Zhruba od 27. května 2014 mi nebylo dobře. Dost často od žaludku, motala se mi hlava,... Doufala jsem, že je to k blížící se menstruaci. Ale jelikož už jsem měla zpoždění, neváhala jsem a 30. května jsem si udělala těhotenský test. Vyšel pozitivně, ale ne nějak přesvědčivě. Podobné to bylo u dvojčat. Takže jsem 4. června udělala těhotenský test znovu. Tentokrát to bylo více než jasné. Objednala jsem se na gynekologii. První volný termín měla až 23. června a to už jsem byla 8+3. Takže vše bylo vidět i na UZ, na krev už mě ani neposílali. Tak, jak mi nebylo špatně u dvojčat (jen chvilku ze syrového masa, takže vařil manžel), tohle těhotenství bylo úplně jiné. Několikrát jsem si "popovídala" s panem záchodem. Kafe jsem nemohla ani cítit, natož pak pozřít. Dost často jsem v prvním trimestru byla unavená a nesvá.
24. července jsem absolvovala první screening. Všechno vypadalo v pořádku, ale doktorka zapomněla zkontrolovat placentu. Takže jsem tam druhý den šla znovu. Doktorka měla pocit, že zahlídla amniální linii. To je část, která odděluje například dvojčata. A v případě jednočetného těhotenství by mohla plodu uškodit. Například se za ni může zaseknout nožička, která pak není vyživovaná a úd se nevyvíjí. Ptala se mě, jestli sem náhodou nepotratila, jestli jsem původně nečekala opět dvojčata. Ale nic jsem nevěděla. Takže mě chtěli jen zkontrolovat... 31. července jsem šla na kontrolu ke své doktorce. A jak jsem byla překvapená, že celá čekárna byla jinak. Doktorka šla do důchodu a její pacienty přebral nový doktor. Aniž by mě o tom kdokoliv předtím informoval. Doktor říkal, že amniální linii nevidí, ale že se tím nemám rozptylovat. Všechno se vyvíjelo tak, jak mělo. 12. srpna jsem byla u Apolináře znovu, aby tu amniální linii zkontrolovali. Naštěstí tam opravdu nebyla a tak jsem byla v klidu. 4. září mi doktor na UZ řekl, že by to mohla být holka, ale že 100% jistota je, až když se miminko narodí...
Registraci k porodu jsem si u Apolináře dělala přes web už někdy v červenci, ale na registrační kontrolu jsem šla až v září. Všechno probíhalo jednoduše. Sestra se mnou sepsala anamnézu, dala mi nějaké tištěné pokyny a zase sem šla domu.
23. září jsem byla u Apolináře na druhém screeningu. Všechno bylo tak, jak mělo být. Miminko mělo všechny orgány v pořádku. Všechny prstíčky apod. na svém místě. Něco mělo ale navíc. Jj, doktorka mi potvrdila kluka a byla velmi přesvědčivá. A já jí věřila. Z minulého těhotenství jsem se docela dobře naučila rozpoznávat co je co na ultrazvucích. Takže jsem ten "poklad" viděla taky. Když jsem přijela domu a oznámila to muži (který hlídal dvojčata), byl štěstím bez sebe. Jak jinak.
Druhý trimestr už byl o něco pohodovější, než ten první. Nevolnosti polevily, ale kafe jsem stále nemohla. Zvládat dvojčata a ještě těhotná, to už byl docela nářez. Hodně mě to zmáhalo. Ale mám úžasného manžela. Veškerou péči o dvojčata přejal on, když byl doma. Zvládal je krmit, koupat. A když bylo v noci potřeba, vstával k nim taky on. On je prostě nejlepší! Ve třetím trimestru to bylo stejné. Cítila jsem se hodně unavená. Jen mě bavili rady typu: "netahej se s těma holkama tolik"... Jasně, když jsem doma sama, nechám je celý den v postýlkách, abych je nemusela zvedat...
Když jsem odcházela z kontroly u svého gynekologa 6. listopadu, byla jsem dost naštvaná. Odmítl mi napsat žádanku na třetí screening do Apolináře, takže jsem na něj musela jít k němu. Screening proběhl 9. prosince. Všechno bylo u miminka v pořádku. Odhadovaná váha byla něco kolem 1.900g. Jen se mi začaly rozestupovat břišní svaly. 15. ledna jsem byla u svého gynekologa naposledy. Ačkoliv už jsem měla dávno chodit do poradny k Apolináři. Opět bylo všechno v pořádku a tak jsem byla ráda, že jsem druhé těhotenství dotáhla téměř do konce. Termín porodu jsem měla na 31. ledna!
23. ledna jsem byla v první poradně (vlastně moje první poradna vůbec, protože s dvojčaty jsme se tak daleko nedostaly... :( ). Nejprve mi natočily monitor. Prcek byl živější, ale v pořádku. Pak jsem šla na kontrolu k doktorce. Miminko bylo otočené hlavou dolu, jizva po císaři držela dobře. Poslala mě ale na UZ, aby tu jizvu zkontrolovali i zevnitř a odhadli váhu miminka. Nejprve mě na UZ vyděsili, že to u ledvin miminka vypadá na nějaké cysty. Ale docent Žiška toto vyvrátil. Jednalo se o kličky střev... (jak si to může někdo splést...). Odhadovaná váha byla necelých 3.100g, čípek byl cca 19mm, stále do tvaru "V" a jizva pevně držela. S výsledky jsem šla zpátky k doktorce. Ta mi na základě UZ doporučila rodit přirozenou cestou. Existovalo riziko, že by mohla při přirozeném porodu jizva, respektive celá děloha, prasknout. Na druhou stranu, jednalo se o naše třetí miminko, riziko nebylo tak velké. Měla jsem týden na rozmyšlenou. Ještě jsem dostala za úkol dojít si na předoperační vyšetření. Kdyby došlo k nějakým komplikacím a já musela do narkózy. Při té příležitosti mi doktorka zjistila velkou chudokrevnost a nasadila Aktiferrin.
28. večer jsem si psala s kamarádkou, jestli ještě držím celá. A dělali jsme si z toho srandu. Manžel měl ten den poslední službu. Spát jsem šla ještě před 22, protože mě chytla strašná migréna!
Pokračování příště... :)
24. července jsem absolvovala první screening. Všechno vypadalo v pořádku, ale doktorka zapomněla zkontrolovat placentu. Takže jsem tam druhý den šla znovu. Doktorka měla pocit, že zahlídla amniální linii. To je část, která odděluje například dvojčata. A v případě jednočetného těhotenství by mohla plodu uškodit. Například se za ni může zaseknout nožička, která pak není vyživovaná a úd se nevyvíjí. Ptala se mě, jestli sem náhodou nepotratila, jestli jsem původně nečekala opět dvojčata. Ale nic jsem nevěděla. Takže mě chtěli jen zkontrolovat... 31. července jsem šla na kontrolu ke své doktorce. A jak jsem byla překvapená, že celá čekárna byla jinak. Doktorka šla do důchodu a její pacienty přebral nový doktor. Aniž by mě o tom kdokoliv předtím informoval. Doktor říkal, že amniální linii nevidí, ale že se tím nemám rozptylovat. Všechno se vyvíjelo tak, jak mělo. 12. srpna jsem byla u Apolináře znovu, aby tu amniální linii zkontrolovali. Naštěstí tam opravdu nebyla a tak jsem byla v klidu. 4. září mi doktor na UZ řekl, že by to mohla být holka, ale že 100% jistota je, až když se miminko narodí...
Registraci k porodu jsem si u Apolináře dělala přes web už někdy v červenci, ale na registrační kontrolu jsem šla až v září. Všechno probíhalo jednoduše. Sestra se mnou sepsala anamnézu, dala mi nějaké tištěné pokyny a zase sem šla domu.
23. září jsem byla u Apolináře na druhém screeningu. Všechno bylo tak, jak mělo být. Miminko mělo všechny orgány v pořádku. Všechny prstíčky apod. na svém místě. Něco mělo ale navíc. Jj, doktorka mi potvrdila kluka a byla velmi přesvědčivá. A já jí věřila. Z minulého těhotenství jsem se docela dobře naučila rozpoznávat co je co na ultrazvucích. Takže jsem ten "poklad" viděla taky. Když jsem přijela domu a oznámila to muži (který hlídal dvojčata), byl štěstím bez sebe. Jak jinak.
Druhý trimestr už byl o něco pohodovější, než ten první. Nevolnosti polevily, ale kafe jsem stále nemohla. Zvládat dvojčata a ještě těhotná, to už byl docela nářez. Hodně mě to zmáhalo. Ale mám úžasného manžela. Veškerou péči o dvojčata přejal on, když byl doma. Zvládal je krmit, koupat. A když bylo v noci potřeba, vstával k nim taky on. On je prostě nejlepší! Ve třetím trimestru to bylo stejné. Cítila jsem se hodně unavená. Jen mě bavili rady typu: "netahej se s těma holkama tolik"... Jasně, když jsem doma sama, nechám je celý den v postýlkách, abych je nemusela zvedat...
Když jsem odcházela z kontroly u svého gynekologa 6. listopadu, byla jsem dost naštvaná. Odmítl mi napsat žádanku na třetí screening do Apolináře, takže jsem na něj musela jít k němu. Screening proběhl 9. prosince. Všechno bylo u miminka v pořádku. Odhadovaná váha byla něco kolem 1.900g. Jen se mi začaly rozestupovat břišní svaly. 15. ledna jsem byla u svého gynekologa naposledy. Ačkoliv už jsem měla dávno chodit do poradny k Apolináři. Opět bylo všechno v pořádku a tak jsem byla ráda, že jsem druhé těhotenství dotáhla téměř do konce. Termín porodu jsem měla na 31. ledna!
23. ledna jsem byla v první poradně (vlastně moje první poradna vůbec, protože s dvojčaty jsme se tak daleko nedostaly... :( ). Nejprve mi natočily monitor. Prcek byl živější, ale v pořádku. Pak jsem šla na kontrolu k doktorce. Miminko bylo otočené hlavou dolu, jizva po císaři držela dobře. Poslala mě ale na UZ, aby tu jizvu zkontrolovali i zevnitř a odhadli váhu miminka. Nejprve mě na UZ vyděsili, že to u ledvin miminka vypadá na nějaké cysty. Ale docent Žiška toto vyvrátil. Jednalo se o kličky střev... (jak si to může někdo splést...). Odhadovaná váha byla necelých 3.100g, čípek byl cca 19mm, stále do tvaru "V" a jizva pevně držela. S výsledky jsem šla zpátky k doktorce. Ta mi na základě UZ doporučila rodit přirozenou cestou. Existovalo riziko, že by mohla při přirozeném porodu jizva, respektive celá děloha, prasknout. Na druhou stranu, jednalo se o naše třetí miminko, riziko nebylo tak velké. Měla jsem týden na rozmyšlenou. Ještě jsem dostala za úkol dojít si na předoperační vyšetření. Kdyby došlo k nějakým komplikacím a já musela do narkózy. Při té příležitosti mi doktorka zjistila velkou chudokrevnost a nasadila Aktiferrin.
28. večer jsem si psala s kamarádkou, jestli ještě držím celá. A dělali jsme si z toho srandu. Manžel měl ten den poslední službu. Spát jsem šla ještě před 22, protože mě chytla strašná migréna!
Pokračování příště... :)
Komentáře
Okomentovat