22. srpna
Jsem v práci a brouzdám po internetu. Já vím, že se to nemá, ale zrovna není do čeho píchnout a tak abych se nenudila... Mimo jiné koukám na stránky cestovních kanceláří. Co kdybych náhodou našla něco zajímavého... U CK Tomi tour se mi podařilo najít nabídku na hotel, který velmi dobře znám. Na hotel Vista Park v Ca'n Picaford na ostrově Mallorca v Baleárském souostroví. Nabídka této CK mě velmi zaujala. Sdělila jsem tento nález Jirkovi, který byl také v práci. Na obědě jsme to všechno probrali a spíš podlehl mému nátlaku a souhlasil. Po obědě jsem tedy rezervovala po internetu pobyt ve Vista Parku. Po Paříži v květnu tak pojedeme na druhou dovču...
25. srpna
Konečně je pondělí a já jsem se dočkala. Jdeme do CK zaplatit zájezd a obdržet první informace.
16. září
Přes e-mail jsem obdržela pokyny k odletu. Na letišti máme být v 10:45. Odlet je plánovaný na 12:45. U přepážky ve spojovacím objektu na letišti si máme vyzvednout letenky a vouchery pro ubytování. Současně s pokyny nám přišla i nabídka fakultativních výletů a ceny půjčení auta. Vypadá to, že si vybereme dva výlety. Vuelta Isla = velký okruh ostrovem s českým průvodcem a Palma a Marineland = návštěva hlavního města a delfinária v Portals Nous.
17. září
Dopoledne je trochu hektické. Jirka odjíždí k rodičům a já zůstávám v Praze, v našem novém bytečku. Večer mám kolaudační párty s kraví partou u nás v bytě. Do toho všeho mě ještě čeká balení kufru. Naštěstí se nám vše vejde do jednoho kufru, který jsem měla půjčený od dědy s babičkou.
18. září
Jirka mě vzbudil něco kolem deváté hodiny ráno. V noci jsme ho požádala (asi v půl dvanácté), aby přijel zpátky do Prahy. Překvapilo mě, že ani neváhal a hned vyrazil. Důvodů bylo hned několik, proč jsem ho poprosila. 1. Holky u nás nakonec nespaly; 2. S tou šílenou kocovinou, co mám, bych to sama nezvládnula. Navíc, dle slov Jirky, bylo mu jedno, jestli pojede o půlnoci nebo v 7 ráno.
Po ranním zvracení a jiných příznacích kocoviny, jsem se snažila dát dohromady, Jirka mezitím poklidil. Kolem 11 hodiny jsme vyjeli na letiště. Měli jsme tam být v 10:45, ale to je detail... :)
Jirka mě vysadil i s kufrem před Terminálem 1. Sám jel zaparkovat auto na Parking A. Já jsem mezitím u přepážky vyzvedla naše letenky a vouchery. Společně jsme vyrazili do odletové haly Terminálu 2. Konkrétně na přepážky odbavení č. 237-239. Po obdržení palubních vstupenek a zavazadlového tagu jsme zapřemýšleli, co dál. Zašli jsme si na kafčo a pak na konci terminálu sledovaly pohyb letadel na Terminálu 3, kde stály dva Boeing 707 vojenského NATO.
Po dopití kávy a vyfocení těch zajímavých strojů jsme prošli bezpečnostní kontrolou a došli až do nástupního východu C13. Tam už stál připravený Cobus, který nás dovezl k Boeing 737 společnosti ČSA. Imatrikulace OK-WGY. Číslo letu bylo OK 6676, posádku tvořili: CPT Koutný, FO Kopička, VK Horáková, CC Váňa, Freja a Bartovská. Naše sedadla byla 9EF. Vedle naší 737 stála mašina Air France mířící do Lyonu. Těsně před námi startovala Delta do Atlanty. Startovali jsme z dráhy 06. Krátce po startu byl u cargo terminálu viděn Boeing 747 China Airlines.
Jelikož jsem měla opici, tlaky v mašině mi neudělaly zrovna nejlépe. Chvílemi jsem myslela, že budu zvracet. Naštěstí jsem to zvládla až do PMI bez újmy. Jen vím, jak si po startu Jirka pochvaloval, jak je krásně vidět celá Praha. Všechny mosty na Vltavě apod.
Kapitán, který k nám nejednou promluvil, nám popsal trasu, kterou poletíme. Přes Mnichov, směr na Itálii. Evropu budeme opouštět v oblasti přístavu Janov. Dále pak přes Korsiku, Menorku a hurá na Mallorku. Dle kapitána Koutného jsme letěli ve výšce 10.400m n. m. a letěli jsme rychlostí 740km/h. Během letu se podávalo občerstvení. Jelikož mi bylo stále špatně, dala jsem si jen pití. Jirka se nabaštil. Snažila jsem se spát, ale mašina byla z velké části obsazena dětmi, šlo to velmi špatně.
Na Palmě jsme přistáli hladce. Během rolování na stojánku bylo vidět i pár mašin Air Berlin, Spanair, Icelandair,...
Budova, ke které jsme byli přistaveni, je nově postavená, takže mi chviličku trvalo, než jsem poznala staré známé. Spíž až u výdeje zavazadel jsem se dokázala upamatovat. Zavazadla měla přijít na pásu 15, ale nakonec vyběhly na 14. U východu z tranzitního prostoru nás očekávaly 2 delegátky CK, které nás nasměrovaly k autobusům. Náš jsme měli hledat u východu 4, autobus č. 464. Pak nás v autobusu ještě přepočítali, informovali nás o schůzce s delegátem na hotelu a mohli jsme vyrazit na sever ostrova. Po příletu mi bylo přeci jen trochu lépe. Koupili jsme si v obchodě pití na cestu. Ovšem jízda autobusem mi neudělala moc dobře, ale vše jsem ustála bez újmy.
Náš autobus rozvážel jen dva hotely. Hotel Yale a Vista Park. Takže naštěstí jsme nepopojížděli po hotelech po celé Alcúdii.
Na recepci nám byl přidělen pokoj č. 111. Dále nám byl vysvětlen styl stravování a hurá na pokoj do prvního patra. V pokoji jsme rychle vybalili, převlékli jsme se (přeci jen, 30°C je 30°C) a vyrazili jsme na procházku směr pláž. Jirka si vzal koupací šorty, což se mu vyplatilo a dokonce se i poprvé vykoupal v moři.
Když jsme se vrátili do hotelu a prošli koupelnou, zbývalo nám asi 20 minut do večeře. Čas jsme si krátili čekáním se skleničkou piva a colou u bazénu. Následovala večeře. Nový vrchní číšník nám přidělil stůl č. 16. Já večeřela salát a kuřecí maso se zeleninou. Jirka si dal rybu a salát. Také jsme si u mnou známého číšníka Tonyho objednali lahev Ran de Mar. Červené víno za 15€. Je dobré, že když člověk nevypije celou flašku, dostane ji druhý den automaticky na stůl.
Po večeři jsme se šli projít po nábřeží a pak jsme si opět sedli u bazénu. Nějací dva chudáci se tam pokoušeli o něco, co mělo připomínat zpěv známých hitů. Dali jsme si pivo a džus a běželi rychle do pokoje...
19. září
Včera jsme usnuli velmi rychle a probudili jsme se až na budík v 9 hodin. Oblékli jsme se a vyšli na snídani. K snídani neplatí přidělený stůl jako u večeře. Takže je to takové hledání v kupce sena, najít volný stůl. Já jsem posnídala dva sladké bochánky, toasty s marmeládou. Jirka toast se sýrem a salámem. Oba jsme měli ananasový džus a hektolitry kávy...
V 10:55 jsme měli sraz s delegátkou Tomi Tour, tak do té doby relaxujeme na pokoji. Venku bylo ráno zataženo, ale během dopoledne se to protrhalo. Se slečnou Topinkovou jsme probrali základní informace, zaplatili jsme si 2 fakultativní výlety. V pondělí a ve středu vyjedeme za krásami Mallorky. Po schůzce jsme vyrazili na pláž. Když jsme vyšli z hotelu, všimli jsme si, že akorát probíhají trhy. To jsme vůbec netušily, takže jsme nebyli vůbec na něco takového připraveni. Jen jsme se jimi tak trochu prošli, pak jsme si v supermarketu BIP koupili pití na pláž a vyrazili k moři. Cena za 2 lehátka a slunečník byla na den 8,50€. Moře bylo jako kafe, lehce pod mrakem, lehce foukal vítr.
Kolem 15 jsme se sbalili a vyrazili zpět na hotel. Po koupelně jsme si došli do BIPu pro červené víno, donesli ho na hotel a zamířili jsme do baru Atenas.
Dopřáli jsme si pivo a cuba libre.
Chtěli jsme se projet místním vláčkem. Včera při večerní procházce jsme se jukli na časy odjezdů u zastávky. Ale když jsme na zastávku došli, byl vláček 15 minut pryč... No, i to se stává...
Takže jsme se vrátili do hotelu a čekali na večeři.
Na stole č. 16 nám již stála připravená láhev červeného vína z předešlého dne. Já jsem večeřela salát ze slávek, těstoviny carbonara a meloun. Jirka si dal salát a rybu v tomatové omáčce. Ochutnal i moje slávky a moc mu zachutnali. Stejně jako olivy, které do té doby nejedl. Nj, čerstvé je čerstvé.
Večer jsme strávili v baru u hotelového bazénu. Jirka s pivem a já s Piňa Coladami. Ani nevím, kolik jich bylo.
20. září
Budíček opět na 9 hodinu. Venku krásně svítí sluníčko. Ale také fouká velký vítr. Tak doufáme, že nebude vlát červená vlajka na pláži.
Snídaně se nesla ve stejném duchu jako včera. Koláčky, mléko s müsli, toasty s marmeládou či šunkou a sýrem. Jablečný džus, horká čokoláda, káva.
Po snídani jsme se vrátili na pokoj, abychom se převlékli do plavek a svištěli na pláž. Když jsme tam došli, byli jsme zklamaní. Červená vlajka vlála - tedy zákaz koupání. Šli jsme tedy k hotelovému bazénu. Jirka z toho moc nadšený nebyl, ale co se dalo dělat. Čekání jsme si zpříjemnili zmrzlinovým pohárem Banan Split a pivem. Když Jirka pivo vypil, šel se podívat na pláž, zda je již nějaká změna barvy na vlajce. A byla. Z červené na žlutou. Tzn. koupání na vlastní nebezpečí. Takže Jirku u bazénu už nikdo neudržel. Skočili jsme si do pokoje pro peníze na lehátka (ty původní jsme utratili za mňamky u bazénu) a běželi jsme se vykoupat do moře. Byly velké vlny. Ale koupat se dalo bez problémů. Moře bylo plné chaluh, takže pak sprcha, která byla na pláži, se více než hodila.
Z pláže jsme k večeru zamířili do sprchy v koupelně na pokoji a kolem 18 hodiny jsme vyšli na zastávku č. 9 Ca'n Picaford Express. Okružní jízda trvá asi 45 minut za 6€ pro oba.
Po návratu následovala večeře. Dnes byli jen španělské speciality. Jirka si dal mořské plody a paellu. Já plněnou papriku, zeleninu a žampiony. K pití jsme si tentokrát zvolili pivo a džus. Měli jsme zaplacenou polopenzi, ale pití u večeře se platilo. Za pivo a džus jsme zaplatili 4,50€.
Dnešní večerní program měl být ve znamení travesty show. Vydrželi jsme první poloviny díky pivu a piňa coladě a pak jsme radši utekli na pokoj za vínem. Děs a hrůza!
21. září
Budík byl opět na 9 hodinu. Po náročném probuzení jsme se dostali na snídani. Já měla müsli s mlékem, pomerančový džus a horkou čokoládu. Jirka volská oka, sýr,... kávu a také džus.
Když jsme přišli po snídani na pokoj, venku lehce pršelo a tak jsme přemýšleli, co budeme dělat. Chviličku jsme se koukali na české programy v televizi. Když přestalo pršet, šli jsme na procházku směr přístav a hlavní pláž.
Při zpáteční cestě jsme si v baru Atenas dali rajčatový salát s tuňákem, pivo a džus. Po malé siestě na pokoji jsme vyrazili dovádět k bazénu. Já i Jirka jsme popíjeli po 2 kusech míchaných nápojů - piňa colada a coco loco. Po krátké hygieně na pokoji a zhlédnutí zpráv jsme vyrazili na večeři.
Těstoviny, meloun, pomerančový pudink. Jirka salát. Po večeři jsme si na recepci vyřídili zítřejší snídani, kterou musíme mít dřív. Snídaně je od 8 do 10 a my odjíždíme v 8:10 na výlet. Ještě jsme si zašli do BIP pro pití na výlet a další víno na pokoj.
22. září
Budík byl na 7:25. Kolem tři čtvrtě jsme byli ve frontě na snídani. Sladké pečivo a horká čokoláda, káva, džus. Po snídani jsme se hned vydali k hotelu Concord, kde jsme měli čekat na odvoz na výlet. Přijel bus č. 421 se španělsky, anglicky, francouzsky a německy hovořícím průvodce. Objeli jsme ještě pár hotelů, nabrali další výletníky a vyrazili jsme směr hlavní město Palma. Dojeli jsme ke Castell de Bellver, kde jsme měli asi 10 minut na focení panoramatu Palmy. Bohužel, počasí nám moc nepřálo, hlavní město bylo v oparu a tak fotky nebyly moc povedené...
Poté jsme přejeli přímo do Palmy, na nábřeží Badia de Palma. S průvodcem jsme se nejprve vypravili ke katedrále. Obešli jsme ji a udělali několik fotek.
Vrátili jsme se na Plaza Reina a v kanceláři informací pro turisty jsme si vyzvedli mapu města. Na druhé straně byla i mapa ostrova. Po Passeige de Born jsme došli na Plaza Rei Joan Carlos, kde jsme si dali kafe. Cestou zpátky na nábřeží jsem se opět věnovali focení a výběru peněz z bankomatu.
Ve 12 hodin byl odjezd ze stejného nábřeží do Marinelandu. Tentokrát jsme jeli jinačím autobusem, protože ten původní musel do opravy. V Marinelandu jsme se nejprve prošli, pozorovali papoušky, lachtany, žraloky. Ve 13 hodin mělo začít vystoupení s papoušky. Protože zbývalo 25 minut a Jirkovi se na místě čekat nechtělo, šli jsme ještě na tučňáky, rejnoky a do voliéry s ptactvem. Když jsme se vrátili k papouškům, bylo už tak plno, že jsme si neměli kam sednout. Takže jsme to vzdali a sedli si k restauraci. Jako bychom něco tušili, sedli jsme si pod obří slunečník. V 15:15 začínal program s delfíny a tak jsme si krátili čas zmrzlinou, bagetou a pitím. Během čekání se strhla strašlivá průtrž mračen, chviličkami i hřmělo. Takže jsme byli opravdu rádi, že sedíme pod tím velkým deštníkem. Jako zázrakem v době hlavního programu pršet přestalo.
Po vystání krátké fronty před branou k hlavnímu bazénu s delfíny jsme se usadili na tribuně. Představení začalo vystoupením tuleňů. Následovali delfíni.
V 16:15, tedy 15 minut po skončení delfíní show, jsme měli sraz u autobusu. Přejeli jsme zpátky do Palmy, kde jsme nabrali zbytek výletníků, kteří měli zaplacenou jen Palmu (kvůli nákupům). Cesta zpátky na sever trvala asi 45 minut. Náš hotel byl jako poslední na seznamu. Celou dobu jízdy pěkně pršelo.
Na pokoj jsme doběhli lehce promáčení, takže jsme se usušili a hurá na večeři. Těstoviny, meloun já, Jirka rybu, salát a hroznové víno. K pití Ran de Mar. Večerní program - Brazilská show - se konala v hale u baru a ne venku u bazénu. Kvůli počasí...
23. září
Budík nařízený na 9 hodinu byl dnes nepotřebný. Jirka už byl vzhůru dříve a mě tím také vzbudil. K snídani jsme měli to, co obvykle. Já navíc sladké pečivo a broskvový kompot. Džus tropical a horkou čokoládu. Jirka snídal šunku, sýr a volské oko. K pití káva. Vrátili jsme se do pokoje a přemýšleli jsme, co budeme dělat. Je zataženo a fouká vítr. Vyšli jsme na procházku a Jirka si pro jistotu vzal koupací šortky. Došli jsme k naší pláži a vlála žlutá vlajka, takže se do vody smělo. Přešli jsme naší pláž, vyšplhali na skálu za ní. Tím se nám odkryl krásný výhled na celé pobřeží. Příště si musím vzít foťák. Šli jsme dál na krásnou malou plážičku. Všichni okolo nás chodili zahalení v bundách a mikinách. My dva v tričku a kraťasech. Jirka hned využil koupací šortky a vlezl do vody. Tam se čvachtal jako kachna. Když vylezl a oschnul, vydali jsme se na cestu zpět. Prošli jsme pár krámků a obhlídli si pár suvenýrů. Do pokoje jsme se vrátili akorát. Když jsme totiž otevřeli balkonové dveře, pršelo. Dali jsme si víno a odpočíváme. Odpoledne jsme zašli do internetového centra u recepce.
Na pokoji jsme až do večeře. Těstoviny, zeleninové saláty, ananas, vanilkový pudink. Jirka zeleninový salát s tuňákem a také ananas. Dopíjeli jsme včerejší víno. Po večeři jsme v BIPu koupili pití na zítřejší výlet.
24. září
Dnešní den začal budíčkem v 8:45. Po vstávání se šlo na snídani. Já měla sladké pečivo, džus tropicana a horkou čokoládu. Jirka sýr, šunku, toast, pomerančový džus a kávu. Po snídani jsme šli zpátky do pokoje. Do batůžku jsme zabalili jídlo a pití koupené den předem a běželi jsme před náš hotel. V 9:30 nás vyzvedával minibus č. 129, který nás 2 a dalších 7 Čechů z našeho hotelu odvezl do města Inca. Tam jsme čekali na velký autobus, který nás bude vozit celý den. Jeho číslo je 436. Ve velkém autobusu už byla i česky mluvící delegátka Tomi Tour, která nám všechno popisovala.
Naše cesta začala ve městě Inca, kde se vyrábí spousta kožených výrobků a je také známa velkými čtvrtečními trhy. Pokračovali jsme přes 2 vesničky, z nichž ta druhá - Caimari - vyrábí velmi dobrý a kvalitní olivový olej. V celém okolí je olivovníků velké množství. Stejně tak i mandloní, citronovníků, pomerančovníků a jiných stromů. Naše první zastávka byla v klášteře Lluc.
K založení tohoto kláštera se váže příběh. Kdesi v lese našel nějaký muž Madonku černé barvy. Přenesl ji do své vesnice, do místního kostela San Pedro. Ovšem Madonka se do druhého dne ztratila. Lidé ji našli na stejném místě v lese, jako předtím. Takto se to ještě několikrát opakovalo. Až místní farář rozhodl, že na místě, kde se Madonka vyskytuje, postaví klášter. Klášter je založený kolem roku 1300 a černá Madonka, patronka celého ostrova, je umístěna v prostorách za hlavním oltářem. Ke klášteru Lluc se během roku vyprovází několik poutí a průvodů. Nejznámější je ten, který vychází z hlavního města Palmy. A prý ten, kdo chce být nejvíce ceněný, jde celých 50km pěšky.
My jsme po příjezdu zamířili přímo do kláštera. V místním kostele se však konala mše a tak jsme vyšli ven a zamířili na vyhlídku. Od kláštera je vzdálena asi 10 minut pěšky. Cestou jsme nacvakali pár snímků, ale všechno kazilo mlha a mrholení.
Bohužel, na prohlídku celého komplexu jsme měli jen 40 minut. Takže jsme zase od vyhlídky dopochodovali zpátky ke klášteru. Mše již skončila, takže jsme si mohli v klidu vše prohlédnout. Včetně černé Madonky. Botanickou zahradu jsme vynechali a vydali jsme se zpět k autobusu. Ten nás vyvezl téměř k nejvyšší hoře pohoří Serra de Tremuntana - Puig Major, vysoké 1.445m n. m. Cestou jsme projížděli kolem údolí nazvaného Skok krásné ženy. Je nazván opět podle údajného příběhu. Dva manželé se vydali do hor, ke klášteru Lluc. Cestou ale muž zjistil, že je mu žena nevěrna. Vyčkal tedy kus cesty a na nejodlehlejším místě ji shodil ze skály. Jaké bylo jeho překvapení, když svoji manželku našel živou v klášteře Lluc, jak se modlí.
Od vrcholku Puig Major vedou známé serpentiny až k zátoce Sa Calobra.
Nejznámější serpentiny jsou tyto: kravatový uzel, dále pak 3 Marie - dcera, matka a tchyně. Tchyně prý proto, že většina řidičů tu poslední nemá rádo a je nejtěžší. Náš řidič si musel couvnout už u té první, dcery. Hned následující zatáčce říkají řidiči 4 Marie - švagrová. Ale není to její oficiální název. Poslední známější místo je tzv. čertovo ucho. Skála, která skoro bráni průjezdu autobusům.
V zátoce Sa Calobra jsme měli skoro hodinu a půl volno. Odplouvat se mělo ve 14:30. Část cestujících, kteří měli zaplacený oběd, šlo do restaurace. Zbytek, včetně nás, jsme se rozprchli po celé Sa Calobře.
My jsme zamířili přes dva uměle vytvořené tunely ve skále ke krásné plážičce na jejich konci. Jirka zalitoval, že si nevzal plavky.
Usadili jsme se na lavičce, něco jsme snědli a dali jsme si zmrzlinu.
Naše loď Torrent de Pareis, již byla připravena a mohli jsme nastupovat. Vzhledem k rozbouřenému moři to byla docela sranda se po úzké pohyblivé lávce dostat na palubu...
Lodí jsme přepluli do přístavu Sóllér. Cestou se jedné spolucestující udělalo nevolno a nakrmila rybičky v moři. V Sólleru jsme proběhli několika ulicemi a nastoupili do autobusu úplně promoklí. Ten déšť byl vážně nepříjemný.
Průvodkyně nám do další zastávky vyprávěla o městě Sóller. Jako jediné město na ostrova vlastní tramvajovou dopravu a to už od roku 1913. Také se zde pěstuje mnoho citronů a pomerančů. Dále nás průvodkyně zasvětila do tajů místní fauny a flóry. Ostrov je typický pro své pomeranče, olivy a mandle, svatojánský chlebíček. Jeho zrníčka se kdysi používala jako závaží při vážení zlata. Co se týče fauny, tak ostrov není příliš bohatý. Nevyskytují se tu naštěstí žádné jedovaté potvory. Chovají se tu ovce, jsou zde divoké kozy a kočky. Jediné 2 druhy, typické pro tento ostrov, jsou malý druh žabky a orel černý.
Během vyprávění jsme dojeli do vesnice Deiá. Tu jsme tedy jen přejeli, ale prý je to nejkrásnější vesnice na ostrově. Je v ní nejdražší hotel na ostrove, hotel Residencia. V něm bydlela například lady Diana nebo herec P. Brosman. Pobléž této vesničky má svojí vilu Michael Douglas.
Pár minut odsud je Valldemossa. Další a poslední naše zastávka na výletě Vuelta Isla. Prošli jsme se pár uličkami, dali si výbornou horcheladu (ledový mandlový nápoj, typický pro Mallorku). A šli jsme zpátky k autobusu.
U jedné z místních skláren na nás měl čekat opět minibus a převést nás do hotelu. Ovšem cestou do Palmy byla velká bouračka s dopravní kalamitou, tak tímto směrem vypravili malý minibus s lidmi, co bydleli u Palmy. Nás a cestující z východního pobřeží nechali ve velkém autobusu. Náš hotel byl poslední na trase. Sice jsme se tak podívali i na východní pobřeží (k resortům u měst Porto Cristo a Cap de Piňar, ale my jsme si tak neplánovaně prodloužili cestu o 3 hodiny. O 3 hodiny plné nudy a jízdy skoro za tmy.
Do hotelu nás navíc dovezli v půl desáté, tedy 30 minut do konce večeře.
Rychle jsme se tedy převlékli a běželi do jídelny. Ale ještě nějaké to jídlo zbylo. Salát, těstoviny a dokonce i ryba. Já jsem to korunovala kokosovým dortíkem a melounem, Jirka hroznovým vínem.
Na pokoji jsme pak odpočívali, koukali na telku, vymazávali nepovedené fotky a já psala deník. Zítra bohužel odjíždíme. Na nástěnce je psán odjezd v 18:30.
25. září
Budík byl dán na 9 hodinu. Jenže jsme byli vzhůru dříve, tudíž jsme jej nepotřebovali. Oblékli jsme se a vyrazili na snídani. Venku krásně svítí sluníčko, navíc poslední den dovolené. To vše přineslo do dnešního dne takovou zvláštní atmosféru. Ta nás doprovázela celý den.
Ke snídani jsem si dala müsli s mlékem, bagetku s máslem a vejci. Jablečný džus a horkou čokoládu. Jirka opět sýr, salám, toast, nějaké sladké pečivo. Pomerančový džus a kávu.
Po snídani jsme šli do obchůdků pro suvenýry domu. Pro mě a pro Jirky, stejně tak i pro dědu s babičkou dva malé panáčky (skleničky na alkohol), mým rodičům a sestře hrnečky a pro Jirkovy rodiče cukřenku z mallorské keramiky.
Vrátili jsme se na hotel, zabalili jsme kufr a odevzdali jsme klíče od pokoje. V úschovně zavazadel jsme nechali náš kufr na naposledy vyrazili na pláž.
Je polojasno a fouká vítr. Vlaje červená vlajka. Kdyby záleželo na mně, vrátila bych se k hotelovému bazénu. Ale Jirka se chtěl za každou cenu naposledy vykoupat. Přešli jsme tedy naší pláž a šli na tu nehlídanou. Ukázalo se, že funguje i jako nuda pláž...
Jirka se šel vykoupat, já hlídala naše věci na pláži. Udělali jsme pár fotek a zamířili jsme do baru Atenas. Na rajčatový salát s tuňákem, pivo a cuba libre. Pak už jsem vyrazili k bazénu. Jirka si objednal pivo a já zmrzlinový pohár Copa Straciatella.
Jirka si šel dát spršku, která byla v místnosti pod bazénem a a vletěl do bazénu. Já spisuju deník, baštím zmrzku a hlídám čas.
Obloha se začala zatahovat. Takže nám možná nebude tolik vadit odjezd jako ráno, při úplně jasné obloze.
Jirku dostávám ven z bazénu až ve čtvrt na pět, aby pořádně oschnul. Kolem 17 jsem se šla převléknout do cestovního. Po mém příchodu Jirka došel pro ledovou kávu a další pivo. Před 18 se šel převléknout i on a přesunuli jsme se na bar. Do půl hodiny jsme odjížděli od hotelu autobusem č. 419.
Náš hotel byl jako poslední zastávka a tak jsme vyrazili rovnou na letiště. Cesta trvala asi hodinu. Odbavení probíhalo z přepážek 39-41. 39 zůstala zavřená a odbavovalo se pouze ze dvou. V mašině Boeing 737, imatrikulace OK-VGZ, která byla naprosto plná (164 cestujících), jsme dostali místa přes uličku 23CD. Východ byl všeobecně z východů C. Přešli jsme o patro výš, prošli jsem pasovou kontrolou a bezpečnostní kontrolou a usadili se v místní restauraci, kde jsem se osvěžili pivem a džusem.
Doťapali jsme k východu C58 a usadili se na židličky na konci prstu. Takže jsme měli krásný výhled na ve tmě startující mašiny. Naše letadlo bylo asi 30 minut zpožděné. Letělo totiž Praha - Las Palmas - Palma de Mallorca - Praha. Z toho důvodu byla i zdvojená posádka. Na lince OK 6827 letěli: Palička, Burian, Pavlata, Šindelářová, Jedlička, Kadlcová, Kafková, Stoklasová, Štěpánková. V Las Palmas prý pomalu odbavovali, proto to zpoždění. Startovali jsme něco po 22 hodině a náš let měl trvat 2,5 hodiny. Krátce po startu nám byla roznesena večeře. Salát z kukuřice a černých oliv. Jako hlavní chod mleté maso v rajčatové omáčce a brambory. Moučník perník s ananasem a mandlemi. Jirka si ani večeři nedal. Během jídla k nám promluvil kapitán Burian. Letíme ve výšce 10.400m n. m., rychlostí 760km/h, venkovní teplota -50°C. V Praze budeme asi 40 minut po půlnoci. Po jídle chodí stevardi s palubním prodejem. Já během letu spisuju deník, prohlížím fotky a poslouchám řvoucí dítě asi dvě řady za mnou. Jirka usnul. Přistání nakonec proběhnulo v 0:45 na dráze 06. Přistání bylo dost tvrdé. Nicméně koupáci tleskali jako o život. Narolovali jsme na stojánku 21A, tedy gate C9. Jirka rovnou běžel pro auto, já si vystála frontu na kufr u pásu č. 9 a pak jsme jeli domu.
Tak a je zase po dovolené. Vůbec se nám odtamtud nechtělo. Jirka před odletem, v baru Atenas, prohlásil, že by se tam opět rád vrátil. Hurááá. Jsem ráda, že se mu tam tolik líbilo. Na místě, které jsem už navštívila já několikrát.
Od příště budou mít trip reporty opět trošku jinou podobu...
Jsem v práci a brouzdám po internetu. Já vím, že se to nemá, ale zrovna není do čeho píchnout a tak abych se nenudila... Mimo jiné koukám na stránky cestovních kanceláří. Co kdybych náhodou našla něco zajímavého... U CK Tomi tour se mi podařilo najít nabídku na hotel, který velmi dobře znám. Na hotel Vista Park v Ca'n Picaford na ostrově Mallorca v Baleárském souostroví. Nabídka této CK mě velmi zaujala. Sdělila jsem tento nález Jirkovi, který byl také v práci. Na obědě jsme to všechno probrali a spíš podlehl mému nátlaku a souhlasil. Po obědě jsem tedy rezervovala po internetu pobyt ve Vista Parku. Po Paříži v květnu tak pojedeme na druhou dovču...
25. srpna
Konečně je pondělí a já jsem se dočkala. Jdeme do CK zaplatit zájezd a obdržet první informace.
16. září
Přes e-mail jsem obdržela pokyny k odletu. Na letišti máme být v 10:45. Odlet je plánovaný na 12:45. U přepážky ve spojovacím objektu na letišti si máme vyzvednout letenky a vouchery pro ubytování. Současně s pokyny nám přišla i nabídka fakultativních výletů a ceny půjčení auta. Vypadá to, že si vybereme dva výlety. Vuelta Isla = velký okruh ostrovem s českým průvodcem a Palma a Marineland = návštěva hlavního města a delfinária v Portals Nous.
17. září
Dopoledne je trochu hektické. Jirka odjíždí k rodičům a já zůstávám v Praze, v našem novém bytečku. Večer mám kolaudační párty s kraví partou u nás v bytě. Do toho všeho mě ještě čeká balení kufru. Naštěstí se nám vše vejde do jednoho kufru, který jsem měla půjčený od dědy s babičkou.
18. září
Jirka mě vzbudil něco kolem deváté hodiny ráno. V noci jsme ho požádala (asi v půl dvanácté), aby přijel zpátky do Prahy. Překvapilo mě, že ani neváhal a hned vyrazil. Důvodů bylo hned několik, proč jsem ho poprosila. 1. Holky u nás nakonec nespaly; 2. S tou šílenou kocovinou, co mám, bych to sama nezvládnula. Navíc, dle slov Jirky, bylo mu jedno, jestli pojede o půlnoci nebo v 7 ráno.
Po ranním zvracení a jiných příznacích kocoviny, jsem se snažila dát dohromady, Jirka mezitím poklidil. Kolem 11 hodiny jsme vyjeli na letiště. Měli jsme tam být v 10:45, ale to je detail... :)
Jirka mě vysadil i s kufrem před Terminálem 1. Sám jel zaparkovat auto na Parking A. Já jsem mezitím u přepážky vyzvedla naše letenky a vouchery. Společně jsme vyrazili do odletové haly Terminálu 2. Konkrétně na přepážky odbavení č. 237-239. Po obdržení palubních vstupenek a zavazadlového tagu jsme zapřemýšleli, co dál. Zašli jsme si na kafčo a pak na konci terminálu sledovaly pohyb letadel na Terminálu 3, kde stály dva Boeing 707 vojenského NATO.
Po dopití kávy a vyfocení těch zajímavých strojů jsme prošli bezpečnostní kontrolou a došli až do nástupního východu C13. Tam už stál připravený Cobus, který nás dovezl k Boeing 737 společnosti ČSA. Imatrikulace OK-WGY. Číslo letu bylo OK 6676, posádku tvořili: CPT Koutný, FO Kopička, VK Horáková, CC Váňa, Freja a Bartovská. Naše sedadla byla 9EF. Vedle naší 737 stála mašina Air France mířící do Lyonu. Těsně před námi startovala Delta do Atlanty. Startovali jsme z dráhy 06. Krátce po startu byl u cargo terminálu viděn Boeing 747 China Airlines.
Jelikož jsem měla opici, tlaky v mašině mi neudělaly zrovna nejlépe. Chvílemi jsem myslela, že budu zvracet. Naštěstí jsem to zvládla až do PMI bez újmy. Jen vím, jak si po startu Jirka pochvaloval, jak je krásně vidět celá Praha. Všechny mosty na Vltavě apod.
Kapitán, který k nám nejednou promluvil, nám popsal trasu, kterou poletíme. Přes Mnichov, směr na Itálii. Evropu budeme opouštět v oblasti přístavu Janov. Dále pak přes Korsiku, Menorku a hurá na Mallorku. Dle kapitána Koutného jsme letěli ve výšce 10.400m n. m. a letěli jsme rychlostí 740km/h. Během letu se podávalo občerstvení. Jelikož mi bylo stále špatně, dala jsem si jen pití. Jirka se nabaštil. Snažila jsem se spát, ale mašina byla z velké části obsazena dětmi, šlo to velmi špatně.
Na Palmě jsme přistáli hladce. Během rolování na stojánku bylo vidět i pár mašin Air Berlin, Spanair, Icelandair,...
Budova, ke které jsme byli přistaveni, je nově postavená, takže mi chviličku trvalo, než jsem poznala staré známé. Spíž až u výdeje zavazadel jsem se dokázala upamatovat. Zavazadla měla přijít na pásu 15, ale nakonec vyběhly na 14. U východu z tranzitního prostoru nás očekávaly 2 delegátky CK, které nás nasměrovaly k autobusům. Náš jsme měli hledat u východu 4, autobus č. 464. Pak nás v autobusu ještě přepočítali, informovali nás o schůzce s delegátem na hotelu a mohli jsme vyrazit na sever ostrova. Po příletu mi bylo přeci jen trochu lépe. Koupili jsme si v obchodě pití na cestu. Ovšem jízda autobusem mi neudělala moc dobře, ale vše jsem ustála bez újmy.
Náš autobus rozvážel jen dva hotely. Hotel Yale a Vista Park. Takže naštěstí jsme nepopojížděli po hotelech po celé Alcúdii.
Na recepci nám byl přidělen pokoj č. 111. Dále nám byl vysvětlen styl stravování a hurá na pokoj do prvního patra. V pokoji jsme rychle vybalili, převlékli jsme se (přeci jen, 30°C je 30°C) a vyrazili jsme na procházku směr pláž. Jirka si vzal koupací šorty, což se mu vyplatilo a dokonce se i poprvé vykoupal v moři.
Když jsme se vrátili do hotelu a prošli koupelnou, zbývalo nám asi 20 minut do večeře. Čas jsme si krátili čekáním se skleničkou piva a colou u bazénu. Následovala večeře. Nový vrchní číšník nám přidělil stůl č. 16. Já večeřela salát a kuřecí maso se zeleninou. Jirka si dal rybu a salát. Také jsme si u mnou známého číšníka Tonyho objednali lahev Ran de Mar. Červené víno za 15€. Je dobré, že když člověk nevypije celou flašku, dostane ji druhý den automaticky na stůl.
Po večeři jsme se šli projít po nábřeží a pak jsme si opět sedli u bazénu. Nějací dva chudáci se tam pokoušeli o něco, co mělo připomínat zpěv známých hitů. Dali jsme si pivo a džus a běželi rychle do pokoje...
19. září
Včera jsme usnuli velmi rychle a probudili jsme se až na budík v 9 hodin. Oblékli jsme se a vyšli na snídani. K snídani neplatí přidělený stůl jako u večeře. Takže je to takové hledání v kupce sena, najít volný stůl. Já jsem posnídala dva sladké bochánky, toasty s marmeládou. Jirka toast se sýrem a salámem. Oba jsme měli ananasový džus a hektolitry kávy...
V 10:55 jsme měli sraz s delegátkou Tomi Tour, tak do té doby relaxujeme na pokoji. Venku bylo ráno zataženo, ale během dopoledne se to protrhalo. Se slečnou Topinkovou jsme probrali základní informace, zaplatili jsme si 2 fakultativní výlety. V pondělí a ve středu vyjedeme za krásami Mallorky. Po schůzce jsme vyrazili na pláž. Když jsme vyšli z hotelu, všimli jsme si, že akorát probíhají trhy. To jsme vůbec netušily, takže jsme nebyli vůbec na něco takového připraveni. Jen jsme se jimi tak trochu prošli, pak jsme si v supermarketu BIP koupili pití na pláž a vyrazili k moři. Cena za 2 lehátka a slunečník byla na den 8,50€. Moře bylo jako kafe, lehce pod mrakem, lehce foukal vítr.
Kolem 15 jsme se sbalili a vyrazili zpět na hotel. Po koupelně jsme si došli do BIPu pro červené víno, donesli ho na hotel a zamířili jsme do baru Atenas.
Chtěli jsme se projet místním vláčkem. Včera při večerní procházce jsme se jukli na časy odjezdů u zastávky. Ale když jsme na zastávku došli, byl vláček 15 minut pryč... No, i to se stává...
Takže jsme se vrátili do hotelu a čekali na večeři.
Na stole č. 16 nám již stála připravená láhev červeného vína z předešlého dne. Já jsem večeřela salát ze slávek, těstoviny carbonara a meloun. Jirka si dal salát a rybu v tomatové omáčce. Ochutnal i moje slávky a moc mu zachutnali. Stejně jako olivy, které do té doby nejedl. Nj, čerstvé je čerstvé.
Večer jsme strávili v baru u hotelového bazénu. Jirka s pivem a já s Piňa Coladami. Ani nevím, kolik jich bylo.
20. září
Budíček opět na 9 hodinu. Venku krásně svítí sluníčko. Ale také fouká velký vítr. Tak doufáme, že nebude vlát červená vlajka na pláži.
Snídaně se nesla ve stejném duchu jako včera. Koláčky, mléko s müsli, toasty s marmeládou či šunkou a sýrem. Jablečný džus, horká čokoláda, káva.
Po snídani jsme se vrátili na pokoj, abychom se převlékli do plavek a svištěli na pláž. Když jsme tam došli, byli jsme zklamaní. Červená vlajka vlála - tedy zákaz koupání. Šli jsme tedy k hotelovému bazénu. Jirka z toho moc nadšený nebyl, ale co se dalo dělat. Čekání jsme si zpříjemnili zmrzlinovým pohárem Banan Split a pivem. Když Jirka pivo vypil, šel se podívat na pláž, zda je již nějaká změna barvy na vlajce. A byla. Z červené na žlutou. Tzn. koupání na vlastní nebezpečí. Takže Jirku u bazénu už nikdo neudržel. Skočili jsme si do pokoje pro peníze na lehátka (ty původní jsme utratili za mňamky u bazénu) a běželi jsme se vykoupat do moře. Byly velké vlny. Ale koupat se dalo bez problémů. Moře bylo plné chaluh, takže pak sprcha, která byla na pláži, se více než hodila.
Z pláže jsme k večeru zamířili do sprchy v koupelně na pokoji a kolem 18 hodiny jsme vyšli na zastávku č. 9 Ca'n Picaford Express. Okružní jízda trvá asi 45 minut za 6€ pro oba.
Po návratu následovala večeře. Dnes byli jen španělské speciality. Jirka si dal mořské plody a paellu. Já plněnou papriku, zeleninu a žampiony. K pití jsme si tentokrát zvolili pivo a džus. Měli jsme zaplacenou polopenzi, ale pití u večeře se platilo. Za pivo a džus jsme zaplatili 4,50€.
Dnešní večerní program měl být ve znamení travesty show. Vydrželi jsme první poloviny díky pivu a piňa coladě a pak jsme radši utekli na pokoj za vínem. Děs a hrůza!
21. září
Budík byl opět na 9 hodinu. Po náročném probuzení jsme se dostali na snídani. Já měla müsli s mlékem, pomerančový džus a horkou čokoládu. Jirka volská oka, sýr,... kávu a také džus.
Když jsme přišli po snídani na pokoj, venku lehce pršelo a tak jsme přemýšleli, co budeme dělat. Chviličku jsme se koukali na české programy v televizi. Když přestalo pršet, šli jsme na procházku směr přístav a hlavní pláž.
Těstoviny, meloun, pomerančový pudink. Jirka salát. Po večeři jsme si na recepci vyřídili zítřejší snídani, kterou musíme mít dřív. Snídaně je od 8 do 10 a my odjíždíme v 8:10 na výlet. Ještě jsme si zašli do BIP pro pití na výlet a další víno na pokoj.
22. září
Budík byl na 7:25. Kolem tři čtvrtě jsme byli ve frontě na snídani. Sladké pečivo a horká čokoláda, káva, džus. Po snídani jsme se hned vydali k hotelu Concord, kde jsme měli čekat na odvoz na výlet. Přijel bus č. 421 se španělsky, anglicky, francouzsky a německy hovořícím průvodce. Objeli jsme ještě pár hotelů, nabrali další výletníky a vyrazili jsme směr hlavní město Palma. Dojeli jsme ke Castell de Bellver, kde jsme měli asi 10 minut na focení panoramatu Palmy. Bohužel, počasí nám moc nepřálo, hlavní město bylo v oparu a tak fotky nebyly moc povedené...
Po vystání krátké fronty před branou k hlavnímu bazénu s delfíny jsme se usadili na tribuně. Představení začalo vystoupením tuleňů. Následovali delfíni.
Na pokoj jsme doběhli lehce promáčení, takže jsme se usušili a hurá na večeři. Těstoviny, meloun já, Jirka rybu, salát a hroznové víno. K pití Ran de Mar. Večerní program - Brazilská show - se konala v hale u baru a ne venku u bazénu. Kvůli počasí...
23. září
Budík nařízený na 9 hodinu byl dnes nepotřebný. Jirka už byl vzhůru dříve a mě tím také vzbudil. K snídani jsme měli to, co obvykle. Já navíc sladké pečivo a broskvový kompot. Džus tropical a horkou čokoládu. Jirka snídal šunku, sýr a volské oko. K pití káva. Vrátili jsme se do pokoje a přemýšleli jsme, co budeme dělat. Je zataženo a fouká vítr. Vyšli jsme na procházku a Jirka si pro jistotu vzal koupací šortky. Došli jsme k naší pláži a vlála žlutá vlajka, takže se do vody smělo. Přešli jsme naší pláž, vyšplhali na skálu za ní. Tím se nám odkryl krásný výhled na celé pobřeží. Příště si musím vzít foťák. Šli jsme dál na krásnou malou plážičku. Všichni okolo nás chodili zahalení v bundách a mikinách. My dva v tričku a kraťasech. Jirka hned využil koupací šortky a vlezl do vody. Tam se čvachtal jako kachna. Když vylezl a oschnul, vydali jsme se na cestu zpět. Prošli jsme pár krámků a obhlídli si pár suvenýrů. Do pokoje jsme se vrátili akorát. Když jsme totiž otevřeli balkonové dveře, pršelo. Dali jsme si víno a odpočíváme. Odpoledne jsme zašli do internetového centra u recepce.
Na pokoji jsme až do večeře. Těstoviny, zeleninové saláty, ananas, vanilkový pudink. Jirka zeleninový salát s tuňákem a také ananas. Dopíjeli jsme včerejší víno. Po večeři jsme v BIPu koupili pití na zítřejší výlet.
24. září
Dnešní den začal budíčkem v 8:45. Po vstávání se šlo na snídani. Já měla sladké pečivo, džus tropicana a horkou čokoládu. Jirka sýr, šunku, toast, pomerančový džus a kávu. Po snídani jsme šli zpátky do pokoje. Do batůžku jsme zabalili jídlo a pití koupené den předem a běželi jsme před náš hotel. V 9:30 nás vyzvedával minibus č. 129, který nás 2 a dalších 7 Čechů z našeho hotelu odvezl do města Inca. Tam jsme čekali na velký autobus, který nás bude vozit celý den. Jeho číslo je 436. Ve velkém autobusu už byla i česky mluvící delegátka Tomi Tour, která nám všechno popisovala.
Naše cesta začala ve městě Inca, kde se vyrábí spousta kožených výrobků a je také známa velkými čtvrtečními trhy. Pokračovali jsme přes 2 vesničky, z nichž ta druhá - Caimari - vyrábí velmi dobrý a kvalitní olivový olej. V celém okolí je olivovníků velké množství. Stejně tak i mandloní, citronovníků, pomerančovníků a jiných stromů. Naše první zastávka byla v klášteře Lluc.
My jsme po příjezdu zamířili přímo do kláštera. V místním kostele se však konala mše a tak jsme vyšli ven a zamířili na vyhlídku. Od kláštera je vzdálena asi 10 minut pěšky. Cestou jsme nacvakali pár snímků, ale všechno kazilo mlha a mrholení.
Bohužel, na prohlídku celého komplexu jsme měli jen 40 minut. Takže jsme zase od vyhlídky dopochodovali zpátky ke klášteru. Mše již skončila, takže jsme si mohli v klidu vše prohlédnout. Včetně černé Madonky. Botanickou zahradu jsme vynechali a vydali jsme se zpět k autobusu. Ten nás vyvezl téměř k nejvyšší hoře pohoří Serra de Tremuntana - Puig Major, vysoké 1.445m n. m. Cestou jsme projížděli kolem údolí nazvaného Skok krásné ženy. Je nazván opět podle údajného příběhu. Dva manželé se vydali do hor, ke klášteru Lluc. Cestou ale muž zjistil, že je mu žena nevěrna. Vyčkal tedy kus cesty a na nejodlehlejším místě ji shodil ze skály. Jaké bylo jeho překvapení, když svoji manželku našel živou v klášteře Lluc, jak se modlí.
Od vrcholku Puig Major vedou známé serpentiny až k zátoce Sa Calobra.
V zátoce Sa Calobra jsme měli skoro hodinu a půl volno. Odplouvat se mělo ve 14:30. Část cestujících, kteří měli zaplacený oběd, šlo do restaurace. Zbytek, včetně nás, jsme se rozprchli po celé Sa Calobře.
My jsme zamířili přes dva uměle vytvořené tunely ve skále ke krásné plážičce na jejich konci. Jirka zalitoval, že si nevzal plavky.
Usadili jsme se na lavičce, něco jsme snědli a dali jsme si zmrzlinu.
Naše loď Torrent de Pareis, již byla připravena a mohli jsme nastupovat. Vzhledem k rozbouřenému moři to byla docela sranda se po úzké pohyblivé lávce dostat na palubu...
Lodí jsme přepluli do přístavu Sóllér. Cestou se jedné spolucestující udělalo nevolno a nakrmila rybičky v moři. V Sólleru jsme proběhli několika ulicemi a nastoupili do autobusu úplně promoklí. Ten déšť byl vážně nepříjemný.
Průvodkyně nám do další zastávky vyprávěla o městě Sóller. Jako jediné město na ostrova vlastní tramvajovou dopravu a to už od roku 1913. Také se zde pěstuje mnoho citronů a pomerančů. Dále nás průvodkyně zasvětila do tajů místní fauny a flóry. Ostrov je typický pro své pomeranče, olivy a mandle, svatojánský chlebíček. Jeho zrníčka se kdysi používala jako závaží při vážení zlata. Co se týče fauny, tak ostrov není příliš bohatý. Nevyskytují se tu naštěstí žádné jedovaté potvory. Chovají se tu ovce, jsou zde divoké kozy a kočky. Jediné 2 druhy, typické pro tento ostrov, jsou malý druh žabky a orel černý.
Během vyprávění jsme dojeli do vesnice Deiá. Tu jsme tedy jen přejeli, ale prý je to nejkrásnější vesnice na ostrově. Je v ní nejdražší hotel na ostrove, hotel Residencia. V něm bydlela například lady Diana nebo herec P. Brosman. Pobléž této vesničky má svojí vilu Michael Douglas.
Pár minut odsud je Valldemossa. Další a poslední naše zastávka na výletě Vuelta Isla. Prošli jsme se pár uličkami, dali si výbornou horcheladu (ledový mandlový nápoj, typický pro Mallorku). A šli jsme zpátky k autobusu.
Do hotelu nás navíc dovezli v půl desáté, tedy 30 minut do konce večeře.
Rychle jsme se tedy převlékli a běželi do jídelny. Ale ještě nějaké to jídlo zbylo. Salát, těstoviny a dokonce i ryba. Já jsem to korunovala kokosovým dortíkem a melounem, Jirka hroznovým vínem.
Na pokoji jsme pak odpočívali, koukali na telku, vymazávali nepovedené fotky a já psala deník. Zítra bohužel odjíždíme. Na nástěnce je psán odjezd v 18:30.
25. září
Budík byl dán na 9 hodinu. Jenže jsme byli vzhůru dříve, tudíž jsme jej nepotřebovali. Oblékli jsme se a vyrazili na snídani. Venku krásně svítí sluníčko, navíc poslední den dovolené. To vše přineslo do dnešního dne takovou zvláštní atmosféru. Ta nás doprovázela celý den.
Ke snídani jsem si dala müsli s mlékem, bagetku s máslem a vejci. Jablečný džus a horkou čokoládu. Jirka opět sýr, salám, toast, nějaké sladké pečivo. Pomerančový džus a kávu.
Po snídani jsme šli do obchůdků pro suvenýry domu. Pro mě a pro Jirky, stejně tak i pro dědu s babičkou dva malé panáčky (skleničky na alkohol), mým rodičům a sestře hrnečky a pro Jirkovy rodiče cukřenku z mallorské keramiky.
Vrátili jsme se na hotel, zabalili jsme kufr a odevzdali jsme klíče od pokoje. V úschovně zavazadel jsme nechali náš kufr na naposledy vyrazili na pláž.
Jirka se šel vykoupat, já hlídala naše věci na pláži. Udělali jsme pár fotek a zamířili jsme do baru Atenas. Na rajčatový salát s tuňákem, pivo a cuba libre. Pak už jsem vyrazili k bazénu. Jirka si objednal pivo a já zmrzlinový pohár Copa Straciatella.
Jirku dostávám ven z bazénu až ve čtvrt na pět, aby pořádně oschnul. Kolem 17 jsem se šla převléknout do cestovního. Po mém příchodu Jirka došel pro ledovou kávu a další pivo. Před 18 se šel převléknout i on a přesunuli jsme se na bar. Do půl hodiny jsme odjížděli od hotelu autobusem č. 419.
Náš hotel byl jako poslední zastávka a tak jsme vyrazili rovnou na letiště. Cesta trvala asi hodinu. Odbavení probíhalo z přepážek 39-41. 39 zůstala zavřená a odbavovalo se pouze ze dvou. V mašině Boeing 737, imatrikulace OK-VGZ, která byla naprosto plná (164 cestujících), jsme dostali místa přes uličku 23CD. Východ byl všeobecně z východů C. Přešli jsme o patro výš, prošli jsem pasovou kontrolou a bezpečnostní kontrolou a usadili se v místní restauraci, kde jsem se osvěžili pivem a džusem.
Doťapali jsme k východu C58 a usadili se na židličky na konci prstu. Takže jsme měli krásný výhled na ve tmě startující mašiny. Naše letadlo bylo asi 30 minut zpožděné. Letělo totiž Praha - Las Palmas - Palma de Mallorca - Praha. Z toho důvodu byla i zdvojená posádka. Na lince OK 6827 letěli: Palička, Burian, Pavlata, Šindelářová, Jedlička, Kadlcová, Kafková, Stoklasová, Štěpánková. V Las Palmas prý pomalu odbavovali, proto to zpoždění. Startovali jsme něco po 22 hodině a náš let měl trvat 2,5 hodiny. Krátce po startu nám byla roznesena večeře. Salát z kukuřice a černých oliv. Jako hlavní chod mleté maso v rajčatové omáčce a brambory. Moučník perník s ananasem a mandlemi. Jirka si ani večeři nedal. Během jídla k nám promluvil kapitán Burian. Letíme ve výšce 10.400m n. m., rychlostí 760km/h, venkovní teplota -50°C. V Praze budeme asi 40 minut po půlnoci. Po jídle chodí stevardi s palubním prodejem. Já během letu spisuju deník, prohlížím fotky a poslouchám řvoucí dítě asi dvě řady za mnou. Jirka usnul. Přistání nakonec proběhnulo v 0:45 na dráze 06. Přistání bylo dost tvrdé. Nicméně koupáci tleskali jako o život. Narolovali jsme na stojánku 21A, tedy gate C9. Jirka rovnou běžel pro auto, já si vystála frontu na kufr u pásu č. 9 a pak jsme jeli domu.
Tak a je zase po dovolené. Vůbec se nám odtamtud nechtělo. Jirka před odletem, v baru Atenas, prohlásil, že by se tam opět rád vrátil. Hurááá. Jsem ráda, že se mu tam tolik líbilo. Na místě, které jsem už navštívila já několikrát.
Od příště budou mít trip reporty opět trošku jinou podobu...
Komentáře
Okomentovat