Velikonoce, vzduchoprázdno, Vánoce. Velikonoce, vzduchoprázdno, Vánoce. Mám pocit, že rok nežije ničím jiným. Ať už v obchodech nebo i náladami mezi lidmi.
Když jsem byla malá, Velikonoce byla taková první jarní vlaštovka. Barvily jsme vajíčka, pekl se beránek či mazanec. Chodilo se šupat, my jsme byly šupány. Odpoledne jsme polévaly vodou. Následovaly Čarodějnice. U nás na chalupě se vždy stavěla veliká fatra, s udělanou čarodějnicí ze starých hadrů a nevím, z čeho všeho, pálilo se až hluboko do noci. A následovaly Staročeské máje.
U nás na chalupě je takový zvyk. Průvod v kostýmech, pak se před kostelem tancuje beseda. Pak promlouvá farář obce Chocerady, vynese se ortel nad králem, kterého pak kat setne a král se hodí do rybníku na návsi. Večer je pak zábava. Je to pěkný zvyk. Pak se pokračovalo poutěmi a posvíceními. Ve Vlkovci, potažmo v Choceradech, až hodně pozdě, v srpnu a v listopadu. S pratetou jsme pekly posvícenské koláčky a hrozně mě to bavilo. A nakonec Vánoce.
Jsem ráda, že mě moji rodiče naučili mít rádi Vánoce a všechnu tu atmosféru okolo... Moje tchýně tvrdí, že jsou Vánoce jen pro děti. Můj muž to asi podědil a z Vánoc tak nadšený není. Také naše Vánoce bez dětí podle toho vypadly. Dost mě to mrzelo. Ale jsem ráda, že děti jsou a budu se všemi silami snažit, aby je měli tak rádi, jako já. U nás to všechno začínalo už Mikulášem. Jako malé jsme se šli s dědou a babičkou projít. Ať už po Dejvicích či dokonce kolem Staromáku. A když jsem se dostatečně bály, šlo se domu. A na balkoně na nás čekala taška plná dobrot. Dodnes, když ucítím vůni mandarinek, vybaví se mi Mikuláš. Taška obsahovala i adventní kalendář a oříšky a další dobroty. Adventní kalendář nás nabudil a netrpělivě jsme každý den ujídaly po jedné čokoládě. Den před Štědrým dnem slavím narozeniny. Ale přinášelo to i nepěkný zážitek v podobě zabíjení kapra, který se nám tak 2-3 dny potuloval po vaně. Babička přišla, popřála mi a šla na kapra... Na Štědrý den dopoledne jsme vyrazili s tátou k babičce pro polívku, kterou dělá výbornou. Mamka mezitím doma válčila s kaprem obalovaným. Když jsem byla větší, pomáhala jsem mamce se salátem. Zelenina se vaří den předem a pak se všechno krájí a hrozně mě to baví. Jen to dochucování nechávám na ní, protože to umí dokonale. Až na Štědrý den vybalujeme upečené cukroví. Večer jsme se vždycky slavnostně oblékli, povečeřeli. Večeřelo se za poslechu koled. Ale ne takových těch klasických. Na kazetě jsme měli přehrané písničky z desky a zpíval na nich například pan Hrušínský či Preiss. Táta odešel zkontrolovat, zda nepřišel Ježíšek. Chviličku bylo ticho, pak se ozval zvoneček a bylo otevřené okno. Aby to navozovalo tu atmosféru, že tam ten Ježíšek opravdu byl. Pak jsme rozbalovali dárky. Druhý den se šlo k babičce a dědovi. Bývala huso-kachna se zelím a knedlíkem. Výborné babiččino cukroví. A opět jsme rozbalovali dárky.
A nakonec Silvestr. Ten jsem byla většinou u babičky. Pamatuju si, že udělala ovar s křenem. Chlebíčky. Ale i mamka dělá výborné jednohubky. O půlnoci jsme si ťukli Bohemkou, i já nezletilá, koukli jsme z okna na ohňostroj a šlo se spát.
To bylo, když jsem byla malá. Pak jsem rostla a dnes zpětně mám pocit, že v určitém období tohle všechno zmizelo. Asi to bylo období puberty nebo nevím. Nevím, jestli jsem o určité věci ztratila zájem a začínám si je užívat až teď. Občas mám pocit, že se stále častěji vracíme k tradicím dřívějška. Ale určité věci jsem si nesla i v té době. Velikonoce probíhaly takřka stejně. Pak vzduchoprázdno a začaly se řešit až Vánoce. To už jsem dospěla do fáze, kdy jsem začala péct cukroví i já. Začínala jsem perníčky, pak jsem okoukávala od mamky její recepty. Silvestr jsem poprvé slavila mimo domov až s bývalým přítelem Pavlem. A na Nový rok jsme si nenechali ujít velký ohňostroj v Praze. S Pavlem jsme si dopřávali i nějaký drobný dárek na Valentýna. Většinou tedy plyšáka.
Když jsem poznala svého muže, už jsem chodila do práce a sloužila jsem dvanáctky. Denní, noční, víkendy i svátky. Takže z určitých svátků jsem musela slevit, protože když si člověk chce dopřát příplatek za svátek, musí zatnout zuby a jít do práce. Ale Štědrý den jsem si nenechala ujít nikdy.
A jak slavíme a co slavíme dneska či v poslední době?
Valentýna neslavíme, je to přeci převzatý svátek. Velikonoce jsem většinou sloužila. Za dobu, co jsem se svým mužem, jsem byla vyšupaná asi 1x. A to už byly dvojčata na světě. Letos jsem po dlouhé době obarvila vajíčka, připravila menší výzdobu. Mazanec jsem dostala od babičky.
Na konci dubna nesmí chybět Čarodějnice. Párkrát jsem byla s mužem a jeho kamarády na takové chlastací akci - bez fatry. Poslední dvoje Čarodějnice už byli děti. První jenom dvojčata, ale letos i Domča. Horoměřice pořádají jako obec pálení Čarodějnic pod dohledem zdejších hasičů.
Polibek pod rozkvetlou třešní se konal pouze tehdy, pokud rozkvetlé třešně byly či pokud byl muž schopný se k té třešni dostat... :-)
V květnu bývá ve vesnici, ze které muž pochází, pouť. Tchýně vždycky uvaří a napeče. Z celé ČR se do Tuchlovic sjíždí folklorní taneční soubory, které mívají svá vystoupení. Náměstí je uzavřené, protože volná místa zabírají pouťové atrakce. S dětmi jsme ale ještě na pouti nebyli.
Pak nastává opravdu takové vzduchoprázdno, které přeruší až podzimní posvícení. Nejprve Břevnovské v Praze.
Jako malá jsem tam dokonce jednou vystupovala se souborem a hrála tam tak na flétnu. Letos jsme se tam nedostali. Ale dvojčata vloni byla. Letos jsme naopak byli na posvícení v Tuchlovicích. O tom ale v samostatném příspěvku, který už je zveřejněn. Ještě čekám na sv. Martina, respektive na svatomartinské víno. A pak už bude Advent. Vždycky si pořídím adventní věnec. 4. prosince si dojdu pro větvičku "Barborky". Peču cukroví. Párkrát jsem se zúčastnila rozsvícení adventního stromu na Staromáku. Ale hromady lidí mě tam zatím s dětmi nelákají. V předešlých letech jsme byli na rozsvícení stromu na Vítězném náměstí. Vloni a doufám, že i letos se dostaneme alespoň na rozsvícení stromu u nás v Horoměřicích.
Na procházce o Mikuláše jsem nebyla ani nepamatuju. Možná naposledy s bývalým přítelem Pavlem. Ale už se těším, až budu moct vzít děti a dodržovat naší tradici i u nich.
V letech před dětmi jsem byla schopná napéct i 13 či 14 druhů cukroví. Nejhorší Vánoce jsem zažila u tchýně. Jak už jsem psala, Vánoce bez dětí neuznává, takže to podle toho vypadalo. Cukroví se dává na talířky hned po upečení. Na Štědrý den tak už většinou není. Hlavně, že jsou chlebíčky... Bylo to v době, kdy jsme tam přes zimu byli, protože jsem si mysleli, že bychom se tam mohli odstěhovat. Naštěstí jsme si to rozmysleli.
První rok s dvojčaty jsme Vánoce tak trošku zrušili. Byli jsme v našem malém bytě 1kk. My spali na patře, které nám postavil tchán. Dvojčata v postýlkách pod námi. Na stromeček nebylo místo, na cukroví nebyl čas. Cukroví jsem dostala od mamky a od babičky. Vánočku dostávám od babičky každoročně. Jen jsme si připravili večeři. Vánoce jako takové jsem si tedy v roce 2013 užila až druhý den, tedy 25. u našich. Jirka byl sice v práci, ale byla jsem tam s dvojčaty. Byla tam i moje ségra. Byl stromeček, byl dobrý oběd. Ta správná atmosféra.
Vloni už byly Vánoce úplně jiné. Holky už vnímaly naprosto dokonale. Štědrovečerní večeři jsme si připravili spíš jako pozdní oběd. Abychom předešli jejich únavě. Dávaly si pozor, ani jednou stromeček neshodily. Připravila jsem asi 4 druhy cukroví. Takové, aby je mohly už i ony. Perníčky, linecké apod. Takové ty dospělácké jsem si užila u mamky - například vosí hnízda (obsahují rum). Nějaké cukroví jsme dostali i od babičky. A hlavně její úžasnou vánočku, kterou nám musela i přidělávat. Babiččina vánočka je tak vyhlášená, že jí peče celkem 6 kusů. Našim, nám, ségře, tetě, sestřenicím,... Je opravdu úspěšná a nic nad ní nemá! Stejně tak jako nad bramborový salát od mojí mamky. Ke štědrovečerní večeři už nemůže být jinačí. A uznává to i můj muž, který ke kaprovi už také jiný nejí.
A nakonec Silvestr. Většinou jsem ho strávila v práci. Silvestr i Nový rok. Nejlepší byly služby třeba od 5 od rána na Nový rok. To bývala lahoda... Ráda jsem pro nás připravovala občerstvení a ráda to dělám dodnes. Jen s tím rozdílem, že teď koukám, aby to mohli i děti.
Jo, začínám se na letošní svátky opravdu těšit!
Když jsem byla malá, Velikonoce byla taková první jarní vlaštovka. Barvily jsme vajíčka, pekl se beránek či mazanec. Chodilo se šupat, my jsme byly šupány. Odpoledne jsme polévaly vodou. Následovaly Čarodějnice. U nás na chalupě se vždy stavěla veliká fatra, s udělanou čarodějnicí ze starých hadrů a nevím, z čeho všeho, pálilo se až hluboko do noci. A následovaly Staročeské máje.
U nás na chalupě je takový zvyk. Průvod v kostýmech, pak se před kostelem tancuje beseda. Pak promlouvá farář obce Chocerady, vynese se ortel nad králem, kterého pak kat setne a král se hodí do rybníku na návsi. Večer je pak zábava. Je to pěkný zvyk. Pak se pokračovalo poutěmi a posvíceními. Ve Vlkovci, potažmo v Choceradech, až hodně pozdě, v srpnu a v listopadu. S pratetou jsme pekly posvícenské koláčky a hrozně mě to bavilo. A nakonec Vánoce.
S dědou a jeho přítelkyní
S mamkou
Se ségrou u stromečku
Jsem ráda, že mě moji rodiče naučili mít rádi Vánoce a všechnu tu atmosféru okolo... Moje tchýně tvrdí, že jsou Vánoce jen pro děti. Můj muž to asi podědil a z Vánoc tak nadšený není. Také naše Vánoce bez dětí podle toho vypadly. Dost mě to mrzelo. Ale jsem ráda, že děti jsou a budu se všemi silami snažit, aby je měli tak rádi, jako já. U nás to všechno začínalo už Mikulášem. Jako malé jsme se šli s dědou a babičkou projít. Ať už po Dejvicích či dokonce kolem Staromáku. A když jsem se dostatečně bály, šlo se domu. A na balkoně na nás čekala taška plná dobrot. Dodnes, když ucítím vůni mandarinek, vybaví se mi Mikuláš. Taška obsahovala i adventní kalendář a oříšky a další dobroty. Adventní kalendář nás nabudil a netrpělivě jsme každý den ujídaly po jedné čokoládě. Den před Štědrým dnem slavím narozeniny. Ale přinášelo to i nepěkný zážitek v podobě zabíjení kapra, který se nám tak 2-3 dny potuloval po vaně. Babička přišla, popřála mi a šla na kapra... Na Štědrý den dopoledne jsme vyrazili s tátou k babičce pro polívku, kterou dělá výbornou. Mamka mezitím doma válčila s kaprem obalovaným. Když jsem byla větší, pomáhala jsem mamce se salátem. Zelenina se vaří den předem a pak se všechno krájí a hrozně mě to baví. Jen to dochucování nechávám na ní, protože to umí dokonale. Až na Štědrý den vybalujeme upečené cukroví. Večer jsme se vždycky slavnostně oblékli, povečeřeli. Večeřelo se za poslechu koled. Ale ne takových těch klasických. Na kazetě jsme měli přehrané písničky z desky a zpíval na nich například pan Hrušínský či Preiss. Táta odešel zkontrolovat, zda nepřišel Ježíšek. Chviličku bylo ticho, pak se ozval zvoneček a bylo otevřené okno. Aby to navozovalo tu atmosféru, že tam ten Ježíšek opravdu byl. Pak jsme rozbalovali dárky. Druhý den se šlo k babičce a dědovi. Bývala huso-kachna se zelím a knedlíkem. Výborné babiččino cukroví. A opět jsme rozbalovali dárky.
A nakonec Silvestr. Ten jsem byla většinou u babičky. Pamatuju si, že udělala ovar s křenem. Chlebíčky. Ale i mamka dělá výborné jednohubky. O půlnoci jsme si ťukli Bohemkou, i já nezletilá, koukli jsme z okna na ohňostroj a šlo se spát.
To bylo, když jsem byla malá. Pak jsem rostla a dnes zpětně mám pocit, že v určitém období tohle všechno zmizelo. Asi to bylo období puberty nebo nevím. Nevím, jestli jsem o určité věci ztratila zájem a začínám si je užívat až teď. Občas mám pocit, že se stále častěji vracíme k tradicím dřívějška. Ale určité věci jsem si nesla i v té době. Velikonoce probíhaly takřka stejně. Pak vzduchoprázdno a začaly se řešit až Vánoce. To už jsem dospěla do fáze, kdy jsem začala péct cukroví i já. Začínala jsem perníčky, pak jsem okoukávala od mamky její recepty. Silvestr jsem poprvé slavila mimo domov až s bývalým přítelem Pavlem. A na Nový rok jsme si nenechali ujít velký ohňostroj v Praze. S Pavlem jsme si dopřávali i nějaký drobný dárek na Valentýna. Většinou tedy plyšáka.
Když jsem poznala svého muže, už jsem chodila do práce a sloužila jsem dvanáctky. Denní, noční, víkendy i svátky. Takže z určitých svátků jsem musela slevit, protože když si člověk chce dopřát příplatek za svátek, musí zatnout zuby a jít do práce. Ale Štědrý den jsem si nenechala ujít nikdy.
A jak slavíme a co slavíme dneska či v poslední době?
Valentýna neslavíme, je to přeci převzatý svátek. Velikonoce jsem většinou sloužila. Za dobu, co jsem se svým mužem, jsem byla vyšupaná asi 1x. A to už byly dvojčata na světě. Letos jsem po dlouhé době obarvila vajíčka, připravila menší výzdobu. Mazanec jsem dostala od babičky.
Na konci dubna nesmí chybět Čarodějnice. Párkrát jsem byla s mužem a jeho kamarády na takové chlastací akci - bez fatry. Poslední dvoje Čarodějnice už byli děti. První jenom dvojčata, ale letos i Domča. Horoměřice pořádají jako obec pálení Čarodějnic pod dohledem zdejších hasičů.
Rok 2014
Rok 2015
Polibek pod rozkvetlou třešní se konal pouze tehdy, pokud rozkvetlé třešně byly či pokud byl muž schopný se k té třešni dostat... :-)
V květnu bývá ve vesnici, ze které muž pochází, pouť. Tchýně vždycky uvaří a napeče. Z celé ČR se do Tuchlovic sjíždí folklorní taneční soubory, které mívají svá vystoupení. Náměstí je uzavřené, protože volná místa zabírají pouťové atrakce. S dětmi jsme ale ještě na pouti nebyli.
Pak nastává opravdu takové vzduchoprázdno, které přeruší až podzimní posvícení. Nejprve Břevnovské v Praze.
Rok 2014
Jako malá jsem tam dokonce jednou vystupovala se souborem a hrála tam tak na flétnu. Letos jsme se tam nedostali. Ale dvojčata vloni byla. Letos jsme naopak byli na posvícení v Tuchlovicích. O tom ale v samostatném příspěvku, který už je zveřejněn. Ještě čekám na sv. Martina, respektive na svatomartinské víno. A pak už bude Advent. Vždycky si pořídím adventní věnec. 4. prosince si dojdu pro větvičku "Barborky". Peču cukroví. Párkrát jsem se zúčastnila rozsvícení adventního stromu na Staromáku. Ale hromady lidí mě tam zatím s dětmi nelákají. V předešlých letech jsme byli na rozsvícení stromu na Vítězném náměstí. Vloni a doufám, že i letos se dostaneme alespoň na rozsvícení stromu u nás v Horoměřicích.
Na procházce o Mikuláše jsem nebyla ani nepamatuju. Možná naposledy s bývalým přítelem Pavlem. Ale už se těším, až budu moct vzít děti a dodržovat naší tradici i u nich.
V letech před dětmi jsem byla schopná napéct i 13 či 14 druhů cukroví. Nejhorší Vánoce jsem zažila u tchýně. Jak už jsem psala, Vánoce bez dětí neuznává, takže to podle toho vypadalo. Cukroví se dává na talířky hned po upečení. Na Štědrý den tak už většinou není. Hlavně, že jsou chlebíčky... Bylo to v době, kdy jsme tam přes zimu byli, protože jsem si mysleli, že bychom se tam mohli odstěhovat. Naštěstí jsme si to rozmysleli.
Rok 2010 - bez dětí. Večeře na Štědrý den
První rok s dvojčaty jsme Vánoce tak trošku zrušili. Byli jsme v našem malém bytě 1kk. My spali na patře, které nám postavil tchán. Dvojčata v postýlkách pod námi. Na stromeček nebylo místo, na cukroví nebyl čas. Cukroví jsem dostala od mamky a od babičky. Vánočku dostávám od babičky každoročně. Jen jsme si připravili večeři. Vánoce jako takové jsem si tedy v roce 2013 užila až druhý den, tedy 25. u našich. Jirka byl sice v práci, ale byla jsem tam s dvojčaty. Byla tam i moje ségra. Byl stromeček, byl dobrý oběd. Ta správná atmosféra.
Vloni už byly Vánoce úplně jiné. Holky už vnímaly naprosto dokonale. Štědrovečerní večeři jsme si připravili spíš jako pozdní oběd. Abychom předešli jejich únavě. Dávaly si pozor, ani jednou stromeček neshodily. Připravila jsem asi 4 druhy cukroví. Takové, aby je mohly už i ony. Perníčky, linecké apod. Takové ty dospělácké jsem si užila u mamky - například vosí hnízda (obsahují rum). Nějaké cukroví jsme dostali i od babičky. A hlavně její úžasnou vánočku, kterou nám musela i přidělávat. Babiččina vánočka je tak vyhlášená, že jí peče celkem 6 kusů. Našim, nám, ségře, tetě, sestřenicím,... Je opravdu úspěšná a nic nad ní nemá! Stejně tak jako nad bramborový salát od mojí mamky. Ke štědrovečerní večeři už nemůže být jinačí. A uznává to i můj muž, který ke kaprovi už také jiný nejí.
A nakonec Silvestr. Většinou jsem ho strávila v práci. Silvestr i Nový rok. Nejlepší byly služby třeba od 5 od rána na Nový rok. To bývala lahoda... Ráda jsem pro nás připravovala občerstvení a ráda to dělám dodnes. Jen s tím rozdílem, že teď koukám, aby to mohli i děti.
Rok 2014
Jo, začínám se na letošní svátky opravdu těšit!
Komentáře
Okomentovat