. m., rychlostí 826km/h a venkovní teplota byla -48°C. Po odletu z Frankfurtu jsme proletěli nad Amsterdamem, severně od Manchesteru, severně nad Irskem, jižně od Grónska a směr USA přes Labradorský poloostrov.
Je 4,5 hodiny do přistání na JFK. Budím černošku, aby mě pustila. Odskakuji si a trošku se protahuju. V kuchyňce je připravené nějaké občerstvení, ale nevyužívám ho. Letová hladina se změnila, tentokrát na 10.600m. n. m., rychlost se změnila na 914km/h a venkovní teplota klesla na -61°C. Stevardka chodí s pitím, ale já nic nechci. Poslouchám muziku, koukám na kreslené pohádky na společných obrazovkách.
Hodinu a půl do příletu na JFK jsme dostali (stejně jako před obědem) horké ručníky. Pak se roznášelo druhé jídlo. Stevardky jej nazývaly pizzou, ale byl to spíš takový sendvič se sýrem a krůtí šunkou. A džus. Po sklizení začínáme klesat.
Na obrazovce také pouštějí informace k příletu na JFK. Přistání proběhlo dobře. Sice byl boční vítr, ale lepší, než v září v Paříži s Air France a jejich Boeing 777. Na stojánku nás zavádí pomocí tahače. Stejně, jako v Los Angeles.
Chvíli trvalo, než nás "přicucli" na "chobot" a než začali cestující vycházet. Jedni mladí Američané pochopili, že můj příruční kufřík mám asi 5 řad za mojí 44 řadou a vyndali mi jej z binu a přinesli. Došla jsem k Jirkovi a v duchu poslední do letadla - poslední z letadla, jsme vystoupili.
Před imigrační kontrolou jsme doplnili informace na formuláře, se kterými jsem si nebyla jistá a Jirka si svůj podepsal. Fronta byla velká, ale dalo se to zvládnout. U okénka 30 se o nás postaral velmi příjemný úředník. A naše kroky směřovali k celníkům. Ten si od nás jen vybral doklady vyplněné z letadla a svoji pozornost zaměřil na slečnu z Asie, která sama táhla na vozíku asi 6 kufrů...
Vyšli jsme do příletové haly a zamířili k přepážce Ground Transport. Vyžádali jsme si mapu metra a obdrželi jsme hned dvě (jedno metro a jednu jen mapu Manhattanu).
Koupili jsme si pití a šli na AirTran, který nás dopravil z Terminálu 1 na Terminál 4. Našli jsme zastávku autobusu Q3, který nás dopraví až na jeho konečnou zastávku. Přesně před náš hotel. Jaké však bylo naše překvapení, když nám řidič řekl, že papírové bankovky nebere. Na Hawaii to nebyl problém. Musíme mít pouze mince a 2x2,25$ nemáme. Jde tedy zpět do haly a kupujeme si další pití, abychom rozměnili. Jirka si všiml, že se v této prodejně dá koupit i MetroCard na dvě jízdy. Kupujeme si teda každý jednu, dohromady i s pití za 10,35$. První použijeme hned na dopravu z letiště. Platnost má do února 2011. Jdeme zpět na autobusovou zastávku, nasedáme do autobusu a vezeme se k hotelu. Během jízdy čtvrtí Jamaica je nám jasné, proč se tato čtvrť takto jmenuje. V autobusu jsme jediní bílí cestující... A i náš hotel je v této čtvrti...
Busem Q3 jsme tedy dojeli na jeho konečnou stanici, která je zároveň i menší autobusové nádraží. Jdeme do našeho hotelu Ramada Jamaica. Na recepci jsme se zapsali, vyřídili požadavek jedné noci navíc (budeme se muset ve středu přestěhovat) a vyjíždíme do osmého patra. Pokoj č. 804 je moc krásný. Vybalujeme, odpočíváme a Jirka kouká na naší LCD 32 palců na ZOH.
Když se začíná stmívat, vyrážíme na nejbližší zastávku metra. V automatu si kupujeme týdenní MetroCard, jedna za 27$. V obchodě s názvem "99c" si kupujeme zubní pastu a Jirka slané preclíčky. V Subway si kupuji můj oblíbený sendvič (tuňák, sýr, rajče, salát, černá oliva, sladká cibulová omáčka. V Praze na letišti si ho ještě nechávám posypat parmazánem a oreganem). Sendvič v celé bagetě stojí 5,44$. Levnější, než u nás. Vracíme se na hotel. V kávovaru na pokoji si vaříme kávu. Dáváme si sendvič. Ale nesníme ho celý, tak si zbytek dáváme do ledničky, která je také na pokoji. Půjdeme brzy spát. Zítra nás čeká velké chození.
21. února
Během noci jsem asi dvakrát koukala na budík. Jirka byl už vzhůru asi od čtyř hodin (což je asi 10 hodin u nás). Asi v 6 ráno jsme se začali pakovat na naší dnešní pěší túru. Venku (stejně jako včera) krásně svítí sluníčko. Po 7 hodině jsme hotoví a i s věcmi jdeme na snídani. Snídaňový koutek je hned za recepcí. Jirka si dává toastový chléb a malé klobásky a omeletky. K pití kávu a džus. Já 2 donuts a horkou čokoládu.
Po snídani se vydáváme na nejbližší zastávku metra F nazvanou 169th.
Metrem F jedeme na zastávku 57th Ave. Vyjdeme z metra a ohromeni okolnými mrakodrapy docházíme k Central Park. Tam vytahujeme mapu a zorientováváme se.
Náš první cíl je Time Square. Jdeme po Sedmé Ave. Cestou si Jirka kupuje kulíša, protože je mu zima a svého kulicha nechal v Praze. Od Time Square procházíme ulicemi 48th Street a 6th Ave (Ave of America) k Rockefeller Center. Hodně fotíme.
Následující kroky nás vedou po 50th Street k nábřeží. Na rohu s 2nd Ave si ve Starbucks dáváme kávu. Já White Chocolate Mocca o velikosti grande a Jirka si dává Bold Pick of the Day (překapávanou kávu). Na cestu si kupujeme vodu a i se spropitným platíme 10$. Když jsme si odpočinuli, trochu se ohřáli a vypili kávu, pokračovali jsme po 50th Street k budově OSN. Ohromující je i výška budovy Tramp Center a mezi ostatními mrakodrapy vykukuje Chrysler Building.
Docházíme na křížení ulic 1st Avenue a 34th Street. A právě po třicátéčtvrté se blížíme k našemu prvnímu většímu zastavení - k Empire State Building. Po vystání několika front, projití bezpečnostní kontrolou, zaplacení 40$ za oba a vyjetí 2 výtahy, se ocitáme na vyhlídkové plošině Empire State Building. Nádherný výhled na celý New York zahrnující 380°. Fotíme na všechny světové strany. Jsou vidět všechna velká letiště. Je jasno a je vidět hodně daleko. Je to nádherné.
Když jsme sjeli výtahy opět dolu do ulic, Jirka oznámil, že má hlad. Jdeme do Burger King. Jirka si objednal Original Chicken Menu o velikosti medium a já Fish Burger Menu o velikosti small. Obě menu však nebyla nic moc a tak se shodujeme, že do B. K. už nepůjdeme. Dal se tam s námi do řeči jeden pán, kterému byla čeština povědomá... Byl z Bulharska...
Náš další plán cesty byl obchodní dům Macy's Store, který sousedí s Empire State Building. Takže jsme brzy u něj. Jedině, co si v Macy's kupuji, je pásek za 17$ z kovových "penízků". Ale obchod nás nenadchnul a tak jdeme zase do ulic.
Jirka chtěl do BH obchodu. Obchodu s elektronikou. Cestou jsme se trošku pohádali. A když nám v tom obchodě řekli, že si máme dát do úschovny kabelku i batoh, protože do obchodu je nesmíme mít s sebou, rychle jsme se s nimi rozloučili...
Pokračujeme dál, procházíme kolem domu, kterému se říká Žehlička.
Ve Starbucksu si dáváme naše oblíbené kávy a společně zapékané tuňákové panini. Potom jsme došli na křížení ulic 6th Ave a 23rd Street, nasedli jsme na naše metro F ještě za světa. Na naší zastávku jsme však dojeli už za tmy. Došli jsme do pokoje. Dali si sprchu a balíme věci na zítřejší výlet mimo New York. Ještě dávám nabít baterky do foťáku, Jirka kouká na olympiádu.
22. února
Budík byl dán na 5:30. Oba jsme ale vzhůru ještě o něco dřív. Pácháme hygienu a dobalujeme věci. Zjistili jsme, že se nám úplně vybili baterky do foťáku. Nabíječka se sama automaticky nepřepnula z vybíjení na nabíjení, takže baterky pouze vybila... Ještě, že mám náhradní. Pro jistotu ale koupíme ještě další. Zbývající čas do 6 (snídaně jsou od 6 do 10) trávím psaním deníku.
Na snídani nejsme sami, což je docela překvapivé vzhledem k denní době. Já jsem zkusila tu omeletku, ale nechutnala mi. Dala jsem si skořicové müsli s mlékem, džus a horčkou čokoládu. Jirka ty omeletky a nějaké sladké pečivo. Džus a kávu.
Asi v půl sedmé jsme se zvedli a šli na zastávku autobusu, kterou máme přímo před hotelem. Bus nám ujel přímo před nosem a tak čekáme 10 minut na další. Docela nepříjemné v té zimě. Naštěstí jsme jeli rychle a málo zastavovali. Autobus Q3 nás vysadil před Terminálem 4 letiště J. F. Kennedy. AirTran nás převezl na zastávku pro Terminál 2 i 3. Pěšky pak přecházíme na Terminál 2. V odletové haly se odbavujeme na náš let DL6739, který je operován letadlem CRJ. Odbavujeme se na palubní vstupenky s čekací listinou. Procházíme bezpečnostní kontrolou do tranzitního prostoru. Terminál 2 slouží jen pro Deltu. Podle paní na check-inu místa v letadle jsou, tak uvidíme.
V trafice si kupuju náhradní baterky.
Zhruba 10 minut do nástupu se přesouváme k východu 23. Mají to tu zajímavě řešené. Z označní 23 je ještě vedeno dalších cca 15 východů označené písmeny. Naráz tak nastupují třeba i 4 lety. Nás potvrdili na místa 13AB během nástupu. Procházíme tunýlky k východu 23C. U každého východu hlídá zaměstnanec letiště, jestli vcházíte do správného letadla.
Na našich místech má stevardka položený kufr a tak nás žádá, abychom si sedli někam jinam. Letadlo je naplněno zhruba do poloviny. Respektive akorát my dva a ještě jedna dvojice sedí na dvoj sedačkách spolu. Ostatní sedí sami. My si tedy sedáme na místa 12CD. Je to úplně poslední dvoj sedačka na pravé straně sedadla.
Krátce po startu roznáší stevardka (pouze jedna pro celé letadlo) pití. Já si dávám džus a oříšky. Jirka pivo a oříšky. Pivo si platíme, stojí 5$.
Po hodině letu přistáváme. Přistavují nás k nástupnímu mostu. Jsme v Buffalu. Vyšli jsme z tranzitního prostoru a zamířili do odletové haly. Jirka šel zjišťovat, odkud nám jede autobus na Niagara Falls. Když přišel, předali jsme si informace a jelikož máme více jako hodinu čas, jdeme hledat nějakou možnost občerstvení. V příletové hale nic není a tak jdeme zkoušet štěstí do haly odletové. Tam už jsme úspěšní. Ve velmi příjemném baru si dáváme Turkey Club Wrap, já horkou čokoládu a Jirka kávu. Také si kupujeme slané preclíčky. Vše za 24$.
Když dojíme, pomalu se přemisťujeme na zastávku autobusu č. 210. Za chviličku to jede. Platíme 8$ za zpáteční jízdenky. Tady berou i papírové.
Jedeme 40 minut a vystupujeme na druhé zastávce s názvem First Street & Rainbow Blvd. Venku sněží a tak z toho nemáme moc velkou radost. Jdeme k vodopádům. Jsou úžasné! Fotíme. Také vyjdeme na vyhlídku, ze které je krásný výhled. I když je, díky sněžení, snížená viditelnost. Nevadí. Za chvíli jsme jak sněhuláci... Naše následující kroky směřují na Goat Island. Tam už nepadají vločky, ale úplné vloky... Jelikož je opravdu velká zima, rozhodujeme se jet zpátky na letiště o autobus dřív. Původně jsme měli jet v 17, ale využijeme autobus v 15:02. Cestou z Goat Island si odskakujeme. Je úžasné, jak jsou všude čisté. Najednou přestalo sněžit, snad i lehce vysvitlo sluníčko. A jdeme fotit ještě jednou.
Na autobusové zastávce čekáme zhruba půl hodiny, protože jsme tu velmi brzo. Je pondělí, všude je zavřeno, takže se nemůžeme ani nikde schovat. Za chvíli nás došla i rodinka Italů, kteří s námi jeli i z letiště na Niagaru. Po dlouhé době čekání nám konečně přijíždí 210. Jedeme zpátky na letiště. Docela se nám i v autobusu podařilo rozmrznout. Na informačních tabulích zjišťujeme, jestli nám zpátky do New Yorku (na letiště LaGuardia), neletí nějaký spoj dříve. My jsme původně chtěli letět s US Airways v 19:55. Zjišťujeme, že US má ještě lety v 16:40 (u něj je ale psané zpoždění) a v 17:55. Další je ten náš. Rozhodujeme se zkusit štěstí na let v 17:55. Na check-inu nám ale paní doporučuje let už v 16:40. Sice je zpožděný, ale dle systému paní říká, že odlet by měl být zhruba v 17:20. A místa jsou, tak souhlasíme. Když se paní na odbavení podívala na naše pasy, řekla nám, že její rodiče pocházejí od Nitry. Ale slovensky už neumí.
Procházíme bezpečnostní kontrolou. Jelikož máme hodinu čas, usedáme v restauraci na kávu a horkou čokoládu. Společně si kupujeme panini caprese. Platíme 13$.
Po 17 hodině přichází do gate 4 pán, který má v gate na starosti náš let US 3679. Oslovil nás, aniž bychom ho předem kontaktovali. Věděl, že jsme na čekací listině a už pro nás měl připravené palubní vstupenky. Byli jsme oba překvapení, ale šťastní, že letíme. U gate už také byli připraveni piloti a letuška (opět jedna). Čekali, až letadlo zaroluje na stojánku. Vyšlo asi 30 lidí a posádka. Ta naše tam vešla a během 5 minut se nastupovalo. Jaké bylo naše překvapení, když jsme zjistili, že v celém našem letadle sedíme my dva + 1 platící cestující. Pěkný soukromý let... :)
Dostali jsme místa 2AC. Stevardka nás ale žádá, abychom si sedli až do třetí řady. Že by první dvě měly zůstat prázdné. Asi z důvodu vyvážení. Nečiní nám to žádný problém a sedáme do 3AC. Let do New Yorku na letiště LaGuardia trval něco přes hodinu. A to proto, že jsme dlouho kroužili nad městem.
Během letu jsme si dali džus a colu. Stevardka nám jako omluvu za zpoždění nabízela nějak chipsy a oříšky, ale nechtěli jsme.
US Airways má na LGA svůj terminál. Jelikož jsme neměli žádná zavazadla a náš let byl vnitrostátní, nečekala nás žádná kontrola a čekání. do 15 minut od přistání jsme byli na zastávce autobusu Q33, který nás dopravil na velké přestupní místo, na zastávku Jackson Hts & Roosevelt Ave k metru F. Náš spoj jel během chviličku. Na hotelu jsme kolem 21.
23. února
Budík byl nařízený na 7:30, ale opět jsme vzhůru dřív. Hlavně Jirka. Bohužel, počasí už vůbec není hezké. Zatáhlo se a prší. Náš dnešní plán je Jersey Gardens. Takže to zase až tak moc vadit nebude.
Na snídani jsem si dala skořicové müsli s mlékem a donut, džus a horkou čokoládu. Jirka klobásku s toasty a kávu s džusem. Na recepci jsme se poptali, jak to bude s naší zítřejší výměnou pokoje a uschováním zavazadel. Prý si máme zabalit, nechat zavazadla na pokoji. Prý nám je automaticky přesunou do nového pokoje a večer si jen vyzvednout novou kartu od dveří. S velmi uspokojivou odpovědí se vydáváme na zastávku metra. Pěkně prší a než k zastávce dojdeme, jsme pěkně mokří. Na zastávce Kew Gardens & Union Tpke přestupujeme z linky F na linku E, která nás dovezla na autobusové nádraží Port Authority Bus Terminal na Manhattanu. Linka E mimo jiné byla vemi přeplněné.
Port Authority je pěkné mraveniště zhruba o 4 patrech. Na informacích jsme se zeptali, který autobus nám jede do Jersey Gardens. Dostali jsme jízdní řády dvou autobusů. 111 a 115. Pak jsme si u pokladny koupili zpáteční jízdenky. Když jsme stáli frontu a čekali na volné okénko., povídali jsme si. Najednou se pán před námi otočil a povídá: "Počuvám češtinu?" Další Slovák. Ten slovenštinu ještě nezapomněl.
Pak jsme se přesunuli na nástupiště 222. Všechno krásně zastřešené a i nástupiště bylo oddělené od silnice takovou boudičkou. Jednak kvůli bezpečnosti a také to tam vůbec nesmirdí od tak velkého množství autobusů.
Autobus č. 111 měl jet v 10:45, ale přijel asi o 10 minut dřív. A jen co všichni nastoupili, odjeli jsme, i když ještě nebyl čas odjezdu. Projeli jsme tunelem pod řekou, přes mítnou bránu a kolem letiště Newark. Bohužel, skla autobusu byla natolik mokrá a zamlžená, že nebylo možné cokoliv vidět. Po asi 40 minutách jízdy jsme dojeli na druhou zastávku s názvem Elizabeth Jersey Gardens Mall, k onomu vyhlášenému nákupnímu šílenství.
Vzali jsme si mapku a sedli si ve Starbucks na kávu, abychom vymysleli plán trasy po obchodech. Nejprve jsme prošli přízemí a navštívili obchod Marshall. O kousek dál byl krámek Victoria Secret a to jsem nemohla odolat. 2 podprsenky a 4 kalhotky za 30$. Další obchod, který jsme poctili svojí návštěvou, byl Levi's. Jirka si vybral kalhoty a bundu. Já dvoje kalhoty. Vše za 154$. Pak jsme si vytipovali boty, pro které se budeme ještě vracet.
Jelikož jsme měli hlad, další kroky vedly do Food Court ve druhém patře. Jirka si dal Bourbon Chicken menu i s pitím za 9,22$. Já jsem si dala špagety s masovými kuličkami a tomatovou omáčkou + džus za 10$. Jaké bylo naše překvapení, když jsme zde potkali onu rodinku Italů, se kterými jsme včera byli na Niagara Falls...
Potom jsme si prošli celé druhé patro a koupili jsme nějakou muziku. Většina obchodů ale byla zaměřena na děti, takže jsme se vrátili o patro níž a přemýšleli jsme, co dál. Usedli jsme do pohodlných sedaček. Jirka skočil pro kafe a já pro zmrzlinu Häagen-Dazs (jeden kopeček s příchutí strawberry cheesecake a druhý s příchutí coffee).
Po pauze jsme se vrátili do obchodu s obuví. Jirka si vybral a vyzkoušel dvoje boty pro kamaráda a jedny pro sebe. Já jsem si vybrala dvoje boty. Celkem jsme v obchodě nechali 250$, z čehož 130$ bylo kamaráda.
Potom jsme si koupili vodu a vydali jsme se naposledy do víru nákupního šílenství. Jirka si koupil 2 trička Puma za 26$.
Utřídili jsme nákupy do tašek a vyšli do obrovského slejváku na zastávku autobusu č. 111. Měl jet v 19:13, takže jsme asi 10 minut pěkně mokli. Na zastávce sice bylo zastřešené místo, ale naprosto zaplněné partou Němců. Já jsem v autobusu obsadila poslední místo na sezení (prostřední sedačku na zadní pětce). Jirka už bohužel zůstal stát. Autobus byl naprosto plný lidí a nákupních tašek. Jen my dva jsme měli tři tašky, batoh, kabelku a foták. Jak vánoční stromečci jsme si připadali.
Po 40 minutách jízdy jsme byli zpátky na autobusovém nádraží. Došli jsme na nástupiště linky E, pak přestoupili na linku F a už jsme byli u nás.
Na pokoji jsme si utřídili nákupy, zabalili jsme si kufry a připravili se na další den. Je 22:25. Jsme unavení. Nikdy bych nevěřila, že vydržím nakupovat celých 9 hodin! Doufám, že už zítra nebude pršet, protože máme v plánu prochodit opět celý den.
24. února
Budík byl nařízený na 6:30. Oba jsme se tentokrát vzbudili na zvonění. Je vidět, že jsme srovnaní s časem a navíc pěkně unavení. Jdeme na snídani, oba si dáváme to, co každé ráno. Venku lehce poprchává, což se mi moc nelíbí.
Potom se jdeme přehlásit na recepci. Recepční nám řekl, že si můžeme nechat náš pokoj. Jirka tak běží zpátky na pokoj, aby vybalil naše cestovní oblečení, aby se nám nezmuchlalo (zaměstnanci totiž musí být oblečeni lépe, než běžní cestující v letadle. Byly doby, kdy chlapi nesměli cestovat bez obleku a kravaty. Dnes už to tak přísné není, ale Jirka si košili a kravatu bral vždycky).
Mží a není to tak strašné, jak se to tvářilo z okna. Metrem F jedeme na zastávku 34th Street & Herald Sq, kde přestupujeme na metro R. To nás doveze až na nejjižnější cíp Manhattanu, na zastávku WhiteHall St. & South Ferry. Přes park procházíme k přístavu pro loď, která nás dopraví k soše Svobody.
V místní pevnosti sídlí prodej jízdenek/vstupenek. Jdeme si naší elektronickou vstupenku vyměnit za papírovou. Ještě, že jsme si přes internet zarezervovali výstup až do koruny. Na místě už mají vyprodáno na celý den. Ostatní lidé tak můžou pouze do podstavce.
Procházíme bezpečností kontrolou a naloďujeme se na Miss Liberty, která nás doveze na Liberty Island.
Jdeme si dát batoh a kabelku do úschovny zavazadel (jinak nemůžeme dovnitř). Další kontrola nás ovšem nechce pustit. Musíme prý zpátky do informačního centra, kde dostaneme zase jiné vstupenky do koruny stromu. Ty vstupenky z pevniny nám nestačí. Jdeme tedy tam. Vtipně po nás chtějí pasy, které máme zamčeny v úschovně zavazadel. Takže zase zpátky do úschovny pro pasy, zpátky do Info centra pro lístky a nakonec hurá na bezpečností kontrolu.
Ti, kteří mají zaplacenou korunu, jdou nějakým rychlejším procesem. Jdeme dokonce scannerem. Vcházíme do podstavce. Ranger (jak si říkají místní pracovníci na soše) si nás zapisuje do knihy návštěvníků a říká, že máme být zpět v 11:30. Že se do koruny vejde jen pár lidí. A teď je tam plno. Jdeme tedy do muzea o historii sochy. Máme na to zhruba půl hodiny. 10 minut před domluveným časem už netrpělivě čekáme. Ranger nám vtipně říká, že výtah nejezdí a musíme jít 334 schodů pěšky. Nejprve klasické schody. Ty jsou v podstavci. Ve vnitřku samotné sochy je pouze točité schodiště. Zhruba v půlce si od nás jiný ranger vybírá pásky, které nás opravňují jít až do koruny. Čím výš, tím jsou točité schody užší. Po náročném výstupu jsme konečně nahoře. Je to tu opravdu malé. Pár fotek a zase všechny schody dolu. Sejdeme ty točité a zastavujeme se na prohlídku v podstavce, která vede venkem. A pak další schody. Tantokrát už normální. Ve 12:35 nám jede loď zpátky na Manhattan. Cestou je ještě zastávka Ellis Island. Ten nemáme zaplacený. Takže někdy příště.
Dostáváme se na pevninu. I přes budovy je vidět, že na Ground Zero jsou jeřáby a hodně se tam pracuje. Takže toto místo vynecháváme. Jdeme na zastávku Bowling Green a metrem 4 přejíždíme na zastávku Fulton St. & Broadway-Nassau. Přesedáme na linku A a jedeme na zastávku Port Authority Bus Terminal. V budově nádraží si v italském fast foodu dáváme lasagne. Já navíc řecký salát se zálivkou a Jirka salát Ceasar. Pití dávájí pouze do půllitrových kelímků. Celý oběd byl za necelých 30$.
Přímo naproti budovy autobusového nádraží je sídlo The Times.
Pak jdeme po 42th Street až na křížení s Eleveted Hwy. Jdeme na sever a po pár desítkách metrů stojíme u letadlové lodi Intrepid. Kupujeme si vstup za 48$. Procházíme vnitřní část zvanou Hangár a Flight Deck. Tam jsou vystaveny všechny možné stíhačky a vrtulníky. Pak jdeme do vystaveného Concordu společnosti British Airways. Úžasné!!! Bohužel, na ponorku už se nedostaneme. Poslední návštěvníky pouští hodinu do uzavření celého areálu. Teď v zimě mají otvírací dobu od 10 do 17.
Na rohu 8th Ave a 47th Street usedáme do Starbucks na kávu. Kupujeme si také vodu. Za chvíli se setmí a tak jdeme dál po 47th Street, přes Broadways a Time Square (je to tu opravdu zářivé). Jdeme až na 6th Avenue, kde je zastávka 47-50 Rockefeller Ctr. Nastupujeme do metra F.
Cestou se na trati vyskytla nějaká nehoda, dle hlášení ve vozu, takže dlouho stojíme v tunelu nebo jen velmi pomalu popojíždíme. Cesta se nám tak protáhla o cca 20 minut. když jsme dojeli na naší 169th Street, Jirka si šel ještě koupit slané preclíčky. Došli jsme k našemu pokoji a ani jedna karta nefungovala. Vrátili jsme se na recepci. Prý ty karty byly přiložené k jiným kartám a byly zmagnetizované. My si spíš myslíme, že to bylo tím častým procházením bezpečnostních rámu. Jen dnes 3.
25. února
Budík máme nařízení na 7:00. A opět se budíme až na vyzvánění. Vůbec se nám nechce vylézat z postele. Když se konečně vyhrabeme, jdeme snídat. Oba si dáváme to, co každé ráno. Potom se vracíme zpátky na pokoj (první a poslední ráno, kdy se vracíme na pokoj a nevyrážíme do ulic). Balíme si věci a odpočíváme. Pokoj musíme opustit do 11 hodin. Venku nejprve prší, pak se střídá déšť se sněhem. Chtěli jsem ještě na Brooklyn Bridge, ale to počasí už nás odrazuje. Čekáme na pokoji a v 10:50 odcházíme s kufry rovnou na recepci.
Odevzdáváme karty od dveří. Jdeme na zastávku autobusu Q3. Než přijede autobus, jsme opět hodně mokří. Fotím si náš hotel.
Q3 nás za 50 minut jízdy (stavěl snad všude) vysazuje před Terminálem 4. Jdeme na AirTran, který nás doveze na Terminál 1. Zjišťujeme, kde se odbavuje Air France. Odbavení začíná ve 13:00. Máme tedy přes hodinu čas, který trávíme ve Starbucksu. Já si dávám Cinnamon Dolce Latté, Jirka si dává překapávané, které se tu ale jmenuje jinak.
V jednu se jdeme odbavit. Check-inářka nám nabízí i dřívější let. Ale nechceme, protože chceme letět s Airbusem A380. Náš let prý vypadá dobře. Dokonce se nás paní ptá, jestli chceme okénko nebo uličku. Palubní vstupenku však nedostáváme (ani na čekací listinu). Prý musíme přijít v 18:00 zpátky na přepážku. Chjo. Náš čas tedy musíme trávit ve veřejné odletové hale. A ne v tranzitní, jak jsme si plánovali.
Takže máme pět hodin čas. Venku sněží. Jdeme tedy zpátky do jídelní zóny. Pozorujeme ruch na ploše. Dáváme si oběd. Nějaké wrapy a hamburger. Plus pití. Dostávám od táty SMSku, že ve Francii stávkují dispečeři. Tak snad doletíme až do Prahy bez problémů.
Náš let AF 007 je na příletu opoždění asi o 30 minut, ale odlet píšou načas. Stále hustě sněží, tak snad zůstane letiště otevření. Pomalu není vidět na vedlejší terminál.
Když 380 sedla, byl to zážitek pro celou jídelní zónu. Všichni fotili. Já taky.
Drobka opravdu není možné přehlédnout. V 17:20 slyšíme naše jména z rozhlasu a tak jdeme na přepážku 14B. Paní už pro nás má palubní vstupenky s potvrzeným místem 32JK.
Procházíme bezpečnostní kontrolou a míříme k východu 5A. Je úplně plný. Stejně tak i 5B. A380 je přicuclá na dva nástupní mosty a bude se tak nastupovat ze dvou východů. Každý východ na jednu palubu.
Usedáme tedy naproti, do gate 6. Čekáme. Nástup byl asi 3x přeložen. Jednou kvůli technickým důvodů a dvakrát z důvodu silného provozu na letišti. Nástup tedy začal v době původního odletu, tedy v 19:10.
Rozmístění sedaček v ekonomické třídě je jako v B747, tedy 3-4-3. Naše místa 32JK jsou ulička a prostřední sedačka na pravé trojce. Vedle mě sedí podobně stará holka. Když už se zdálo, že jsme všichni, zahlásila posádka, že se budou vykládat kufry cestujícím, kteří byli vyloučeni z letu. Zpoždění má být 30 minut.
Po půl hodině následuje další hlášení od kapitána. Hodinu budeme stát u gate kvůli hustému provozu na JFK a odklízení sněhu z dráhy. A dalších 40 minut nás budou odmrazovat. Někteří cestující to nesou jako velikou tragédii a nadávají jako špačkové.
Posádka nám nabízí vodu a slané krekry. Také roznáší sluchátka a pouští IFE. S Jirkou hrajeme Lodě (hru lze propojit s jakýmkoliv cestujícím na palubě) a čas rychle utíká. Když nás odtlačí ze stojánky, pouští nám instruktážní video a během odmrazování sledujeme pohyb okolo letadla na společných obrazovkách. Když je odmrazování dokončeno, zahlásí kapitán 20 minut do odletu. Celkem tedy máme 3 hodiny zpoždění. Až do přiblížení k rwy sledujeme dění na obrazovkách. Runway je odklizená, ale pojezdové dráhy moc nestíhají. Jedeme velmi pomalu.
Kapitán spustí motory na plný plyn a nic. Žádné burácení. Letadlo se dává do pohybu, ale naprosto tiše. A po pár metrech jsme ve vzduchu. Je to nádhera. A380 má opravdu OBŘÍ křídla, takže tento kolos zvedají do vzduchu během chviličku. Naše sedadla jsou nad křídly a vůbec nic jiného, než křídlo, není vidět. Možná cestující z vrchní paluby mají lepší rozhled.
Po startu a vyšplhání do příslušné letové hladiny roznáší posádka menu. Mají na výběr hovězí a sýrové ravioly. Dávám si tedy těstoviny. Ještě máme luštěninový salát, kakaovou buchtu s čokoládou a pudink. K pití si dávám džus, Jirka pivo.
Když sklidí tácy, zhasnou světla (z bílých světel přechází do fialovo-růžové a nakonec černé a zhasnou). Jdeme spát. Na spánek máme zhruba 4 hodiny, protože let je dlouhý pouze 6,5 hodiny.
26. února
Hodinu a půl do přistání nás ovšem budí a roznáší snídani. Snídaně se skládá z borůvkového muffina, bílého jogurtu a pomerančového džusu. A roznáší kávu, čaj a horkou čokoládu. My si dáváme kafe.
Celý let probíhá ve výšce 11.800m n. m., rychlostí přes 980km/h a venkovní teplota je -55°C.
Přistání a pojíždění po dráze máme možnost sledovat z obrazovek. Přistání bylo moc pěkné. Sice takové naražení balvanu o zem, ale není se čemu divit. A opět mě překvapilo, jak krátkou brzdnou dráhu to éro má. Pak už jsme zarolovali na gate L9 na Terminál 2E a náš let s Air France byl u konce.
Cedule nás dovedli k vláčku, který nás dovezl o 1 stanici dál. Následovala paosvá kontrola. Využili jsme cestu pro EU a Schengen. Přišli jsme do příletové haly, prošli celnicí a nasměrovali jsme se na Terminál 2D. Cesta trvala asi 15 minut.
Přicházíme do veřejné haly (příletové i odletové dohromady) a čekáme, až se začne odbavovat náš poslední úsek cesty Paříž-Praha, linka OK 761.
Asi ve 13:30 se nasvítilo na info tabulích, že odbavování bude ze zóny 3. Procházíme kontrolou dokladů, ale dotyčný pracovník je mávnul rukou, že můžeme jít. U přepážek odbavení dostáváme zprávu, že odbavovat se začne až ve 14:15 a tak si jdeme hledat místo k sezení asi na půl hodiny.
Ve 14:10 jdeme do fronty. Mraky Čechů mě začínají pěkně štvát. Bohužel, se od paní dozvídáme, že let je hodně plný, protože předchozí linka byla zrušená. Dostáváme palubní vstupenky na čekací listinu. Jdeme přes bezpečnostní kontrolu. Pracovnice chce vidět můj kufr, z čehož vůbec nejsem nadšená. Mám ho opravdu plný. Nic nenašla, jen redukci do zásuvek, takže milý kufr můžu zavřít. Podařilo se nám to až na třetí pokus. Když je kufr zamčený, pro změnu nejde vytáhnout madlo. Chce to novou tahačku. Můj kufr si bere Jirka a já si beru ten jeho.
V 15:15 máme kontaktovat 18:10 a ČSA ve 20:45. Hodně mě štve, že se člověk dostane tam i zpět bez problémů a možná zkejsne na poslední lince, přímé lince domu. Během čekání vidíme slečnu, která seděla vedle mě. Letěla do Kodaně.
V 15:15 jdeme na tranzitní přepážku. HURÁ! Máme místa. A dokonce vedle sebe! Takže jedinou linkou, kde jsme seděli každý jinde, byl let LH 400 z Frankfurtu. Na tento let dlouhý hodinu a půl dostáváme místa 20AB. Jdeme do východu 61, kde akorát hlásí 10 minut zpoždění kvůli provozním důvodům. Asi ta stávka dispečerů.
Nastupujeme do autobusu, který nás odveze k ČSA mašině a to k Boeingu 737. Jedeme jako první autobus, kufry dáváme do binů. Na mém místě 20A sedí nedoprovázené dítě. Sedáme si tedy na 20BC. Nám to nevadí. Já si sedám vedle UMíčka a povídáme si spolu.
Posádku tvoří: Otrušina, Kott, Dvořáková, Kubíková, Šafářová, Dúbravková a Štěpová.
Krátce po startu dostáváme bagetu se šunkou a sýrem. Já si beru džus, Jirka colu light. Když posádka sklidí, začínáme klesat. Pro prcka si přichází stevardka, že jej přesadí do business, aby mohl jít z letadla jako první. Klukovi se ale moc nechce.
Já usedám na jeho místo k okénku a Jirka zůstává do uličky. Přistáváme na dráhu 24. Dojíždíme na stojánku 21, tedy gate C9. Z letadla vycházíme jako poslední.
Na informačních tabulích svítí, že další linka Air France je zrušená.
Pak na mě Jirka chvilku čeká a já si jdu pro rozpis služeb na březen. Pak už jen pro auto a hurá domu...
Ještě třídím poklady ve formě palubních vstupenek, vstupenek, letáčků,...
Ach jo, byl to moc krásný výlet. Hned bych si to zopakovala...
S Jirkou jsme si New York naplánovali na konec února. Přemýšleli jsme, jakými společnostmi bychom mohli letět. V Gabrielu (systému) jsem si našla mnoho možností. Od přímého letu s Delta Air Lines, až po všemožné kombinace. Lufthansou přes Frankfurt nebo Mnichov. Lufthansa používá letiště J. F. Kennedy a Newark. Air France přes Paříž, která taktéž využívá JFK i EWR. KLM lítající pouze na JFK. British Airways, která má nejvíce letů denně do New Yorku. Rakouský Austrian, polský LOT, švýcarský Swiss, španělskou Iberii či italskou Alitalii. Také americké letecké společnosti můžeme na slevy využít. Deltu, US Airways či Continental. Možností je opravdu hodně.
Jirka došel na letištní přepážce Student Agency zarezervovat náš hotel. Ramada Jamaica v Queensu.
2. února
Celý den jsme proseděli u internetu a vymýšleli výlety, rezervovali jsme vstupy do koruny na soše Svobody. Vymysleli jsme si i jednodenní výlet mimo New York. Tak uvidíme, jak nám to všechno vyjde.
9. února
Jirkovi došli vouchery na ubytování. Večer jsem nás nalistovala na lety mezi Evropou a Amerikou.
13. února
Vyzvedli jsme si kufr u babičky.
14. února
Jirka kdysi dostal v práci od jednoho cestujícího zavazadlo. A tak jsme si pro něj byli u jeho rodičů. Tam jsme při rozhovoru zjistili, že objednal pouze 4 noci místo 5 nocí... Takže budeme muset na místě řešit jednu noc navíc.
18. února
Předány klíče od bytu mamce, aby chodila navštěvovat naše kočičí pupíčky, kteří tu budou sami.
19. února
Adáme, kolega v práci, nás odbavil na let Praha - Frankfurt. A to na čekací listinu. Potvrzení dostaneme až ráno v gate. Ale místa jsou, tak jsme klidní. Alespoň někam odletíme. Pokračující let mu ale nešel odbavit, tak to také pořešíme až ráno. Pokračující let Frankfurt - New York (JFK) je v ekonomické třídě o 5 míst překnihovaný.
Mám službu 10-22 a tak než se dostanu domu a než zabalíme, je po půlnoci.
20. února
Budíček byl nařízený na 4:30. Vyspalí jsme moc nebyli, takže se nám moc vstávat nechtělo. Rychle procházíme koupelnou a dobalujeme poslední věci. Asi v 5:05 vycházíme z bytu a jdeme k autu.
Na parkingu A jsme až v ve čtvrt na šest. Letadlo odlétá v 6. U Petry, která sedí na oblouku jako supervisor, se informujeme o stavu na pokračujícím letu. V ekonomická třída je teď na 0. Na palubních vstupenkách stále s čekací listinou na úseku Praha - Frankfurt máme nalepený Fast Track. To nás opravňuje k tomu, abychom využili rychlejší bezpečnostní kontrolu. I v tuto ranní dobu jsou zde fronty. Takže toho rádi využíváme. V 5:30 docházíme do gate C2, kde na nás čeká Lufthansa se svým letadlem Airbus A321. U kolegyně Deniely, která je na této lince LH 3267 vedoucí gate, si vyměňujeme palubní vstupenku s čekací listinou. Na palubních vstupenkách máme potvrzená místa 15AB. Hurá, alespoň někam doletíme. Zároveň vkládá APIS (nutná podrobnější data, která se vypisují na letech do USA) a tiskne nám palubní vstupenky z Frankfurtu do New Yorku. Na čekací listinu.
Nástup začíná v 5:37. Letadlo je docela plné. Vedle nás, na sedadle 15C, seděl cestující, který si ovšem přesedl na 15D ke svým známým. Takže jsme na této "trojce" sami.
Zhruba 15 minut po startu jsme dostali bagetu se sýrem a dali jsme si kávu. Let trval něco málo přes hodinu. Byl to opravdový skok. Nejdéle trvalo kroužení nad Frankfurtem. V tuto ranní dobu zde přistává velké množství letadel a než na nás přišla řada, chviličku to trvalo.
Když jsme letěli v září do Los Angeles, přistavili naše letadlo na stojánku bez nástupního mostu a všechny cestující přepravili autobusem do terminálu. Tentokrát nás překvapivě postavili na stojánku s nástupním mostem.
Na palubních vstupenkách na pokračující let LH 400 z Frankufrtu do New Yorku máme napsáno, že nástup bude z východu A55. Po zorientování se se tedy vydáváme směr tento východ. Cestou si kupujeme pití, ale musíme ho hned vypít, protože nás čeká bezpečnostní kontrola. Ta je opravdu důkladná. Museli jsme sundat snad všechno, po projití rentgenem chtěli otevřít všechna zavazadla, včetně taštičky s foťákem. Oba jsme pískali, takže nás i zkontrolovali ručně.
V 8:20 usedáme ve východě A55. Letadlo Boeing 747 společnosti Lufthansa už stojí u nástupního mostu. Kolega Adam se podíval na rotaci našeho letadla. Zjistil, že je na cestě z Miami a po našem New Yorku zamíří do Chicaga. Dáváme si kávu a koukáme na šrumec na ploše.
Obsazenost nevypadala z Prahy moc dobře, navíc bylo i hodně zaměstnanců. A další mínus pro nás byla vyhlášená stávka pilotů Lufthansy.
V 9:30 přišli do gate zaměstnanci, kteří měli náš odlet na starosti. Asi v 10 jsem se šla zeptat, jak to vypadá s naším letem, jestli máme nějakou šanci. Bylo mi řečeno, že je vše OK a že mám přijít za 40 minut. V 10:45 dostáváme místo. Jsme potvrzení jako poslední ze všech zaměstnanců. Já jsem dostala sedadlo 44F. Sedačky v Boeing 747 jsou v economy class uspořádány 3-4-3. A moje místo je druhé zprava na té "čtyřce". Jirka je někde ve 32 řadě. Tedy ještě před kuchyňkou s nozovým východem. Ani na sebe nevidíme.
Po 11 hodině nás odtáhli od stojánky a potom jsme dlouho pojížděli na odletovou dráhu. Před námi přistávala A340 společnosti Lufthansa. A potom už jsme byli na řadě my. Ještě nám k tomu vyšlo sluníčko zpoza mraků, motory pořádně zaburácely a pak už to s námi pěkně házelo. Na našem letadle bylo hodně vidět, že už má nalítáno pěkně mil.
Dle kapitána má být let dlouhý 7,5 hodiny. Vedle mě (vlevo) sedí paní s chlapečkem. Poláci. Naštěstí kluk ještě před odletem lehl a spí. Vydrželo mu to půlku letu. Vpravo ode mě sedí černoška. Tasi nasadila sluchátka, zakryla se dekou a je ve svém soukromém světě celý let. Brzy po startu je cítit, jak stevardky ohřívaly obědy. Nejprve jsme dostali slané preclíčky. A poprvé rozváželi pití. Já jsem si dala jablečný džus. Zhruba dvě hodiny po startu z Frankfurtu servírovali oběd. Bohužel, těstoviny už nebyli, ale ani hovězí s bylinkovými knedlíky a brokolicí nebylo špatné. Na tácu jsme také měli salát ze zelí, mrkve a malých krevetek. Jako moučník byl perník s třešněmi a mandlemi. K pití džus a káva.
Po sklizení servisu jezdily stevardky s duty free a rozdávaly doklady nutné pro přílet. Vyplnila jsem je i za Jirku, protože u sebe neměl pas ani tužku. Vtipně se za chvíli Jirka objevil s tím, že mi papíry nese, abych je vyplnila...
Náš let probíhal v letové hladině 10.300m n. m., rychlostí 826km/h a venkovní teplota byla -48°C. Po odletu z Frankfurtu jsme proletěli nad Amsterdamem, severně od Manchesteru, severně nad Irskem, jižně od Grónska a směr USA přes Labradorský poloostrov.
Je 4,5 hodiny do přistání na JFK. Budím černošku, aby mě pustila. Odskakuji si a trošku se protahuju. V kuchyňce je připravené nějaké občerstvení, ale nevyužívám ho. Letová hladina se změnila, tentokrát na 10.600m. n. m., rychlost se změnila na 914km/h a venkovní teplota klesla na -61°C. Stevardka chodí s pitím, ale já nic nechci. Poslouchám muziku, koukám na kreslené pohádky na společných obrazovkách.
Hodinu a půl do příletu na JFK jsme dostali (stejně jako před obědem) horké ručníky. Pak se roznášelo druhé jídlo. Stevardky jej nazývaly pizzou, ale byl to spíš takový sendvič se sýrem a krůtí šunkou. A džus. Po sklizení začínáme klesat.
Na obrazovce také pouštějí informace k příletu na JFK. Přistání proběhlo dobře. Sice byl boční vítr, ale lepší, než v září v Paříži s Air France a jejich Boeing 777. Na stojánku nás zavádí pomocí tahače. Stejně, jako v Los Angeles.
Chvíli trvalo, než nás "přicucli" na "chobot" a než začali cestující vycházet. Jedni mladí Američané pochopili, že můj příruční kufřík mám asi 5 řad za mojí 44 řadou a vyndali mi jej z binu a přinesli. Došla jsem k Jirkovi a v duchu poslední do letadla - poslední z letadla, jsme vystoupili.
Před imigrační kontrolou jsme doplnili informace na formuláře, se kterými jsem si nebyla jistá a Jirka si svůj podepsal. Fronta byla velká, ale dalo se to zvládnout. U okénka 30 se o nás postaral velmi příjemný úředník. A naše kroky směřovali k celníkům. Ten si od nás jen vybral doklady vyplněné z letadla a svoji pozornost zaměřil na slečnu z Asie, která sama táhla na vozíku asi 6 kufrů...
Vyšli jsme do příletové haly a zamířili k přepážce Ground Transport. Vyžádali jsme si mapu metra a obdrželi jsme hned dvě (jedno metro a jednu jen mapu Manhattanu).
Koupili jsme si pití a šli na AirTran, který nás dopravil z Terminálu 1 na Terminál 4. Našli jsme zastávku autobusu Q3, který nás dopraví až na jeho konečnou zastávku. Přesně před náš hotel. Jaké však bylo naše překvapení, když nám řidič řekl, že papírové bankovky nebere. Na Hawaii to nebyl problém. Musíme mít pouze mince a 2x2,25$ nemáme. Jde tedy zpět do haly a kupujeme si další pití, abychom rozměnili. Jirka si všiml, že se v této prodejně dá koupit i MetroCard na dvě jízdy. Kupujeme si teda každý jednu, dohromady i s pití za 10,35$. První použijeme hned na dopravu z letiště. Platnost má do února 2011. Jdeme zpět na autobusovou zastávku, nasedáme do autobusu a vezeme se k hotelu. Během jízdy čtvrtí Jamaica je nám jasné, proč se tato čtvrť takto jmenuje. V autobusu jsme jediní bílí cestující... A i náš hotel je v této čtvrti...
Busem Q3 jsme tedy dojeli na jeho konečnou stanici, která je zároveň i menší autobusové nádraží. Jdeme do našeho hotelu Ramada Jamaica. Na recepci jsme se zapsali, vyřídili požadavek jedné noci navíc (budeme se muset ve středu přestěhovat) a vyjíždíme do osmého patra. Pokoj č. 804 je moc krásný. Vybalujeme, odpočíváme a Jirka kouká na naší LCD 32 palců na ZOH.
Když se začíná stmívat, vyrážíme na nejbližší zastávku metra. V automatu si kupujeme týdenní MetroCard, jedna za 27$. V obchodě s názvem "99c" si kupujeme zubní pastu a Jirka slané preclíčky. V Subway si kupuji můj oblíbený sendvič (tuňák, sýr, rajče, salát, černá oliva, sladká cibulová omáčka. V Praze na letišti si ho ještě nechávám posypat parmazánem a oreganem). Sendvič v celé bagetě stojí 5,44$. Levnější, než u nás. Vracíme se na hotel. V kávovaru na pokoji si vaříme kávu. Dáváme si sendvič. Ale nesníme ho celý, tak si zbytek dáváme do ledničky, která je také na pokoji. Půjdeme brzy spát. Zítra nás čeká velké chození.
21. února
Během noci jsem asi dvakrát koukala na budík. Jirka byl už vzhůru asi od čtyř hodin (což je asi 10 hodin u nás). Asi v 6 ráno jsme se začali pakovat na naší dnešní pěší túru. Venku (stejně jako včera) krásně svítí sluníčko. Po 7 hodině jsme hotoví a i s věcmi jdeme na snídani. Snídaňový koutek je hned za recepcí. Jirka si dává toastový chléb a malé klobásky a omeletky. K pití kávu a džus. Já 2 donuts a horkou čokoládu.
Po snídani se vydáváme na nejbližší zastávku metra F nazvanou 169th.
Metrem F jedeme na zastávku 57th Ave. Vyjdeme z metra a ohromeni okolnými mrakodrapy docházíme k Central Park. Tam vytahujeme mapu a zorientováváme se.
Náš první cíl je Time Square. Jdeme po Sedmé Ave. Cestou si Jirka kupuje kulíša, protože je mu zima a svého kulicha nechal v Praze. Od Time Square procházíme ulicemi 48th Street a 6th Ave (Ave of America) k Rockefeller Center. Hodně fotíme.
Následující kroky nás vedou po 50th Street k nábřeží. Na rohu s 2nd Ave si ve Starbucks dáváme kávu. Já White Chocolate Mocca o velikosti grande a Jirka si dává Bold Pick of the Day (překapávanou kávu). Na cestu si kupujeme vodu a i se spropitným platíme 10$. Když jsme si odpočinuli, trochu se ohřáli a vypili kávu, pokračovali jsme po 50th Street k budově OSN. Ohromující je i výška budovy Tramp Center a mezi ostatními mrakodrapy vykukuje Chrysler Building.
Docházíme na křížení ulic 1st Avenue a 34th Street. A právě po třicátéčtvrté se blížíme k našemu prvnímu většímu zastavení - k Empire State Building. Po vystání několika front, projití bezpečnostní kontrolou, zaplacení 40$ za oba a vyjetí 2 výtahy, se ocitáme na vyhlídkové plošině Empire State Building. Nádherný výhled na celý New York zahrnující 380°. Fotíme na všechny světové strany. Jsou vidět všechna velká letiště. Je jasno a je vidět hodně daleko. Je to nádherné.
Když jsme sjeli výtahy opět dolu do ulic, Jirka oznámil, že má hlad. Jdeme do Burger King. Jirka si objednal Original Chicken Menu o velikosti medium a já Fish Burger Menu o velikosti small. Obě menu však nebyla nic moc a tak se shodujeme, že do B. K. už nepůjdeme. Dal se tam s námi do řeči jeden pán, kterému byla čeština povědomá... Byl z Bulharska...
Náš další plán cesty byl obchodní dům Macy's Store, který sousedí s Empire State Building. Takže jsme brzy u něj. Jedině, co si v Macy's kupuji, je pásek za 17$ z kovových "penízků". Ale obchod nás nenadchnul a tak jdeme zase do ulic.
Jirka chtěl do BH obchodu. Obchodu s elektronikou. Cestou jsme se trošku pohádali. A když nám v tom obchodě řekli, že si máme dát do úschovny kabelku i batoh, protože do obchodu je nesmíme mít s sebou, rychle jsme se s nimi rozloučili...
Pokračujeme dál, procházíme kolem domu, kterému se říká Žehlička.
Ve Starbucksu si dáváme naše oblíbené kávy a společně zapékané tuňákové panini. Potom jsme došli na křížení ulic 6th Ave a 23rd Street, nasedli jsme na naše metro F ještě za světa. Na naší zastávku jsme však dojeli už za tmy. Došli jsme do pokoje. Dali si sprchu a balíme věci na zítřejší výlet mimo New York. Ještě dávám nabít baterky do foťáku, Jirka kouká na olympiádu.
22. února
Budík byl dán na 5:30. Oba jsme ale vzhůru ještě o něco dřív. Pácháme hygienu a dobalujeme věci. Zjistili jsme, že se nám úplně vybili baterky do foťáku. Nabíječka se sama automaticky nepřepnula z vybíjení na nabíjení, takže baterky pouze vybila... Ještě, že mám náhradní. Pro jistotu ale koupíme ještě další. Zbývající čas do 6 (snídaně jsou od 6 do 10) trávím psaním deníku.
Na snídani nejsme sami, což je docela překvapivé vzhledem k denní době. Já jsem zkusila tu omeletku, ale nechutnala mi. Dala jsem si skořicové müsli s mlékem, džus a horčkou čokoládu. Jirka ty omeletky a nějaké sladké pečivo. Džus a kávu.
Asi v půl sedmé jsme se zvedli a šli na zastávku autobusu, kterou máme přímo před hotelem. Bus nám ujel přímo před nosem a tak čekáme 10 minut na další. Docela nepříjemné v té zimě. Naštěstí jsme jeli rychle a málo zastavovali. Autobus Q3 nás vysadil před Terminálem 4 letiště J. F. Kennedy. AirTran nás převezl na zastávku pro Terminál 2 i 3. Pěšky pak přecházíme na Terminál 2. V odletové haly se odbavujeme na náš let DL6739, který je operován letadlem CRJ. Odbavujeme se na palubní vstupenky s čekací listinou. Procházíme bezpečnostní kontrolou do tranzitního prostoru. Terminál 2 slouží jen pro Deltu. Podle paní na check-inu místa v letadle jsou, tak uvidíme.
V trafice si kupuju náhradní baterky.
Zhruba 10 minut do nástupu se přesouváme k východu 23. Mají to tu zajímavě řešené. Z označní 23 je ještě vedeno dalších cca 15 východů označené písmeny. Naráz tak nastupují třeba i 4 lety. Nás potvrdili na místa 13AB během nástupu. Procházíme tunýlky k východu 23C. U každého východu hlídá zaměstnanec letiště, jestli vcházíte do správného letadla.
Na našich místech má stevardka položený kufr a tak nás žádá, abychom si sedli někam jinam. Letadlo je naplněno zhruba do poloviny. Respektive akorát my dva a ještě jedna dvojice sedí na dvoj sedačkách spolu. Ostatní sedí sami. My si tedy sedáme na místa 12CD. Je to úplně poslední dvoj sedačka na pravé straně sedadla.
Krátce po startu roznáší stevardka (pouze jedna pro celé letadlo) pití. Já si dávám džus a oříšky. Jirka pivo a oříšky. Pivo si platíme, stojí 5$.
Po hodině letu přistáváme. Přistavují nás k nástupnímu mostu. Jsme v Buffalu. Vyšli jsme z tranzitního prostoru a zamířili do odletové haly. Jirka šel zjišťovat, odkud nám jede autobus na Niagara Falls. Když přišel, předali jsme si informace a jelikož máme více jako hodinu čas, jdeme hledat nějakou možnost občerstvení. V příletové hale nic není a tak jdeme zkoušet štěstí do haly odletové. Tam už jsme úspěšní. Ve velmi příjemném baru si dáváme Turkey Club Wrap, já horkou čokoládu a Jirka kávu. Také si kupujeme slané preclíčky. Vše za 24$.
Když dojíme, pomalu se přemisťujeme na zastávku autobusu č. 210. Za chviličku to jede. Platíme 8$ za zpáteční jízdenky. Tady berou i papírové.
Jedeme 40 minut a vystupujeme na druhé zastávce s názvem First Street & Rainbow Blvd. Venku sněží a tak z toho nemáme moc velkou radost. Jdeme k vodopádům. Jsou úžasné! Fotíme. Také vyjdeme na vyhlídku, ze které je krásný výhled. I když je, díky sněžení, snížená viditelnost. Nevadí. Za chvíli jsme jak sněhuláci... Naše následující kroky směřují na Goat Island. Tam už nepadají vločky, ale úplné vloky... Jelikož je opravdu velká zima, rozhodujeme se jet zpátky na letiště o autobus dřív. Původně jsme měli jet v 17, ale využijeme autobus v 15:02. Cestou z Goat Island si odskakujeme. Je úžasné, jak jsou všude čisté. Najednou přestalo sněžit, snad i lehce vysvitlo sluníčko. A jdeme fotit ještě jednou.
Na autobusové zastávce čekáme zhruba půl hodiny, protože jsme tu velmi brzo. Je pondělí, všude je zavřeno, takže se nemůžeme ani nikde schovat. Za chvíli nás došla i rodinka Italů, kteří s námi jeli i z letiště na Niagaru. Po dlouhé době čekání nám konečně přijíždí 210. Jedeme zpátky na letiště. Docela se nám i v autobusu podařilo rozmrznout. Na informačních tabulích zjišťujeme, jestli nám zpátky do New Yorku (na letiště LaGuardia), neletí nějaký spoj dříve. My jsme původně chtěli letět s US Airways v 19:55. Zjišťujeme, že US má ještě lety v 16:40 (u něj je ale psané zpoždění) a v 17:55. Další je ten náš. Rozhodujeme se zkusit štěstí na let v 17:55. Na check-inu nám ale paní doporučuje let už v 16:40. Sice je zpožděný, ale dle systému paní říká, že odlet by měl být zhruba v 17:20. A místa jsou, tak souhlasíme. Když se paní na odbavení podívala na naše pasy, řekla nám, že její rodiče pocházejí od Nitry. Ale slovensky už neumí.
Procházíme bezpečnostní kontrolou. Jelikož máme hodinu čas, usedáme v restauraci na kávu a horkou čokoládu. Společně si kupujeme panini caprese. Platíme 13$.
Po 17 hodině přichází do gate 4 pán, který má v gate na starosti náš let US 3679. Oslovil nás, aniž bychom ho předem kontaktovali. Věděl, že jsme na čekací listině a už pro nás měl připravené palubní vstupenky. Byli jsme oba překvapení, ale šťastní, že letíme. U gate už také byli připraveni piloti a letuška (opět jedna). Čekali, až letadlo zaroluje na stojánku. Vyšlo asi 30 lidí a posádka. Ta naše tam vešla a během 5 minut se nastupovalo. Jaké bylo naše překvapení, když jsme zjistili, že v celém našem letadle sedíme my dva + 1 platící cestující. Pěkný soukromý let... :)
Dostali jsme místa 2AC. Stevardka nás ale žádá, abychom si sedli až do třetí řady. Že by první dvě měly zůstat prázdné. Asi z důvodu vyvážení. Nečiní nám to žádný problém a sedáme do 3AC. Let do New Yorku na letiště LaGuardia trval něco přes hodinu. A to proto, že jsme dlouho kroužili nad městem.
Během letu jsme si dali džus a colu. Stevardka nám jako omluvu za zpoždění nabízela nějak chipsy a oříšky, ale nechtěli jsme.
US Airways má na LGA svůj terminál. Jelikož jsme neměli žádná zavazadla a náš let byl vnitrostátní, nečekala nás žádná kontrola a čekání. do 15 minut od přistání jsme byli na zastávce autobusu Q33, který nás dopravil na velké přestupní místo, na zastávku Jackson Hts & Roosevelt Ave k metru F. Náš spoj jel během chviličku. Na hotelu jsme kolem 21.
23. února
Budík byl nařízený na 7:30, ale opět jsme vzhůru dřív. Hlavně Jirka. Bohužel, počasí už vůbec není hezké. Zatáhlo se a prší. Náš dnešní plán je Jersey Gardens. Takže to zase až tak moc vadit nebude.
Na snídani jsem si dala skořicové müsli s mlékem a donut, džus a horkou čokoládu. Jirka klobásku s toasty a kávu s džusem. Na recepci jsme se poptali, jak to bude s naší zítřejší výměnou pokoje a uschováním zavazadel. Prý si máme zabalit, nechat zavazadla na pokoji. Prý nám je automaticky přesunou do nového pokoje a večer si jen vyzvednout novou kartu od dveří. S velmi uspokojivou odpovědí se vydáváme na zastávku metra. Pěkně prší a než k zastávce dojdeme, jsme pěkně mokří. Na zastávce Kew Gardens & Union Tpke přestupujeme z linky F na linku E, která nás dovezla na autobusové nádraží Port Authority Bus Terminal na Manhattanu. Linka E mimo jiné byla vemi přeplněné.
Port Authority je pěkné mraveniště zhruba o 4 patrech. Na informacích jsme se zeptali, který autobus nám jede do Jersey Gardens. Dostali jsme jízdní řády dvou autobusů. 111 a 115. Pak jsme si u pokladny koupili zpáteční jízdenky. Když jsme stáli frontu a čekali na volné okénko., povídali jsme si. Najednou se pán před námi otočil a povídá: "Počuvám češtinu?" Další Slovák. Ten slovenštinu ještě nezapomněl.
Pak jsme se přesunuli na nástupiště 222. Všechno krásně zastřešené a i nástupiště bylo oddělené od silnice takovou boudičkou. Jednak kvůli bezpečnosti a také to tam vůbec nesmirdí od tak velkého množství autobusů.
Autobus č. 111 měl jet v 10:45, ale přijel asi o 10 minut dřív. A jen co všichni nastoupili, odjeli jsme, i když ještě nebyl čas odjezdu. Projeli jsme tunelem pod řekou, přes mítnou bránu a kolem letiště Newark. Bohužel, skla autobusu byla natolik mokrá a zamlžená, že nebylo možné cokoliv vidět. Po asi 40 minutách jízdy jsme dojeli na druhou zastávku s názvem Elizabeth Jersey Gardens Mall, k onomu vyhlášenému nákupnímu šílenství.
Vzali jsme si mapku a sedli si ve Starbucks na kávu, abychom vymysleli plán trasy po obchodech. Nejprve jsme prošli přízemí a navštívili obchod Marshall. O kousek dál byl krámek Victoria Secret a to jsem nemohla odolat. 2 podprsenky a 4 kalhotky za 30$. Další obchod, který jsme poctili svojí návštěvou, byl Levi's. Jirka si vybral kalhoty a bundu. Já dvoje kalhoty. Vše za 154$. Pak jsme si vytipovali boty, pro které se budeme ještě vracet.
Jelikož jsme měli hlad, další kroky vedly do Food Court ve druhém patře. Jirka si dal Bourbon Chicken menu i s pitím za 9,22$. Já jsem si dala špagety s masovými kuličkami a tomatovou omáčkou + džus za 10$. Jaké bylo naše překvapení, když jsme zde potkali onu rodinku Italů, se kterými jsme včera byli na Niagara Falls...
Potom jsme si prošli celé druhé patro a koupili jsme nějakou muziku. Většina obchodů ale byla zaměřena na děti, takže jsme se vrátili o patro níž a přemýšleli jsme, co dál. Usedli jsme do pohodlných sedaček. Jirka skočil pro kafe a já pro zmrzlinu Häagen-Dazs (jeden kopeček s příchutí strawberry cheesecake a druhý s příchutí coffee).
Po pauze jsme se vrátili do obchodu s obuví. Jirka si vybral a vyzkoušel dvoje boty pro kamaráda a jedny pro sebe. Já jsem si vybrala dvoje boty. Celkem jsme v obchodě nechali 250$, z čehož 130$ bylo kamaráda.
Potom jsme si koupili vodu a vydali jsme se naposledy do víru nákupního šílenství. Jirka si koupil 2 trička Puma za 26$.
Utřídili jsme nákupy do tašek a vyšli do obrovského slejváku na zastávku autobusu č. 111. Měl jet v 19:13, takže jsme asi 10 minut pěkně mokli. Na zastávce sice bylo zastřešené místo, ale naprosto zaplněné partou Němců. Já jsem v autobusu obsadila poslední místo na sezení (prostřední sedačku na zadní pětce). Jirka už bohužel zůstal stát. Autobus byl naprosto plný lidí a nákupních tašek. Jen my dva jsme měli tři tašky, batoh, kabelku a foták. Jak vánoční stromečci jsme si připadali.
Po 40 minutách jízdy jsme byli zpátky na autobusovém nádraží. Došli jsme na nástupiště linky E, pak přestoupili na linku F a už jsme byli u nás.
Na pokoji jsme si utřídili nákupy, zabalili jsme si kufry a připravili se na další den. Je 22:25. Jsme unavení. Nikdy bych nevěřila, že vydržím nakupovat celých 9 hodin! Doufám, že už zítra nebude pršet, protože máme v plánu prochodit opět celý den.
24. února
Budík byl nařízený na 6:30. Oba jsme se tentokrát vzbudili na zvonění. Je vidět, že jsme srovnaní s časem a navíc pěkně unavení. Jdeme na snídani, oba si dáváme to, co každé ráno. Venku lehce poprchává, což se mi moc nelíbí.
Potom se jdeme přehlásit na recepci. Recepční nám řekl, že si můžeme nechat náš pokoj. Jirka tak běží zpátky na pokoj, aby vybalil naše cestovní oblečení, aby se nám nezmuchlalo (zaměstnanci totiž musí být oblečeni lépe, než běžní cestující v letadle. Byly doby, kdy chlapi nesměli cestovat bez obleku a kravaty. Dnes už to tak přísné není, ale Jirka si košili a kravatu bral vždycky).
Mží a není to tak strašné, jak se to tvářilo z okna. Metrem F jedeme na zastávku 34th Street & Herald Sq, kde přestupujeme na metro R. To nás doveze až na nejjižnější cíp Manhattanu, na zastávku WhiteHall St. & South Ferry. Přes park procházíme k přístavu pro loď, která nás dopraví k soše Svobody.
V místní pevnosti sídlí prodej jízdenek/vstupenek. Jdeme si naší elektronickou vstupenku vyměnit za papírovou. Ještě, že jsme si přes internet zarezervovali výstup až do koruny. Na místě už mají vyprodáno na celý den. Ostatní lidé tak můžou pouze do podstavce.
Procházíme bezpečností kontrolou a naloďujeme se na Miss Liberty, která nás doveze na Liberty Island.
Jdeme si dát batoh a kabelku do úschovny zavazadel (jinak nemůžeme dovnitř). Další kontrola nás ovšem nechce pustit. Musíme prý zpátky do informačního centra, kde dostaneme zase jiné vstupenky do koruny stromu. Ty vstupenky z pevniny nám nestačí. Jdeme tedy tam. Vtipně po nás chtějí pasy, které máme zamčeny v úschovně zavazadel. Takže zase zpátky do úschovny pro pasy, zpátky do Info centra pro lístky a nakonec hurá na bezpečností kontrolu.
Ti, kteří mají zaplacenou korunu, jdou nějakým rychlejším procesem. Jdeme dokonce scannerem. Vcházíme do podstavce. Ranger (jak si říkají místní pracovníci na soše) si nás zapisuje do knihy návštěvníků a říká, že máme být zpět v 11:30. Že se do koruny vejde jen pár lidí. A teď je tam plno. Jdeme tedy do muzea o historii sochy. Máme na to zhruba půl hodiny. 10 minut před domluveným časem už netrpělivě čekáme. Ranger nám vtipně říká, že výtah nejezdí a musíme jít 334 schodů pěšky. Nejprve klasické schody. Ty jsou v podstavci. Ve vnitřku samotné sochy je pouze točité schodiště. Zhruba v půlce si od nás jiný ranger vybírá pásky, které nás opravňují jít až do koruny. Čím výš, tím jsou točité schody užší. Po náročném výstupu jsme konečně nahoře. Je to tu opravdu malé. Pár fotek a zase všechny schody dolu. Sejdeme ty točité a zastavujeme se na prohlídku v podstavce, která vede venkem. A pak další schody. Tantokrát už normální. Ve 12:35 nám jede loď zpátky na Manhattan. Cestou je ještě zastávka Ellis Island. Ten nemáme zaplacený. Takže někdy příště.
Dostáváme se na pevninu. I přes budovy je vidět, že na Ground Zero jsou jeřáby a hodně se tam pracuje. Takže toto místo vynecháváme. Jdeme na zastávku Bowling Green a metrem 4 přejíždíme na zastávku Fulton St. & Broadway-Nassau. Přesedáme na linku A a jedeme na zastávku Port Authority Bus Terminal. V budově nádraží si v italském fast foodu dáváme lasagne. Já navíc řecký salát se zálivkou a Jirka salát Ceasar. Pití dávájí pouze do půllitrových kelímků. Celý oběd byl za necelých 30$.
Přímo naproti budovy autobusového nádraží je sídlo The Times.
Pak jdeme po 42th Street až na křížení s Eleveted Hwy. Jdeme na sever a po pár desítkách metrů stojíme u letadlové lodi Intrepid. Kupujeme si vstup za 48$. Procházíme vnitřní část zvanou Hangár a Flight Deck. Tam jsou vystaveny všechny možné stíhačky a vrtulníky. Pak jdeme do vystaveného Concordu společnosti British Airways. Úžasné!!! Bohužel, na ponorku už se nedostaneme. Poslední návštěvníky pouští hodinu do uzavření celého areálu. Teď v zimě mají otvírací dobu od 10 do 17.
Na rohu 8th Ave a 47th Street usedáme do Starbucks na kávu. Kupujeme si také vodu. Za chvíli se setmí a tak jdeme dál po 47th Street, přes Broadways a Time Square (je to tu opravdu zářivé). Jdeme až na 6th Avenue, kde je zastávka 47-50 Rockefeller Ctr. Nastupujeme do metra F.
Cestou se na trati vyskytla nějaká nehoda, dle hlášení ve vozu, takže dlouho stojíme v tunelu nebo jen velmi pomalu popojíždíme. Cesta se nám tak protáhla o cca 20 minut. když jsme dojeli na naší 169th Street, Jirka si šel ještě koupit slané preclíčky. Došli jsme k našemu pokoji a ani jedna karta nefungovala. Vrátili jsme se na recepci. Prý ty karty byly přiložené k jiným kartám a byly zmagnetizované. My si spíš myslíme, že to bylo tím častým procházením bezpečnostních rámu. Jen dnes 3.
25. února
Budík máme nařízení na 7:00. A opět se budíme až na vyzvánění. Vůbec se nám nechce vylézat z postele. Když se konečně vyhrabeme, jdeme snídat. Oba si dáváme to, co každé ráno. Potom se vracíme zpátky na pokoj (první a poslední ráno, kdy se vracíme na pokoj a nevyrážíme do ulic). Balíme si věci a odpočíváme. Pokoj musíme opustit do 11 hodin. Venku nejprve prší, pak se střídá déšť se sněhem. Chtěli jsem ještě na Brooklyn Bridge, ale to počasí už nás odrazuje. Čekáme na pokoji a v 10:50 odcházíme s kufry rovnou na recepci.
Odevzdáváme karty od dveří. Jdeme na zastávku autobusu Q3. Než přijede autobus, jsme opět hodně mokří. Fotím si náš hotel.
Q3 nás za 50 minut jízdy (stavěl snad všude) vysazuje před Terminálem 4. Jdeme na AirTran, který nás doveze na Terminál 1. Zjišťujeme, kde se odbavuje Air France. Odbavení začíná ve 13:00. Máme tedy přes hodinu čas, který trávíme ve Starbucksu. Já si dávám Cinnamon Dolce Latté, Jirka si dává překapávané, které se tu ale jmenuje jinak.
V jednu se jdeme odbavit. Check-inářka nám nabízí i dřívější let. Ale nechceme, protože chceme letět s Airbusem A380. Náš let prý vypadá dobře. Dokonce se nás paní ptá, jestli chceme okénko nebo uličku. Palubní vstupenku však nedostáváme (ani na čekací listinu). Prý musíme přijít v 18:00 zpátky na přepážku. Chjo. Náš čas tedy musíme trávit ve veřejné odletové hale. A ne v tranzitní, jak jsme si plánovali.
Takže máme pět hodin čas. Venku sněží. Jdeme tedy zpátky do jídelní zóny. Pozorujeme ruch na ploše. Dáváme si oběd. Nějaké wrapy a hamburger. Plus pití. Dostávám od táty SMSku, že ve Francii stávkují dispečeři. Tak snad doletíme až do Prahy bez problémů.
Náš let AF 007 je na příletu opoždění asi o 30 minut, ale odlet píšou načas. Stále hustě sněží, tak snad zůstane letiště otevření. Pomalu není vidět na vedlejší terminál.
Když 380 sedla, byl to zážitek pro celou jídelní zónu. Všichni fotili. Já taky.
Drobka opravdu není možné přehlédnout. V 17:20 slyšíme naše jména z rozhlasu a tak jdeme na přepážku 14B. Paní už pro nás má palubní vstupenky s potvrzeným místem 32JK.
Procházíme bezpečnostní kontrolou a míříme k východu 5A. Je úplně plný. Stejně tak i 5B. A380 je přicuclá na dva nástupní mosty a bude se tak nastupovat ze dvou východů. Každý východ na jednu palubu.
Usedáme tedy naproti, do gate 6. Čekáme. Nástup byl asi 3x přeložen. Jednou kvůli technickým důvodů a dvakrát z důvodu silného provozu na letišti. Nástup tedy začal v době původního odletu, tedy v 19:10.
Rozmístění sedaček v ekonomické třídě je jako v B747, tedy 3-4-3. Naše místa 32JK jsou ulička a prostřední sedačka na pravé trojce. Vedle mě sedí podobně stará holka. Když už se zdálo, že jsme všichni, zahlásila posádka, že se budou vykládat kufry cestujícím, kteří byli vyloučeni z letu. Zpoždění má být 30 minut.
Po půl hodině následuje další hlášení od kapitána. Hodinu budeme stát u gate kvůli hustému provozu na JFK a odklízení sněhu z dráhy. A dalších 40 minut nás budou odmrazovat. Někteří cestující to nesou jako velikou tragédii a nadávají jako špačkové.
Posádka nám nabízí vodu a slané krekry. Také roznáší sluchátka a pouští IFE. S Jirkou hrajeme Lodě (hru lze propojit s jakýmkoliv cestujícím na palubě) a čas rychle utíká. Když nás odtlačí ze stojánky, pouští nám instruktážní video a během odmrazování sledujeme pohyb okolo letadla na společných obrazovkách. Když je odmrazování dokončeno, zahlásí kapitán 20 minut do odletu. Celkem tedy máme 3 hodiny zpoždění. Až do přiblížení k rwy sledujeme dění na obrazovkách. Runway je odklizená, ale pojezdové dráhy moc nestíhají. Jedeme velmi pomalu.
Kapitán spustí motory na plný plyn a nic. Žádné burácení. Letadlo se dává do pohybu, ale naprosto tiše. A po pár metrech jsme ve vzduchu. Je to nádhera. A380 má opravdu OBŘÍ křídla, takže tento kolos zvedají do vzduchu během chviličku. Naše sedadla jsou nad křídly a vůbec nic jiného, než křídlo, není vidět. Možná cestující z vrchní paluby mají lepší rozhled.
Po startu a vyšplhání do příslušné letové hladiny roznáší posádka menu. Mají na výběr hovězí a sýrové ravioly. Dávám si tedy těstoviny. Ještě máme luštěninový salát, kakaovou buchtu s čokoládou a pudink. K pití si dávám džus, Jirka pivo.
Když sklidí tácy, zhasnou světla (z bílých světel přechází do fialovo-růžové a nakonec černé a zhasnou). Jdeme spát. Na spánek máme zhruba 4 hodiny, protože let je dlouhý pouze 6,5 hodiny.
26. února
Hodinu a půl do přistání nás ovšem budí a roznáší snídani. Snídaně se skládá z borůvkového muffina, bílého jogurtu a pomerančového džusu. A roznáší kávu, čaj a horkou čokoládu. My si dáváme kafe.
Celý let probíhá ve výšce 11.800m n. m., rychlostí přes 980km/h a venkovní teplota je -55°C.
Přistání a pojíždění po dráze máme možnost sledovat z obrazovek. Přistání bylo moc pěkné. Sice takové naražení balvanu o zem, ale není se čemu divit. A opět mě překvapilo, jak krátkou brzdnou dráhu to éro má. Pak už jsme zarolovali na gate L9 na Terminál 2E a náš let s Air France byl u konce.
Cedule nás dovedli k vláčku, který nás dovezl o 1 stanici dál. Následovala paosvá kontrola. Využili jsme cestu pro EU a Schengen. Přišli jsme do příletové haly, prošli celnicí a nasměrovali jsme se na Terminál 2D. Cesta trvala asi 15 minut.
Přicházíme do veřejné haly (příletové i odletové dohromady) a čekáme, až se začne odbavovat náš poslední úsek cesty Paříž-Praha, linka OK 761.
Asi ve 13:30 se nasvítilo na info tabulích, že odbavování bude ze zóny 3. Procházíme kontrolou dokladů, ale dotyčný pracovník je mávnul rukou, že můžeme jít. U přepážek odbavení dostáváme zprávu, že odbavovat se začne až ve 14:15 a tak si jdeme hledat místo k sezení asi na půl hodiny.
Ve 14:10 jdeme do fronty. Mraky Čechů mě začínají pěkně štvát. Bohužel, se od paní dozvídáme, že let je hodně plný, protože předchozí linka byla zrušená. Dostáváme palubní vstupenky na čekací listinu. Jdeme přes bezpečnostní kontrolu. Pracovnice chce vidět můj kufr, z čehož vůbec nejsem nadšená. Mám ho opravdu plný. Nic nenašla, jen redukci do zásuvek, takže milý kufr můžu zavřít. Podařilo se nám to až na třetí pokus. Když je kufr zamčený, pro změnu nejde vytáhnout madlo. Chce to novou tahačku. Můj kufr si bere Jirka a já si beru ten jeho.
V 15:15 máme kontaktovat 18:10 a ČSA ve 20:45. Hodně mě štve, že se člověk dostane tam i zpět bez problémů a možná zkejsne na poslední lince, přímé lince domu. Během čekání vidíme slečnu, která seděla vedle mě. Letěla do Kodaně.
V 15:15 jdeme na tranzitní přepážku. HURÁ! Máme místa. A dokonce vedle sebe! Takže jedinou linkou, kde jsme seděli každý jinde, byl let LH 400 z Frankfurtu. Na tento let dlouhý hodinu a půl dostáváme místa 20AB. Jdeme do východu 61, kde akorát hlásí 10 minut zpoždění kvůli provozním důvodům. Asi ta stávka dispečerů.
Nastupujeme do autobusu, který nás odveze k ČSA mašině a to k Boeingu 737. Jedeme jako první autobus, kufry dáváme do binů. Na mém místě 20A sedí nedoprovázené dítě. Sedáme si tedy na 20BC. Nám to nevadí. Já si sedám vedle UMíčka a povídáme si spolu.
Posádku tvoří: Otrušina, Kott, Dvořáková, Kubíková, Šafářová, Dúbravková a Štěpová.
Krátce po startu dostáváme bagetu se šunkou a sýrem. Já si beru džus, Jirka colu light. Když posádka sklidí, začínáme klesat. Pro prcka si přichází stevardka, že jej přesadí do business, aby mohl jít z letadla jako první. Klukovi se ale moc nechce.
Já usedám na jeho místo k okénku a Jirka zůstává do uličky. Přistáváme na dráhu 24. Dojíždíme na stojánku 21, tedy gate C9. Z letadla vycházíme jako poslední.
Na informačních tabulích svítí, že další linka Air France je zrušená.
Pak na mě Jirka chvilku čeká a já si jdu pro rozpis služeb na březen. Pak už jen pro auto a hurá domu...
Ještě třídím poklady ve formě palubních vstupenek, vstupenek, letáčků,...
Ach jo, byl to moc krásný výlet. Hned bych si to zopakovala...
Komentáře
Okomentovat