Po svatbě jsme začali řešit otázku dětí. Byli jsme svoji, tak proč řešit nějakou antikoncepci. Rok uplynul a nedělo se nic. Mávli jsme nad tím rukou, neřešili jsme to. Druhý rok už jsem se zmínila mé doktorce, ale řekla, že je to brzo, ať to ještě neřeším. OK. Proč ne. Když už ale nic i třetí rok, doktorka nám vypsala doporučení do Centra asistované reprodukce (dále jen CAR) na Letné v Praze. A je to tu. I my jsme spadli do skupiny lidí, která je v dnešní době hodně početná, která nemůže mít bez pomoci miminko. Ale je pravda, že jsme se z toho nijak nehroutili.
Oba jsme byli překvapení z přístupu všech zaměstnanců. Počínaje sester v recepci po primářku. Tak milý přístup jsme v běžném zdravotnickém zařízení nezažili. Ale hezky postupně...
V květnu 2012 jsme přišli do Gennetu poprvé. Aniž bychom se nějak snažili, dostali jsme se přímo k paní primářce Brandejské. Vysvětlila nám, co a jak, co nás bude čekat a jaké máme možnosti. Moc milá starší paní, ze které sálala pohoda, klid a dokázala vše velmi pěkně vysvětlit. V následujících dnech a týdnech jsme podstoupili různá vyšetření. Od genetiky po imunitu. Dostali jsme na výběr dvě metody. IUI a IVF. IUI neboli inseminace (nemám ráda tohle slovo) znamená zavedení spermií úzkým katetrem přes děložní hrdlo přímo do děložní dutiny. IVF je mimoděložní metoda, kdy je spermie zavedena do vajíčka mimo tělo matky a následně je embryo zavedeno matce zpět. Na pojišťovnu je nárok na 4 IUI a 4 IVF (alespoň v naší době). Ještě jsme neměli všechny výsledky vyšetření a už jsme mohli absolvovat první IUI. Po 14 dnech braní prášků pro podporu uhnízdění vajíčka, se dělá těhotenský test. Ten vyšel negativně. I další dvě IUI dopadly stejně. Po záříjovém nepodařeném pokusu jsme se rozhodli pro IVF. To je trošičku náročnější. Dostala jsem od paní primářky tzv. IVF plán, který nastínil, které injekce si kdy musím aplikovat a na které kontroly kdy jít. Poslala se žádost na pojišťovnu, vyfasovala jsem injekční pero (jako mají cukrovkáři) a mohlo se jít na věc. Po prvních 3 dnech aplikace jsem šla na ultrazvuk. Ukázalo se, že injekce se mnou vůbec nic nedělají (i když podle výsledků krve jsem měla trpět na hyperstimulaci). Takže se bohužel celé IVF muselo zrušit. A tím jsme přišli o jeden pokus IVF (protože i toto považuje pojišťovna za platný pokus...). Do toho přišly výsledky z imunologie a tak jsme se na druhý pokus mohli lépe připravit. Můj muž měl horší spermiogram (který chlap v dnešní době nemá), ale nic s čím by se nedalo pracovat. Já jsem měla silný imunitní systém (takže jsem dostala léky na jeho umělé snížení), lehké protilátky proti spermiím. Jak kdosi tehdy řekl, kdyby se každý z nás potkal s jiným zdravým partnerem, jeho handicap by nebyl odhalen a všechno by klaplo. Ale sešli jsme se my dva a tak jsme museli řešit všechno v Gennetu.
Po novém roce jsme poslali na pojišťovnu novou žádost a 11. února jsme zahájili novou aplikaci léků. Tentokrát jsem si musela míchat prášky s roztoky sama a pak si je injekční stříkačkou sama aplikovat. Nejprve do břicha. Po prvním ultrazvuku, který opět nedopadl růžově, jsem musela zvýšit dávku a tu si aplikovat do stehna. Druhý ultrazvuk dopadl dobře. Folikuly rostly a byla jsem objednána na další, třetí ultrazvuk. Ten byl excelentní a tak jsem byla objednána na odběr vajíček.
26. února jsme přišli do Gennetu brzy ráno. Já nalačno. Muže odvedli do odběrové místnosti a mě na pokoj, kde jsem se měla převléknout a vyčkat příchodu anesteziologa. Ten mi vysvětlil, co se bude dít a jak co bude probíhat. Během chviličky za mnou přišel i muž a čekali jsme, co se bude dít. Pak si pro mne přišli a zavedli na operační sál. V plné narkóze mi odebrali 17 vajíček, z toho 6 bylo použito k umělému oplodnění. Pak mě odvezli na pokoj, kde jsem měla dostatek času se z narkózy probrat a dát se zase dohromady. Pak přišla primářka, řekla mi výsledek zákroku, popřála nám hodně štěstí. Sestra mi přinesla snídani. Poslední, kdo s námi tehdy mluvil, byl embryolog. Doporučil nám metodu ICSI a dal nám na vybranou. Buď zavést 1 embryo, ale s prodlouženou kultivací nebo zavést embrya 2 bez prodloužení. Vybrali jsme si druhou variantu. Jak řekl můj muž, lepší 2 miminka, než žádné. A před 11 hodinou už jsme odcházeli z CARu. Nadcházející dny jsem si volala každý den (během stěhování), abych věděla, jak se embrya vyvíjí a jak jsou známkována. Z 6 vajíček se podařilo oplodnit 5 a vyvíjely se na známku 2.
1. března jsme si přišli pro naše 2 embrya. Ta vybírá embryolog na základě jejich vývoje. Aplikují se, samozřejmě, ta nejlepší. Zase jsme byli zavedeni na předoperační/pooperační pokoj. Dodnes si pamatuji ten pohled z okna směr Letenské sady. Jak jsem přemýšlela, co mě asi čeká... Návrat embryí se děje za plného vědomí. Dokonce jsem mohla sledovat na ultrazvuku, jak vše probíhá i uvnitř těla. Po zákroku jsem asi půl hodiny ležela na pokoji a pak jsme šli domů. Opět za podpory léků, pomáhající uhnízdění embryí, jsme čekali 14 dní.
15. března jsem si udělala těhotenský test, vyšel pozitivně, ale ne nějak přesvědčivě. Každopádně s jakýmkoliv výsledkem jsem měla dojet do Gennetu a nechat si odebrat krev. Výsledky měly být už odpoledne, ale už jsem se k nim nedovolala a tak jsem se až v sobotu, 16. března, dozvěděla, že jsem opravdu těhotná. Sestra na telefonu mě objednala na kontrolní ultrazvuk ještě k paní primářce. 4. dubna jsem se na ultrazvuku přesvědčila, že jsem opravdu těhotná. Ba co víc, chytla se obě embrya. Můj muž nevěřícně koukal na monitor ultrazvuku. Začala nám nová životní etapa...
Jsem ráda, že jsme do CARu chodili pouze tak krátce. Celkem jsme tam zanechali cca 12.000,-. Jsou v tom započítané veškeré 30,- korunové poplatky, vyšetření průchodnosti vejcovodů, veškeré léky i metoda ICSI. Oproti jiným párům relativně zadarmo. Čeho jsem si ale všimla hned po prvním příchodu bylo, že jsme tam jedni z nejmladších párů. Já chápu, že v dnešní době má žena spoustu jiných možností, než být těhotná a rodit děti. Na druhou stranu, být prvorodičkou ve 40 už asi taky není úplně dobrý nápad. Tělo stárne, ne že ne, problémy s věkem přibývají... No, ale to je jen můj názor.
Tato kapitola v našem životě mě utvrdila v tom, že jsem si opravdu dobře vybrala svého partnera. Stál za mnou, byl u všech vyšetřeních. Byl se mnou u obou zákroků. Byl se mnou, když jsem to potřebovala. Nezapomenu jeho výraz, když jsme byli na prvním UZ v CARu, kde nám potvrdili dvojčata. Já ho prostě miluju!!!
Dnes se nebudu ptát, zda máte taky zkušenosti s IVF nebo s CARem. Ne každý se s tím chlubí nebo spíš se dokáže svěřit. Já se za to nestydím. Život nám připravil tuto zkoušku. My jí akceptovali, zvládli a máme dvě krásné dcery. Ovšem v tu dobu jsme ještě netušili, co nám osud připravil dál...
A pár slov ke Gennetu. Jak už jsem psala výše, neskutečně milí lidé. S nikým jsme neměli problém. Od sester na recepci, přes sestry na odběrech, po doktory a konče primářkou. Absolvovali jsme několik odběrů krve, já i první mamograf (díky mým rodinným anamnézám),... Za mě mohu Gennet jen doporučit!
Komentáře
Okomentovat