1. prosince 2005 jsem nastoupila do svého prvního zaměstnání. Jednalo se o práci pro salonek na letišti, spadající pod firmu Česká správa letišť, dnes Letiště Praha. Ve skupině nás nastoupilo hned 6 nových. Ingrid z nás vydržela nejdéle, Lun se vrátila do Číny, Lada se po pár měsících vrátila na své původní místo na Informacích u LP, Lucka skončila nejdřív a šla létat k Travel Service, Hanka po neshodách se šéfovou taky brzo skončila. Já jsem vydržela do 31.1.2009.
Nejprve jsme se dostaly do spárů svých zaučovatelů. Já konkrétně ke Klárce a bylo to fajn. Uměla všechno hezky vysvětlit a člověk neměl problém se brzo orientovat. Navíc letecký svět pro mě nebyl úplně neznámý, takže mi šlo učení rychle. Zkratky letišť a leteckých společností, naučit se procesy odbavování VIP osob a další. Nás 6 bylo přijato pro práci na business lounge. Bohemia Lounge byla v prstu B na terminálu 1 (dnes již neexistuje) a Moravia Lounge v terminálu 2, který se dnes jmenuje CityGold Lounge. Pracovní doba dvanáctihodinová, v týdnu, o víkendech i o svátcích. V Moravia Lounge se pracovalo od 6 do 18, v Bohemia Lounge to bylo 10-22. Do salonku chodili cestující na pozvánky leteckých společností, které odbavovalo Letiště Praha, dále byl zdarma pro držitele karet DinersClub. Ostatní si museli pobyt v salonku zaplatit. Práce byla jednoduchá. Zapisovali se hosté do knihy a do počítačového systému. V Moravia Lounge jsme byli večer střídaní, v Bohemia Lounge jsme naopak střídali my a salonek večer zavírali. Takže jsme museli dělat uzávěrku. Běžně jsme ale museli chodit o hodinu dřív či zůstávat o hodinu déle apod. Zodpovídali jsme za hotovost. Doplňovali občerstvení.
Zmiňované business salonky spadaly pod takzvaný Reprezentační salonek (ještě dříve nazývaný vládní, nyní se jmenuje Club Continental). Po nějaké době došlo k odchodu pár lidí a tak jsem měla možnost dostat se mezi kolegyně přímo do tohoto salonku a moje práce se úplně změnila. Navíc jsem začala chodit na noční. Práce byla na 12 hodin. Začátek pracovní doby od 6, od 7, od 8, od 10. Ale běžně se stávalo, že jsem šla do práce třeba už na 4 nebo naopak až na 12 a zůstávala do půlnoci a vypomáhala noční. Také se běžně zůstávalo o hodinu či dvě déle, protože to prostě provoz vyžadoval. Nyní jsem chodila odbavovat VIP cestující. Odlet byl komplikovanější. Po příchodu hosta a jeho usazení do salonku jsem od něj vybrala doklady a zavazadla. Šla jsem ho odbavit, poslat jeho zavazadla do třídírny. Také se zařizovalo Tax Free a další přání zákazníků. V době nástupu do letadla se zavolal autobus, který dotyčného odvezl přímo k letadlu. Přílet byl lehčí. S cedulkou a se jménem (pokud šlo o známého cestujících, tak samozřejmě bez jmenovky) se šlo až přímo k letadlu, dovezli jsme ho do salonku. Vzali si doklady od zavazadel a šli mu pro něj. Zavazadla jsme dovezli až do salonku a pak cestující odešel. Každého 10., 20. a posledního v měsíci se o nočních "dělaly" faktury. Odváděly se peníze v naší i cizí měně. Psaly se plánky a posílaly se příslušným oddělením. Komunikovali jsme se zástupci leteckých společností, se sekretářkami důležitých a vlivných osob či s jejich řidiči. Běžně u nás byli bodyguardi a na někoho čekali.
Mezi známé osoby, které jsem měla tu čest odbavovat či jsem byla u jejich pobytu na salonku, patří: Renée Zellweger, Karel Gott, ministři či velvyslanci. Na salonku jsem působila i v době předsednictví ČR EU, takže se odbavovali i představitelé EU či jiných států a organizací. Jedna z místností byla zařízena pro tiskové konference. Mnoho sportovců dává rozhovory hned po příletu v těchto prostorech. Já byla například u příletu Tomáše Vernera v roce 2008, kdy se vrátil jako mistr Evropy v krasobruslení. Nebo jsem odbavovala sportovce při odletu na LOH v Pekingu. A spousta dalších osob. Také přes salonek chodili bohatí Rusové a to jsem vždycky koukali, kolik jim bylo vraceno na DPH.
Tato první práce byla opravdu velmi zajímavá. Potkala jsem se spoustou kolegů, které mám ráda dodnes a ráda na ně vzpomínám. Jana, Ingrid, Míla, Lada,... A v neposlední řadě Zuzka, která mě inspirovala odchodem a následovala jsem jí do své druhé práce... O tom až jindy... :)
Nejprve jsme se dostaly do spárů svých zaučovatelů. Já konkrétně ke Klárce a bylo to fajn. Uměla všechno hezky vysvětlit a člověk neměl problém se brzo orientovat. Navíc letecký svět pro mě nebyl úplně neznámý, takže mi šlo učení rychle. Zkratky letišť a leteckých společností, naučit se procesy odbavování VIP osob a další. Nás 6 bylo přijato pro práci na business lounge. Bohemia Lounge byla v prstu B na terminálu 1 (dnes již neexistuje) a Moravia Lounge v terminálu 2, který se dnes jmenuje CityGold Lounge. Pracovní doba dvanáctihodinová, v týdnu, o víkendech i o svátcích. V Moravia Lounge se pracovalo od 6 do 18, v Bohemia Lounge to bylo 10-22. Do salonku chodili cestující na pozvánky leteckých společností, které odbavovalo Letiště Praha, dále byl zdarma pro držitele karet DinersClub. Ostatní si museli pobyt v salonku zaplatit. Práce byla jednoduchá. Zapisovali se hosté do knihy a do počítačového systému. V Moravia Lounge jsme byli večer střídaní, v Bohemia Lounge jsme naopak střídali my a salonek večer zavírali. Takže jsme museli dělat uzávěrku. Běžně jsme ale museli chodit o hodinu dřív či zůstávat o hodinu déle apod. Zodpovídali jsme za hotovost. Doplňovali občerstvení.
Zmiňované business salonky spadaly pod takzvaný Reprezentační salonek (ještě dříve nazývaný vládní, nyní se jmenuje Club Continental). Po nějaké době došlo k odchodu pár lidí a tak jsem měla možnost dostat se mezi kolegyně přímo do tohoto salonku a moje práce se úplně změnila. Navíc jsem začala chodit na noční. Práce byla na 12 hodin. Začátek pracovní doby od 6, od 7, od 8, od 10. Ale běžně se stávalo, že jsem šla do práce třeba už na 4 nebo naopak až na 12 a zůstávala do půlnoci a vypomáhala noční. Také se běžně zůstávalo o hodinu či dvě déle, protože to prostě provoz vyžadoval. Nyní jsem chodila odbavovat VIP cestující. Odlet byl komplikovanější. Po příchodu hosta a jeho usazení do salonku jsem od něj vybrala doklady a zavazadla. Šla jsem ho odbavit, poslat jeho zavazadla do třídírny. Také se zařizovalo Tax Free a další přání zákazníků. V době nástupu do letadla se zavolal autobus, který dotyčného odvezl přímo k letadlu. Přílet byl lehčí. S cedulkou a se jménem (pokud šlo o známého cestujících, tak samozřejmě bez jmenovky) se šlo až přímo k letadlu, dovezli jsme ho do salonku. Vzali si doklady od zavazadel a šli mu pro něj. Zavazadla jsme dovezli až do salonku a pak cestující odešel. Každého 10., 20. a posledního v měsíci se o nočních "dělaly" faktury. Odváděly se peníze v naší i cizí měně. Psaly se plánky a posílaly se příslušným oddělením. Komunikovali jsme se zástupci leteckých společností, se sekretářkami důležitých a vlivných osob či s jejich řidiči. Běžně u nás byli bodyguardi a na někoho čekali.
Mezi známé osoby, které jsem měla tu čest odbavovat či jsem byla u jejich pobytu na salonku, patří: Renée Zellweger, Karel Gott, ministři či velvyslanci. Na salonku jsem působila i v době předsednictví ČR EU, takže se odbavovali i představitelé EU či jiných států a organizací. Jedna z místností byla zařízena pro tiskové konference. Mnoho sportovců dává rozhovory hned po příletu v těchto prostorech. Já byla například u příletu Tomáše Vernera v roce 2008, kdy se vrátil jako mistr Evropy v krasobruslení. Nebo jsem odbavovala sportovce při odletu na LOH v Pekingu. A spousta dalších osob. Také přes salonek chodili bohatí Rusové a to jsem vždycky koukali, kolik jim bylo vraceno na DPH.
Tato první práce byla opravdu velmi zajímavá. Potkala jsem se spoustou kolegů, které mám ráda dodnes a ráda na ně vzpomínám. Jana, Ingrid, Míla, Lada,... A v neposlední řadě Zuzka, která mě inspirovala odchodem a následovala jsem jí do své druhé práce... O tom až jindy... :)
Já v Moravia Lounge
Lenka, Karol, já, Martina, Vlaďka, Jana, Naty, Gabrouš, Petr, Šárka a Renuš
A toto jsou moje oblíbené... Jana, Ingrid, Zuzka a já - moje rozloučení se salonkem
A jak vy vzpomínáte na svoji první práci? Nebo v ní ještě pracujete?
Komentáře
Okomentovat