V životě jsem se stěhovala několikrát a bohužel vím, že mě ještě alespoň jedno stěhování čeká...
S mužem jsme si před 7 lety koupili malý byteček (1+kk). Jeho kolaudace byla docela divoká. Sezení s holkama se opravdu povedlo a druhý den jsem jela s mega kocovinou na dovolenou... Stěhování od rodičů bylo docela jednoduché. Byteček jsme koupili kousek od našich a tak jsme většinu věcí přenesli ručně. A muž měl na stěhování pár věcí. Igelitku s oblečením a hlavně počítač. Co jsme neměli, to jsme si koupili. Bydlelo se krásně a pro nás dva to naprosto stačilo. Když jsme začali řešit Gennet, věděli jsme, že v našem malém pražském bytečku už dlouho nebudeme. Na podzim 2012 jsme se stěhovali k manželovým rodičům. Představa byla taková, že z části stodoly si uděláme bydlení. Bydleli jsme tak, že jsme byli v ložnici manželových rodičů a oni v obýváku. Bohužel to bylo v době, kdy jsem přišla o práci a tak jsem celé dny seděla doma a trošku trpěla. Po pár měsících neustálých kontrol ("to už zase jdete do hospody?", "proč tam chcete kamna na dřevo, když si ani neumíte naštípat dříví?",...) nám došla trpělivost. A ráno na Nový rok jsme se rozhodli, že se vrátíme do našeho bytečku a situaci vyřešíme jinak. V bytečku nám tchán postavil patro na spaní, předělal se vchod mezi kuchyní a pokojem a mezi IVF a návratem embryí jsme se stěhovali do bytu zpátky. Tady jsem strávila celé své těhotenství a bylo to fajn. Byteček je ve starém činžovním domě a byl v něm krásný chládek. Když se narodila dvojčata, jedna z postýlek byla pod oknem, druhá pod patrem a nějaký čas se to dalo zvládat. Situaci jsem chtěli řešit i s mojí babičkou. Zůstala ve větším bytě sama a my 4 se mačkali v mini bytě. Chtěli jsme oba byty prodat a za peníze si koupit něco většího, společného. Chtěli jsme si jí vzít k sobě... Ale bohužel, nevyšlo to. Babička se stěhovat nechtěla. Takže jsme přemýšleli, co dál. Nakonec to dopadlo tak, že jsme si pronajali o něco málo větší byt kousek za Prahou (2+kk), náš malý byteček pronajali. Ale bohužel, nájem nepokrývá celou částku nájmu, který platíme my. Byt je situován na jihozápad, takže v létě jsou v bytě teploty kolem 29°C. K bytu náleží balkon a garáž. V lednu se nám narodil třetí cvrček a tak je jen otázka času, kdy se zase budeme muset posunout o kus dál... Rozhodování zase bude o něco těžší. Budou 3 děti, které budou muset chodit do školky, školy,... Nerada bych, aby to bylo v nějakém zapadákově, do Prahy zase nechce můj muž. Kdybych mohla, ráda bych viděla do budoucnosti a chtěla bych vědět, kde budu bydlet třeba za 5-10 let...
Co vy a stěhování?
S mužem jsme si před 7 lety koupili malý byteček (1+kk). Jeho kolaudace byla docela divoká. Sezení s holkama se opravdu povedlo a druhý den jsem jela s mega kocovinou na dovolenou... Stěhování od rodičů bylo docela jednoduché. Byteček jsme koupili kousek od našich a tak jsme většinu věcí přenesli ručně. A muž měl na stěhování pár věcí. Igelitku s oblečením a hlavně počítač. Co jsme neměli, to jsme si koupili. Bydlelo se krásně a pro nás dva to naprosto stačilo. Když jsme začali řešit Gennet, věděli jsme, že v našem malém pražském bytečku už dlouho nebudeme. Na podzim 2012 jsme se stěhovali k manželovým rodičům. Představa byla taková, že z části stodoly si uděláme bydlení. Bydleli jsme tak, že jsme byli v ložnici manželových rodičů a oni v obýváku. Bohužel to bylo v době, kdy jsem přišla o práci a tak jsem celé dny seděla doma a trošku trpěla. Po pár měsících neustálých kontrol ("to už zase jdete do hospody?", "proč tam chcete kamna na dřevo, když si ani neumíte naštípat dříví?",...) nám došla trpělivost. A ráno na Nový rok jsme se rozhodli, že se vrátíme do našeho bytečku a situaci vyřešíme jinak. V bytečku nám tchán postavil patro na spaní, předělal se vchod mezi kuchyní a pokojem a mezi IVF a návratem embryí jsme se stěhovali do bytu zpátky. Tady jsem strávila celé své těhotenství a bylo to fajn. Byteček je ve starém činžovním domě a byl v něm krásný chládek. Když se narodila dvojčata, jedna z postýlek byla pod oknem, druhá pod patrem a nějaký čas se to dalo zvládat. Situaci jsem chtěli řešit i s mojí babičkou. Zůstala ve větším bytě sama a my 4 se mačkali v mini bytě. Chtěli jsme oba byty prodat a za peníze si koupit něco většího, společného. Chtěli jsme si jí vzít k sobě... Ale bohužel, nevyšlo to. Babička se stěhovat nechtěla. Takže jsme přemýšleli, co dál. Nakonec to dopadlo tak, že jsme si pronajali o něco málo větší byt kousek za Prahou (2+kk), náš malý byteček pronajali. Ale bohužel, nájem nepokrývá celou částku nájmu, který platíme my. Byt je situován na jihozápad, takže v létě jsou v bytě teploty kolem 29°C. K bytu náleží balkon a garáž. V lednu se nám narodil třetí cvrček a tak je jen otázka času, kdy se zase budeme muset posunout o kus dál... Rozhodování zase bude o něco těžší. Budou 3 děti, které budou muset chodit do školky, školy,... Nerada bych, aby to bylo v nějakém zapadákově, do Prahy zase nechce můj muž. Kdybych mohla, ráda bych viděla do budoucnosti a chtěla bych vědět, kde budu bydlet třeba za 5-10 let...
Co vy a stěhování?
Komentáře
Okomentovat