V únoru 2009 jsem nastoupila do svého druhého zaměstnání. Bylo to na popud mé kamarádky Zuzky, která ze salonku odešla o něco málo dříve. A i vidina zaměstnaneckých letenek byla velká. Salonek jsem opouštěla s těžkým srdcem. Ale těšila jsem se na něco nového.
Po nástupu začalo několika týdenní školení. Nebezpečné zboží, frequent flyer program, angličtina,... ale hlavně odbavovací systém. Potom jsme nějakou dobu pracovali pod dozorem zkušeného agenta. V poslední fázi jsme opět prošli školením, kde jsme se učili finalizaci linek a od té doby jsme mohli i "šéfovat gate".
Práce na odbavování cestujících se na první pohled zdá docela jednoduchá. Ale není tomu tak vždycky. Dohadovat se s cestujícími o každé kg nadváhy. Proč nemůžou sedět spolu. Proč na ně vyšla prostřední, neoblíbená, sedačka apod. Horší pak bylo poslouchat v gate cestující, kterým jsme zabavovali příruční zavazadla (hlavně na linkách do Bejrutu, Caira, Damašku apod.) nebo jsme jim museli let zrušit, protože přišli pozdě.
Práce na odbavení cestujících měla i rozličnou pracovní dobu. Ranní, odpolední, noční, dvanáctky, dělené směny. Nejhorší asi opravdu byla "velká" dělka 6-22 se 4 hodinovou pauzou. O dělce jsem měla jistotu, že dopolední část strávím na dálkovách - New York a Toronto/Montreal. Po příchodu do práce se volalo "Roubíčkovi", automat, který nám řekl, co nás čeká. Někdy jenom první úsečka, někdy i půlka služby. "Váš další přidělený úkol je: speciální. Začátek 10:00, konec 10:30... Váš další přidělený úkol je: přestávka,... Váš další přidělený úkol je odbavení - přepážka 145,... Váš další přidělený úkol je: vedoucí odletu linky OK...,..." A takto bych mohla pokračovat. Speciální úkol byla například pohotovost na telefonu, takže se odpočívalo. Nebo doplňování přepážek apod. I přestávky jsme měli podle plánování. Oběd do sebe rychle naházet a rychle zase běžet. Úsečky nám plánovalo ŘAO. A záleželo, kdo tam byl a úsečky plánoval. Například 5 minutový přeběh z A6 na C15, včetně bezpečnostní kontroly, docela nářez.
Po novém roce 2010 přišla na řadu otázka, zda mi smlouvu prodlouží nebo ne. Nejprve mi bylo sděleno, že spíš ne. Pak že bude záležet, zda dostane ČSA na starosti odbavení nových společností, které tehdy do Prahy mířily. Pak mi smlouvu prodloužili s tím, že budu mít pouze 4 služby v měsíci. No, pracovala jsem takhle tři měsíce a čtvrtý už jsem měla naplánovaný normálně, protože se zase blížila sezona. Ale to už jsem nevydržela. Účty se nějak musely platit. A ke konci května jsem z odbavování cestujících odešla.
Moc krásně se o této práci píše na blogu zde.
Po nástupu začalo několika týdenní školení. Nebezpečné zboží, frequent flyer program, angličtina,... ale hlavně odbavovací systém. Potom jsme nějakou dobu pracovali pod dozorem zkušeného agenta. V poslední fázi jsme opět prošli školením, kde jsme se učili finalizaci linek a od té doby jsme mohli i "šéfovat gate".
Práce na odbavování cestujících se na první pohled zdá docela jednoduchá. Ale není tomu tak vždycky. Dohadovat se s cestujícími o každé kg nadváhy. Proč nemůžou sedět spolu. Proč na ně vyšla prostřední, neoblíbená, sedačka apod. Horší pak bylo poslouchat v gate cestující, kterým jsme zabavovali příruční zavazadla (hlavně na linkách do Bejrutu, Caira, Damašku apod.) nebo jsme jim museli let zrušit, protože přišli pozdě.
Práce na odbavení cestujících měla i rozličnou pracovní dobu. Ranní, odpolední, noční, dvanáctky, dělené směny. Nejhorší asi opravdu byla "velká" dělka 6-22 se 4 hodinovou pauzou. O dělce jsem měla jistotu, že dopolední část strávím na dálkovách - New York a Toronto/Montreal. Po příchodu do práce se volalo "Roubíčkovi", automat, který nám řekl, co nás čeká. Někdy jenom první úsečka, někdy i půlka služby. "Váš další přidělený úkol je: speciální. Začátek 10:00, konec 10:30... Váš další přidělený úkol je: přestávka,... Váš další přidělený úkol je odbavení - přepážka 145,... Váš další přidělený úkol je: vedoucí odletu linky OK...,..." A takto bych mohla pokračovat. Speciální úkol byla například pohotovost na telefonu, takže se odpočívalo. Nebo doplňování přepážek apod. I přestávky jsme měli podle plánování. Oběd do sebe rychle naházet a rychle zase běžet. Úsečky nám plánovalo ŘAO. A záleželo, kdo tam byl a úsečky plánoval. Například 5 minutový přeběh z A6 na C15, včetně bezpečnostní kontroly, docela nářez.
Po novém roce 2010 přišla na řadu otázka, zda mi smlouvu prodlouží nebo ne. Nejprve mi bylo sděleno, že spíš ne. Pak že bude záležet, zda dostane ČSA na starosti odbavení nových společností, které tehdy do Prahy mířily. Pak mi smlouvu prodloužili s tím, že budu mít pouze 4 služby v měsíci. No, pracovala jsem takhle tři měsíce a čtvrtý už jsem měla naplánovaný normálně, protože se zase blížila sezona. Ale to už jsem nevydržela. Účty se nějak musely platit. A ke konci května jsem z odbavování cestujících odešla.
Moc krásně se o této práci píše na blogu zde.
Z naší 10ti členné party už je tam jen Adámek na dohodu...
Sešli jsme se pěkně.
Minulý týden jsme si udělali menší srazík po x letech. Bylo to moc fajn.
Komentáře
Okomentovat