My se opět rozrosteme?

Holčičky se vyhrabaly z nejhoršího. Přestěhovali jsme se z Prahy do Horoměřic. Našimi sousedy se stali moji rodiče. Idylka.
Jednou takhle večer si hrajeme oblíbenou muziku, popíjíme dobré vínko... A druhý den už jsem tušila, že je něco "jinak". Nedostavil se cyklus, tak jsem začala počítat, jak dlouho je zpoždění... 2 dny... No, ještě chvilku vydržím... Po pár dnech jsem si udělala těhotenský test. Byl pozitivní, ale ne nějak přesvědčivě. Počkala jsem ještě asi 3 dny a test zopakovala. Tentokrát byl pozitivní hodně jasně. Objednala jsem se na gynekologii. Volný termín měla doktorka skoro až za tři týdny. A tam už bylo jasno. Šestý týden těhotenství...
Začalo se mi honit v hlavě, co bude dál. Malá dvojčátka, práce s nimi až nad hlavu. Mám přivést na svět třetího potomka 16,5 měsíců poté? Ano, slovy věřících, rouhala jsem se. Proč trestat nevinného za neopatrnost dospělých? Kdo mohl tušit, že by se to mohlo povést přirozeně? Když jsem si ale vybavila, jakými peripetiemi jsem si prošla před dvojčaty. Jak nám to nešlo, jak jsme podstoupili IVF. Bylo rozhodnuto. V lednu přibude na svět třetí človíček. Spousta známých si ze mě dělalo srandu, aby to zase nebyla dvojčata. To naštěstí nebyla. Začalo druhé těhotenství... Jen jsem si přála, abychom to tentokrát zvládli až do konce.

Komentáře