Dětský nadpis v sobě skrývá pár řádků o našich zvířecích miláčcích. Mňaaaau je kočička. Ale na to A dávají velký důraz, tak to zní moc vtipně. Haf haf - pes. A Miu teta ne ne ne znamená Miluna je u tety, není tady.
Já i můj muž pocházíme z rodin, kde vždycky nějaké to zvířátko bylo.Když jsem byla malá, měla jsem mourovatého kocourka Matýska. Narodil se v ZOO v Praze. Já tam kdysi chodila na zoologický kroužek a doprovázel mě děda. Jednou se tam dal do řeči s chovatelkou u lvů a tygrů. No a byl z toho náš kocourek... Nejprve teda byl u babičky, ale když povyrostl, odstěhovali jsme ho do Vlkovce, kde žila dědova sestra. Když mu bylo asi 6 let, ztratil se...
Ještě jsem měla andulku Frantíka a moje ségra měla andulku Pepíka. Jeden zelený Pepík přežil asi tři modré Frantíky... :) Pamatuju si, že jednomu modrému se podařilo uletě.
Moje malá sestřička si přála pejska. A když byla na škole v přírodě, naši jí udělali radost. Malým Jorkšírkem, který se podle papírů jmenoval Johny, ale neřekli jsme mu jinak, než Čert. Zemřel měsíc před 13 narozeninami.
U mého manžela to bylo podstatně zajímavější. Jeho rodiče měli kdysi hospodářství. Krávy, prasata,... Když přestali sedlačit, tchýně se zamilovala do psů. A z vyprávění vím, že jich bylo opravdu hodně a všechny možné rasy (dalmatinka, šarpejové,...). A také do koček, nejlépe Siamky či Orientálky. Do toho všeho měli ještě andulky, rybičky,... manžel měl dva sklípkany a taky měli leguána. Když jsem k nim začala jezdit, měli dvě kolie - Teda a Axu, pudla Jeníka, kočku Růženu.
Hodně se toho změnilo, někdo se ztratil, někdo zemřel, do toho tam bylo spousta štěňat a koťat. Momentálně tam jsou dva pudlové (dva Jeníkové - ten původní + jeho štěně), kočky Máňa, Nany, Čiko, Julie. A taky slepice, králíčci a takoví ti barevní kapři v jezírku. A švagrová si pořídila nádhernou americkou akitu - Nyoko, které se neřekne jinak, než Miluna (to je ta Mia z nadpisu, holky z ní mají trošku strach).
Když jsme se s manželem sestěhovali, bylo jasné, že dlouho bez zvířete nevydržíme. Psa jsme nechtěli, protože jsme oba pracovali na směnný provoz a nebyl by čas na venčení. Tak jsme si na inzerát našli kočičku. Jeli jsme se na ní podívat a ve finále jsme si přivezli i jejího bratříčka. O pár let později mi psala kamarádka, že našli kočičku a jestli jí nechceme. No, musela jsem manžela přemlouvat. Nechtěl jí. Ale nakonec jsme se shodli, že kočku by mohl náš kocour snést a tak jsme si pro ní jeli. A doma jsme přišli na to, že je to kocourek. Už byl ale náš! A aby toho nebylo málo, půl roku po třetí kočičce, jsme si přivezli fenku z vrhu od tchýně.
Tady jsou:
Žofie
*21.8.2008
ve Slaném, sestra Garfielda. Přivezeni 7. 10. 2008. Po přestěhování do
Horoměřic jsme si jí s Garfieldem zkusili vzít, ale nešlo to. 20.6.2014
jsme je převezli do Tuchlovic… L
Garfield
*21.8.2008
ve Slaném, bratr Žofie. Přivezeni 7. 10. 2008. Po přestěhování do Horoměřic
jsme si jí s Garfieldem zkusili vzít, ale nešlo to. 20.6.2014 jsme je
převezli do Tuchlovic. 28.9.2014 se ztratil… L
Matýsek
- Bohužel není známo, kdy a kde se Matýsek
narodil. Byl nalezený a přes jednu známou přivezený ze Střešovic 26. 10. 2010.
Jako jediného z koček jsme si nechali u nás, když jsme se přestěhovali do Horoměřic.
Eliška
*7.5.2011
v Tuchlovicích. Přivezena 3. 7. 2011. Dcera Peggy a Jeníčka
z Tuchlovic. Má 4 sourozence. V jednom vrhu byli 3 fenky a 2 psi. My máme Elišku, v Tuchlo zůstal Jeníček a zbytek se "rozprchl" po republice.
Jsem ráda, že jsou naše děti zvyklé na přítomnost zvířat. Nejen, že si vytváří lepší imunitu, ale mají k nim i velmi pozitivní vztah.
Komentáře
Okomentovat