Centrum komplexní péče Karlov bylo vybudováno v roce 2011 za přispění Norských grantů v prostorách Kliniky dětského a dorosteneckého lékařství. Velkou zásluhu na tom má doktorka Marková, která celý projekt vymyslela. Ona toto Centrum také vede. Centrum komplexní péče se zaměřuje na děti předčasně narozené. Ale i na děti narozené v termínu se závažnou rizikovou anamnézou. V Centru se kromě klasické pediatrické péče, soustřeďují odborníci z řad neurologie, endokrinologie, kardiologie, pneumologie, psychologie, psychiatrie, rehabilitace apod.
My jsme Centrum komplexní péče začali s dvojčaty navštěvovat hned v listopadu 2013. Anetku objednali k paní doktorce Markové již v porodnici. Aničku jsem měla objednat po příchodu domu. Naštěstí paní doktorka Marková byla úžasná a zařadila i Aničku do své péče. Nedokázala jsem si představit, že bych s každou chodila k někomu jinému. Myslím, že paní doktorka Marková má obrovskou zásluhu na tom, jak naše holčičky prospívají. Nejprve jsme chodili na kontroly každých 14 dní. Poté se začaly objednací lhůty protahovat. Na měsíc, na dva měsíce. Půl roku... Anička dělala radost od začátku. Trošičku jí pozlobil reflux, ale naštěstí byl podchycen včas. Do odstříkaného mléka jsem jí přidávala Nutrilon AR a během měsíce bylo po problému. S Anetkou to bylo horší. Byla žlutozelená (tak na ní dodnes vzpomíná sestřička z recepce), mrňavá. A jak paní doktorka říká, měla o ní velký strach. Nasadila jí kortikoidy. Koupili jsme dýchací zařízení, aby je mohla dýchat i jako takto maličká. A pravidelně jsme 3x týdně dýchali. Také nám zařadila do jídelníčku Infantrini. Což je kalorické mléko. Ochutnali jsme ho a chutná to jako tekutá bílá čokoláda. Anetka první balení vypila po dvou denně. Druhé balení jen jedno denně. Dobré mlíčko a pomocníček pro plíce a z Anetky byl jiný človíček.
Po nějaké době nás paní doktorka poslala k MUDr. Smolíkové na dechovou rehabilitaci. Jak jsem si našla na internetu, je to úžasná žena, obrovská odbornice. Pracuje nejen pro CKP, ale i pro Motol, publikovala několik knih, učí nové doktory,... Vždy mi ukázala nějaký cvik, já to po ní zopakovala. Opravila mě. S Aničkou jsme cvičili trošičku jinak, protože hemangiom jí ve cvičení trošičku bránil. Ale zvládli jsme to. Doktorka Smolíková mě neustále chválila, což mi dělalo moc dobře. Fotila si nás, natáčela si nás. A následně nás používala jako materiál pro studenty. Aby věděli, že to také amatér, jako já, dokáže zvládnout. Také jsme nejprve chodili každý měsíc a poté se lhůty prodlužovaly. Teď chodíme po půl roce. Už jen hlídá správné dýchání. Jinak říká, že jsme udělali obrovský kus práce. A hrozně mi to dělá dobře.
Když holky dosáhly jednoho roku, neurologická vyšetření už nemohla dělat MUDr. Marková. Přiřadila nás proto k MUDr. Příhodové. První návštěva proběhla vloni. Anička dopadla dobře, protože už chodila a měli jsme s ní přijít až za rok. Anetka ještě nechodila a tak si jí pro jistotu pozvala ještě na jaře. Anetka se do té doby naučila chodit a tak i ona prošla na jedničku. Naposledy jsme MUDr. Příhodovou navštívili letos v září, kdy holčičkám byly dva roky reálného (21,5 měsíců korigovaného věku). Anička má menší hlavičku, tak jí bude chtít vidět ještě za půl roku. Na Anetce už nenašla nic a tak byla vyřazena z evidence.
Minulý a tento týden jsme měli na programu hodně doktorů.
3. listopadu nás čekala kontrola hemangiomu s Aničkou v Motole. Hemangiom byl ošetřen laserem a další kontrola a možná i ošetření zase za půl roku.
4. listopadu nás čekaly hned dvě kontroly. A právě v Centru komplexní péče. Nejprve byly dvojčata objednány na 12 hodinu k MUDr. Markové. Jirka zůstal s Domčou doma a já vyrazila s holkama sama. Anička i Anetka dopadly dobře. Další návštěva až za rok! Ve 13 hodin nás čekala MUDr. Smolíková. Jen se podívala na holky v herničce. Doporučila mi ještě nějaké cviky a máme přijít zase za půl roku.
Tento týden nebyl od doktorů klid. Včera byla dvojčata na očkování. Dneska nás čekala zkouška na psychologii. Tento test si vyžaduje porodnice Apolinář. Aby věděla, jak děti u nich narozené, prospívají. Vyšetřovány byly holky u MUDr. Fleischnerové. Tentokrát jsme museli jet všichni, protože do ordinace jsem musela jen s jednou z holek. Druhou tak hlídal taťka s bráškou v herničce. Kamarádka byla na vyšetření minulý týden. A tak mě trošičku uklidňovala, že to určitě zvládneme, že jsou holky šikovné. Holky musely zvládnout navlíkání korálků, zasazování kolíčků do "plůtku", rozlišovat barvy a tvary, nakreslit silnici a déšť, uklidit šňůrku s korálky do zkumavky, poznat zvířátka, poznat aktivity, postavit co největší komín, postavit rovně vlak,... Když bylo po této praktické zkoušce, mohla si Anička či Anetka začít hrát s hračkami, které byly v ordinaci. Doktorka je pozorovala a vyptávala se mě na různé otázky. Zda a co si umí holky samy obléknout. Jestli chodí schody jednou nohou nebo nohy střídají. Zda umí stát na jedné noze, zda umí skákat,... Docela náročné a řekla bych, že ani spousta donošených dětí by tuto nálož zkoušek nezvládlo. Anička zvládla všechno. Když udělala nějakou chybu, sama jí opravila. Stačilo jen lehce naznačit. Má tedy velmi dobrý výsledek. Odpovídá 30 měsícům. Což je tedy víc, než jí je ve skutečnosti (reálného i korigovaného věku). Anetka měla trošičku problémy s navlíkáním korálků, místo kreslení silnice a deště si jen tak čárala přes celý papír. A dokonce i mimo něj. Ale například korálky do zkumavky zvládla na jedničku. Některé úkoly dokonce byly načas. A Anetka měla jeden lepší, než Anička. Anetka zvládla komín ze 4 kostiček (Anička z 8 kostiček a to byly fakt miniaturní ty kostičky). I přesto však měla výsledky mezi 21-24 měsícem. Výsledek jí vylepšilo až to, když jsem paní doktorce řekla, jak umí hezky tancovat. A to dokonce do rytmu. To podle tabulek odpovídá dítěti ve 30 měsících. Anetka je opravdu šikovnější na tancování a podobné aktivity. Anička je spíš techničtější typ. Ale to nemusím být psycholožka, abych to věděla. Nicméně to Anetce pomohlo a je hodnocena na 24 měsíců (to jí je korigovaného za týden). Takže si myslím, že jsem maximálně spokojená. Holky dotáhly své vrstevníky. Jen s mluvením jsme na tom trošičku na štíru. Hodně žvatláme. Ale to říkala, že je u dvojčat běžné, protože se dorozumívají mezi sebou tou svojí hatmatilkou. A to jim stačí. Navíc se teď dost inspirují u brášky, tak nemají potřebu mluvit lépe. Ale říkala, že teď se to určitě řešit nebude. Nesmí žvatlat až ve 3 letech. To by pak záleželo na posouzení MUDr. Markové, jestli nás neposlat třeba k logopedovi. Ale to předbíháme čas. Každopádně další psychologické vyšetření nás nečeká. Jen mě včera pobavila naše klasická pediatrička, MUDr. Dostálová (také maminka třech dětí, včetně dvojčat). Už si myslela, že budeme vyřazeni z evidence z Centra úplně. Prý na holkách nevidí nic, co by bylo mimo klasický vývoj... Njn. V Centru to asi vidí jinak.
Do Centra chodí také většina maminek a dětí, které nazývám Apolinářky. Tedy ten náš babinec, který se občas sejde. Ale já mám vždycky smůlu a vidím se jen málokdy s někým. Vloni se mi to poštěstilo asi dvakrát s Jarkou a malou Terezkou. Ale jinak s nikým...
Ještě se musím zmínit, a zároveň pochválit, všechny sestřičky, které v Centru pracují. A je jedno, jestli jsou to sestřičky v recepci nebo v ordinaci u MUDr. Markové. Jsou skvělé. Ochotné, hodné, příjemné...
Jediné minus, bohužel občas docela podstatné, je čekání. Člověk je objednaný na určitou hodinu, ale na řadu přijde klidně až dvě hodiny potom. Není to teda jen výsada Centra. Bohužel je to u všech lékařů, kam chodíme. Ať už s dětmi nebo my dospěláci. Ale štve mě to. Pracovala jsem v oboru, kde je všechno důležité, aby bylo načas. Protože každé zpoždění znamená obrovské finanční postihy. Tady je to jedno. Hodina sem, hodina tam. Teď už se to dá, když jsou holky větší a nemusím řešit kojení či Sunar. Sestřičky v Centru jsou sice vybavené a nejednou ohřívaly jídlo pro dětičky. Ale je to tahání dalších věcí, zbytečných, navíc. Proto už teď volíme variantu, že jedu s holkama sama a Domču hlídá Jirka doma. Holky dostanou oběd dřív nebo vezmeme svačinu s sebou a pití. Oběd až doma. Prostě je to s většími dětmi víc o klidu.
Každopádně jsem ráda, že nás sledovaly opravdové odbornice, protože je to na našich dětech znát. A jsem pyšná, jak to naše dvojčata zvládla. Protože v Centru vídáváme i ty méně šťastné, někdy i ty opravdu nešťastné, případy...
My jsme Centrum komplexní péče začali s dvojčaty navštěvovat hned v listopadu 2013. Anetku objednali k paní doktorce Markové již v porodnici. Aničku jsem měla objednat po příchodu domu. Naštěstí paní doktorka Marková byla úžasná a zařadila i Aničku do své péče. Nedokázala jsem si představit, že bych s každou chodila k někomu jinému. Myslím, že paní doktorka Marková má obrovskou zásluhu na tom, jak naše holčičky prospívají. Nejprve jsme chodili na kontroly každých 14 dní. Poté se začaly objednací lhůty protahovat. Na měsíc, na dva měsíce. Půl roku... Anička dělala radost od začátku. Trošičku jí pozlobil reflux, ale naštěstí byl podchycen včas. Do odstříkaného mléka jsem jí přidávala Nutrilon AR a během měsíce bylo po problému. S Anetkou to bylo horší. Byla žlutozelená (tak na ní dodnes vzpomíná sestřička z recepce), mrňavá. A jak paní doktorka říká, měla o ní velký strach. Nasadila jí kortikoidy. Koupili jsme dýchací zařízení, aby je mohla dýchat i jako takto maličká. A pravidelně jsme 3x týdně dýchali. Také nám zařadila do jídelníčku Infantrini. Což je kalorické mléko. Ochutnali jsme ho a chutná to jako tekutá bílá čokoláda. Anetka první balení vypila po dvou denně. Druhé balení jen jedno denně. Dobré mlíčko a pomocníček pro plíce a z Anetky byl jiný človíček.
Po nějaké době nás paní doktorka poslala k MUDr. Smolíkové na dechovou rehabilitaci. Jak jsem si našla na internetu, je to úžasná žena, obrovská odbornice. Pracuje nejen pro CKP, ale i pro Motol, publikovala několik knih, učí nové doktory,... Vždy mi ukázala nějaký cvik, já to po ní zopakovala. Opravila mě. S Aničkou jsme cvičili trošičku jinak, protože hemangiom jí ve cvičení trošičku bránil. Ale zvládli jsme to. Doktorka Smolíková mě neustále chválila, což mi dělalo moc dobře. Fotila si nás, natáčela si nás. A následně nás používala jako materiál pro studenty. Aby věděli, že to také amatér, jako já, dokáže zvládnout. Také jsme nejprve chodili každý měsíc a poté se lhůty prodlužovaly. Teď chodíme po půl roce. Už jen hlídá správné dýchání. Jinak říká, že jsme udělali obrovský kus práce. A hrozně mi to dělá dobře.
Když holky dosáhly jednoho roku, neurologická vyšetření už nemohla dělat MUDr. Marková. Přiřadila nás proto k MUDr. Příhodové. První návštěva proběhla vloni. Anička dopadla dobře, protože už chodila a měli jsme s ní přijít až za rok. Anetka ještě nechodila a tak si jí pro jistotu pozvala ještě na jaře. Anetka se do té doby naučila chodit a tak i ona prošla na jedničku. Naposledy jsme MUDr. Příhodovou navštívili letos v září, kdy holčičkám byly dva roky reálného (21,5 měsíců korigovaného věku). Anička má menší hlavičku, tak jí bude chtít vidět ještě za půl roku. Na Anetce už nenašla nic a tak byla vyřazena z evidence.
Minulý a tento týden jsme měli na programu hodně doktorů.
3. listopadu nás čekala kontrola hemangiomu s Aničkou v Motole. Hemangiom byl ošetřen laserem a další kontrola a možná i ošetření zase za půl roku.
4. listopadu nás čekaly hned dvě kontroly. A právě v Centru komplexní péče. Nejprve byly dvojčata objednány na 12 hodinu k MUDr. Markové. Jirka zůstal s Domčou doma a já vyrazila s holkama sama. Anička i Anetka dopadly dobře. Další návštěva až za rok! Ve 13 hodin nás čekala MUDr. Smolíková. Jen se podívala na holky v herničce. Doporučila mi ještě nějaké cviky a máme přijít zase za půl roku.
Tento týden nebyl od doktorů klid. Včera byla dvojčata na očkování. Dneska nás čekala zkouška na psychologii. Tento test si vyžaduje porodnice Apolinář. Aby věděla, jak děti u nich narozené, prospívají. Vyšetřovány byly holky u MUDr. Fleischnerové. Tentokrát jsme museli jet všichni, protože do ordinace jsem musela jen s jednou z holek. Druhou tak hlídal taťka s bráškou v herničce. Kamarádka byla na vyšetření minulý týden. A tak mě trošičku uklidňovala, že to určitě zvládneme, že jsou holky šikovné. Holky musely zvládnout navlíkání korálků, zasazování kolíčků do "plůtku", rozlišovat barvy a tvary, nakreslit silnici a déšť, uklidit šňůrku s korálky do zkumavky, poznat zvířátka, poznat aktivity, postavit co největší komín, postavit rovně vlak,... Když bylo po této praktické zkoušce, mohla si Anička či Anetka začít hrát s hračkami, které byly v ordinaci. Doktorka je pozorovala a vyptávala se mě na různé otázky. Zda a co si umí holky samy obléknout. Jestli chodí schody jednou nohou nebo nohy střídají. Zda umí stát na jedné noze, zda umí skákat,... Docela náročné a řekla bych, že ani spousta donošených dětí by tuto nálož zkoušek nezvládlo. Anička zvládla všechno. Když udělala nějakou chybu, sama jí opravila. Stačilo jen lehce naznačit. Má tedy velmi dobrý výsledek. Odpovídá 30 měsícům. Což je tedy víc, než jí je ve skutečnosti (reálného i korigovaného věku). Anetka měla trošičku problémy s navlíkáním korálků, místo kreslení silnice a deště si jen tak čárala přes celý papír. A dokonce i mimo něj. Ale například korálky do zkumavky zvládla na jedničku. Některé úkoly dokonce byly načas. A Anetka měla jeden lepší, než Anička. Anetka zvládla komín ze 4 kostiček (Anička z 8 kostiček a to byly fakt miniaturní ty kostičky). I přesto však měla výsledky mezi 21-24 měsícem. Výsledek jí vylepšilo až to, když jsem paní doktorce řekla, jak umí hezky tancovat. A to dokonce do rytmu. To podle tabulek odpovídá dítěti ve 30 měsících. Anetka je opravdu šikovnější na tancování a podobné aktivity. Anička je spíš techničtější typ. Ale to nemusím být psycholožka, abych to věděla. Nicméně to Anetce pomohlo a je hodnocena na 24 měsíců (to jí je korigovaného za týden). Takže si myslím, že jsem maximálně spokojená. Holky dotáhly své vrstevníky. Jen s mluvením jsme na tom trošičku na štíru. Hodně žvatláme. Ale to říkala, že je u dvojčat běžné, protože se dorozumívají mezi sebou tou svojí hatmatilkou. A to jim stačí. Navíc se teď dost inspirují u brášky, tak nemají potřebu mluvit lépe. Ale říkala, že teď se to určitě řešit nebude. Nesmí žvatlat až ve 3 letech. To by pak záleželo na posouzení MUDr. Markové, jestli nás neposlat třeba k logopedovi. Ale to předbíháme čas. Každopádně další psychologické vyšetření nás nečeká. Jen mě včera pobavila naše klasická pediatrička, MUDr. Dostálová (také maminka třech dětí, včetně dvojčat). Už si myslela, že budeme vyřazeni z evidence z Centra úplně. Prý na holkách nevidí nic, co by bylo mimo klasický vývoj... Njn. V Centru to asi vidí jinak.
Do Centra chodí také většina maminek a dětí, které nazývám Apolinářky. Tedy ten náš babinec, který se občas sejde. Ale já mám vždycky smůlu a vidím se jen málokdy s někým. Vloni se mi to poštěstilo asi dvakrát s Jarkou a malou Terezkou. Ale jinak s nikým...
Ještě se musím zmínit, a zároveň pochválit, všechny sestřičky, které v Centru pracují. A je jedno, jestli jsou to sestřičky v recepci nebo v ordinaci u MUDr. Markové. Jsou skvělé. Ochotné, hodné, příjemné...
Jediné minus, bohužel občas docela podstatné, je čekání. Člověk je objednaný na určitou hodinu, ale na řadu přijde klidně až dvě hodiny potom. Není to teda jen výsada Centra. Bohužel je to u všech lékařů, kam chodíme. Ať už s dětmi nebo my dospěláci. Ale štve mě to. Pracovala jsem v oboru, kde je všechno důležité, aby bylo načas. Protože každé zpoždění znamená obrovské finanční postihy. Tady je to jedno. Hodina sem, hodina tam. Teď už se to dá, když jsou holky větší a nemusím řešit kojení či Sunar. Sestřičky v Centru jsou sice vybavené a nejednou ohřívaly jídlo pro dětičky. Ale je to tahání dalších věcí, zbytečných, navíc. Proto už teď volíme variantu, že jedu s holkama sama a Domču hlídá Jirka doma. Holky dostanou oběd dřív nebo vezmeme svačinu s sebou a pití. Oběd až doma. Prostě je to s většími dětmi víc o klidu.
Každopádně jsem ráda, že nás sledovaly opravdové odbornice, protože je to na našich dětech znát. A jsem pyšná, jak to naše dvojčata zvládla. Protože v Centru vídáváme i ty méně šťastné, někdy i ty opravdu nešťastné, případy...
Komentáře
Okomentovat