Cestovatelské okénko - Thajsko a Kambodža 2026

Zbláznila jsem se a podnikla první cestu bez manžela a dětí. Se švagrovou. No, bude to jízda!

květen 2025:

Švagrová se rozešla s přítelem. Už o nějaké takové cestě uvažovali a švagrová byla odhodlaná jet sama. Psala kvůli něčemu manželovi a já tak plácla, že tedy pojedu s ní. Slovo dalo slovo a skutečně to klaplo. Poslala mi nabídku CK Mamut, organizovaný zájezd do Thajska a Kambodži. Do konce května jsme všechno potřebné zaslaly cestovní kanceláři. Včetně kopie pasů na víza. A můj požadavek, že chci na všech letech sedět u okénka.

Thajsko a Kambodža nemají úplně přátelské vztahy. A tak jsme se rozhodly pro variantu přeletu mezi oběma státy. Nakonec to pro bezpečnost udělala cestovka všem. A taky jsme si připlatily prohlídku Bangkoku poslední den. Pozdní check-out v hotelu před návratem domů jsme si nezaplatily. Protože nám to přišlo zbytečné.

Platba zájezdu byla na třikrát. Nejdříve 5.000,-. Pak 17.000,- a nakonec zbytek.

22. ledna:

Dopoledne zubař, odpoledne velké balení. I pro děti, ať mají všechno připraveno, když tu tak dlouho nebudu.

23. ledna:

Směňuji peníze v letištní směnárně. Na ID a při online rezervaci.

25. ledna:

Poslední směna před dovolenou.

26. ledna:

Ráno budíček na 6:30. Postaráme se o děti, jdou do školy. A pak společně snídáme. Dobaluji poslední věci a loučím se s havětí (našimi zvířátky). Po půl jedenácté vyjíždíme. Nejprve jedeme do knihovny, kde odevzdávám vypůjčené knížky (s sebou si beru jen svoje). A pak pro švagrovou. Na letiště nás veze manžel, ale mým autem. Vysazuje nás na express parkovišti u Terminálu 1. Loučíme se. Odjíždí.

My dvě míříme do odletové haly. Nejprve se zdravím s kolegy na přepážce, s Luckou a Pepím. Pak si u majitelů CK vyzvedáváme všechny podklady a dokumenty. Majitele rozhodím otázkou, jakou adresu uvést na případnou reklamaci zavazadel v Bangkoku, když druhý den letíme do Kambodži. Sami neví... No, potěš...

Jdeme na přepážku odbavení, samozřejmě economy. Ale máme štěstí, zástupce Emirates si nás bere na přepážku 181, která je pro business, ale nikdo tam není.

Usedáme ve Starbucks. Já si dávám pistáciové velvet latté a pistáciový muffin. Dále nás čeká pasová kontrola a pak se usazujeme v křesílcích ve spojovací chodbě. Odpočíváme, čekáme a já se kochám výhledem na Airbus 380, který už stojí u gate. Okolo jde Heduš, tak spolu kecáme. Na rozhlasu je Eva. Chvilku spolu něco řeší po telefonu a tak se s ní také zdravím. Je to fajn.

V půl druhé jdeme na bezpečnostní kontrolu. Zdravím se s BEKy, které znám. Usazujeme se, ale už jako nastoupení. I tady je preboarding. Máme nástupní skupinu 4, takže čekáme dlouho. Nástup je ale neskutečně rychlý, takže brzy nastupujeme i my z gate B9.

Ve 14:40 je push back. Čeká nás i odmrazování, protože z deště se to rychle mění na sníh. Během de-ice probíhá bezpečnostní instruktáž. Roznáší se tištěná menu. Také k nám promluví kapitán. Popíše nám trasu a představí posádku. Jeho jméno zní něco jako Krispou, ale těžko říct. Hodně členů posádky mluví česky. 

Celkem se zdržíme asi hodinu a pak jdeme na start z RWY 24 (přesně v 15:46). Během našeho pobytu na letišti jsou vidět Ryanair, Condor, Lufthansa, Turkish Airlines, EasyJet, TusAir, SmartWings,...

Je velká oblačnost, takže hned po startu jdeme do mraků a nevidíme nic. Hned to i točíme a směřujeme na Dubaj. Jakmile vystoupáme do letové hladiny, prochází posádka s Polaroidem. Fotí rodiny s dětmi - ty, co mají zájem.

2 hodiny po odletu nám roznáší jídlo. Je na výběr kuře nebo hovězí. Já si dávám kuřecí. Je ve smetanové omáčce s různými druhy rýže. K tomu těstovinový salát s černými fazolemi a hráškem. Brownie s čokoládovou pěnou a slaným karamelem. Dále je k dispozici sýr, krekry, máslo, bulka, křupky á la tortilla chips, čokoláda a lahev vody. K pití volím červené víno.

Po jídle se snažím odpočívat, bude to dneska ještě dlouhé. Během letu procházejí s nápoji, i teplými. Dávám si kávu s mlékem. Kupodivu vůbec není špatná. A po další chvilce roznáší vanilkovou zmrzlinu. K tomu si dávám jablečný džus.

Letíme přes ČR, Slovensko, Maďarsko, Rumunsko, Bulharsko. Přes moře. Turecko, Irák, moře a hurá Dubaj.

50 minut do přistání k nám opět promluví kapitán. Informuje nás, že v Dubaji budeme přistávat krátce po půlnoci. Venku je 20°C. A že do 10 minut začneme klesat.

Sbírají deky, polštáře,... Informace o letu byly v IFE, ale nesledovala jsem to celou cestu. Výběr filmů, hudby aj., byl opravdu obří. Ale já si tam nechala jen info o letu a snažila se podřimovat. Informace z letu jsem si dohledala až zpětně z Flightradaru. Nejvýš jsme byli 11.887 m. n. m. a nejrychleji jsme letěli 1.005 km/h.

27. ledna:

Přistáváme pár minut po půlnoci na RWY 30L. Zastavujeme na stojánce F8. Jdeme do haly, stoupneme si do fronty pro pokračující lety. Procházíme bezpečnostní kontrolou. Z informačních tabulí zjišťujeme, že musíme na gate A4. Což znamená, že musíme do autobusu a do jiné budovy. Autobusem jedeme snad přes celé letiště. Trvá to docela dlouho. V nové budově je další bezpečnostní kontrola. A pak jdeme ještě kus pěšky. Dohromady to udělalo 1 hodinu!

V gate je málo místa na sezení, tak usedáme do libanonské restaurace. Dáváme si čerstvou limonádu - já z granátového jablka. Také se připojujeme k místní wifi a posíláme pozdravu domu. Pro jistotu si kupujeme lahev vody.

Nástup na pokračující let do Bangkoku začíná ve čtvrt na čtyři. Máme opět zónu nástupu 4, takže čekáme do poslední chvíle. Sedíme o pár řad dál, než na letu z Prahy, ale i tady je nástup velmi rychlý. Během pobytu na letišti vidíme Emirates A350, A380, B777. Dále PIA, Batik, FlyDubai a Saudia.

Start z RWY 30R. Po startu jsou vidět i nějaké ty slavné mrakodrapy, ale to už se stáčíme na východ. Z Prahy to bylo 10 let staré letadýlko, které bylo předtím v Bangkoku. Do Bangkoku je to 10 let starý stroj, který byl předtím v Kodani.

Na tomto letu je servis obráceně. Nejprve roznáší snack a pak snídani. Snack je buď čokoládová tyčinka a nebo slané krekry. Beru si tyčinku a k tomu čaj. V dalším kole nosí krekry a tak si k nim beru pomerančový džus. Zhruba 2,5 hodiny do přistání roznáší snídani. Je na výběr buď omeleta a nebo nudle. Beru si sýrovou omeletu. Jsou u ní žampiony, slanina a tomatová omáčka. Takže taková anglická. K tomu je na platíčku ovocná mistička (mix melounů a ananas), jogurt s müsli, krekry s Philadelphií, croissant s marmeládou a lahev vody. Já si dávám ke snídani čaj.

Mezi servisy se snažím spát. Po snídani si odskakujeme a už začínají sbírat polštáře a deky. Klesáme. Letěli jsme přes moře, Indii a zase moře. Nejvýš 11.887 m. n. m. a nejrychleji 1.037 km/h.

Přistáváme na RWY 02L. Vylézáme z letadla, vláčkem se přesuneme do hlavní budovy. A tady nastává peklo v podobě pasové kontroly. Stojíme tu skoro 3 hodiny! Kufry vyjížděly na pásu č. 23, ale už jsou všechny sundané. Najít svůj kufr dalo pěkně zabrat, protože jich je tu sundaných opravdu hodně. Podle instrukcí jdeme do veřejné části, kde u vchodu č. 3 bude čekat delegátka. Jsou tu dokonce dva. Pán si vezme ty, co jedou rovnou na ostrov. My se s Alenou vydáváme před halu a čekáme na mini busy, které nás odvezou do hotelu Bangkok Palace Hotel.

Jedeme celkem 3 busy, cesta do hotelu trvá skoro hodinu. Je špička, takže místy i dost poskakujeme. A na to, že náš bus vyjížděl jako první, na hotel přijíždíme jako poslední. Z busu vidím hotel, ve kterém jsme přenocovali s manželem před 14 lety!

Následuje check-in v hotelu a dostáváme pokoj č. 6015, který je v 6. patře. Pokojíček je krásný, výhled sice nic moc, ale co člověk potřebuje na jednu noc. Než si odskočím, švagrová je pryč. Nutně si musela jít koupit SIM kartu, protože si na letišti nevybrala. Za půl hodiny máme sraz s delegátkou a zbytkem skupiny. Půjdeme do směnárny, kterou nám doporučí průvodkyně a kde nemusíme čekat nějaké švindle.

Nicméně se švagrová vrací s nepořízenou, protože po ní chtěli cestovní pas. A ten u sebe nemá, protože si ho delegátka vzala kvůli hotelovému check-inu. Takže je naštvaná a do všeho tříská a nadává.

V domluvený čas, v půl páté, jdeme na recepci. Když jsme všichni, jdeme od zmíněné směnárny. To ale švagrová bojkotuje. Musí nutně pro tu SIM kartu do 7-11. Pak se diví, že nás nenajde, kde se od nás dobrovolně oddělila. My jen přešli na druhou stranu ulice ke směnárně. Musí si ode mě půjčit 200 dolarů, protože si záhadně nevzala peníze, i když věděla, že jdeme do směnárny. Opět nadává, jak špaček a výrazy všech přítomných mluví za vše...

Alena nám ukazuje, co kde v okolí hotelu vidět. Co se nemusíme bát ochutnat. A dovede nás až k jedné z nejvyšších budov Bangkoku - Baiyoke. Tady dostáváme rozchod a pokyny na zítřejší den.

Jdeme přes nadchod na druhou stranu silnice, kde jsme se rozešli. Je tady tržnice, ale tu míjíme. Míříme k pouličním stánkům, které máme doporučené. Bereme si kuřecí křídla, ale s sebou. Kupuji si mango džus a je luxusní.

Vracíme se pomalu směr hotel. Po cestě si Stánice musí opatřit trávu. A pak usedáme v restauraci. Já si dávám smažené nudle s krevetami. A zkouším džus z cukrové třtiny. Švagrová si dává jídlo a k tomu pivo. Ale přinesou velkou lahev a dvě skleničky. Takže i když pivo nepiju, musím jí s tím pomoct.

Vracíme se na pokoj. Švagrová si bere peníze a běží do směnárny. Já jdu do sprchy a balím zase věci tak, abychom mohli ráno odletět dál. Jdeme brzy spát. Zaprvé jsme unavené a za druhé se ráno sakra brzy vstává.

28. ledna:

Budíček máme na 4:30, což je kruté, ale nevyhnutelné. Noc byla vcelku hlučná, protože bylo slyšet snad úplně všechno. Sousedy, výtah,... Rychle probíháme koupelnou a dobalíme kufry. Před 5 máme sraz na recepci.

Děláme check-out, dostáváme snídaňové balíčky. Já si z něho beru jen muffin a multivitamínový džus. A v 5:15 všichni, včetně průvodkyně Aleny, vyjíždíme na letiště. Cesta je zase okolo hodinky.

I když je brzy ráno, je na letišti pěkný ruch. Nicméně odbavení probíhá velmi rychle. Thai Airways odbavují z přepážek H. Ale konkrétní číslo už nevím. Jdeme na bezpečnostní kontrolu a následuje pasová kontrola. Vše probíhá velmi rychle a efektivně. Velký rozdíl oproti včerejšímu příletu.

Usedáme v Paulovi a dáváme si snídani. J si dávám cappuccino a rozinkovou rolku. Rolku mám snědenou hned, ale na kávu čekáme strašně dlouho. 

Pak míříme na náš gate D8. Vzhledem k rannímu provozu máme zpoždění. Původně bylo oznámeno 15 minut, ale nakonec je to zhruba 45. Provoz je tu moc pěkný, tak mi pozorování zkracuje čekání. Kromě naší A320 je tu spousta dalších Thai Airways. A dále je vidět ANA, Etihad, Air Austral, Singapore Airlines, Oman Air, JAL, VietJet, SAS, Emirates, Air France, Aeroflot, KLM, Korean Air a Mahan Air. A taky spousta Číňanů a low costů. Menší rolování, kdy probíhá bezpečnostní instruktáž. A jdeme na start z RWY 02R.

Kapitán Priasant říkal, že let bude dlouhý jen 40 minut. I za tak krátkou dobu stihne posádka celý servis, včetně teplých nápojů! Jako za starých dobrých časů... Podává se wrap (fialový) s kuřecím masem a zeleninou. Je tu i mistička ovoce (dragon fruit, meloun a ananas). Lahvička vody. A v nabídce teplých nápojů je káva a čaj. Já si dávám čaj s mlékem a cukrem. Než se nadějeme, přistáváme v Siem Reap na dráhu 05. Nejrychleji jsme letěli 801 km/h a nejvýš 7.010 m. n. m.

Rolujeme na stojánku 209. Na letišti je jen jedna ATR Bangkok Airways. Jdeme na pasovou kontrolu a vyzvedáváme si zavazadla. Vycházíme ven. Tady na nás čeká místní průvodce a autobus (Alena tu oficiálně nemůže provádět, vždycky to musí být někdo z místních). Dostáváme vodu a dáreček (šátek s kambodžskou vlajkou). Do hotelu Royal Crown Hotel & Spa trvá cesta asi jednu hodinu. Alena nám celou cestu vypráví o Kambodži a její historii.

Na recepci dostáváme mokrý ubrousek na osvěžení a mandarinkový džus. A i když je dopoledne, hned dostáváme pokoj.

Švagrová běží do nejbližšího krámku, protože není plně vybavena na pobyt. Já si něco málo vybalím. Sraz se všemi ostatními máme až v 16:30. Takže máme v plánu něco pojíst a pak jít k bazénu.

Jelikož ještě nevíme, kde co v okolí je, volíme na jídlo hotelovou restauraci. Dávám si první doporučený pokrm, Lok Lak z hovězího masa s pepřovou omáčkou a rýží. K tomu jsem si dala ananasový džus. Po jídle se vracíme na pokoj a převlékáme se do plavek.

Hotel má dva bazény. My jdeme k tomu, co má i bar. Já si dávám coffee martini. Povídám si s ostatními, co jsou také u bazénu a Alena nám o sobě vypráví trošku víc.

Švagrová zahlásí, že je unavená a že si chce jít lehnout. Máme jen jeden klíč od pokoje. Tak jdu radši s ní, kdyby náhodou tvrdě usnula a já se pak na ní nedobouchala. Čas využívám k psaní deníčku a konečně beru do ruky první knížku.

V 16:30 jsme připravené na recepci. Průvodkyně si od nás bere peníze na zítřejší vstupy. A pak vyrážíme do místních ulic. Stejně, jako v Bangkoku, i tady nám Alena ukazuje, co kde můžeme koupit a co kde můžeme ochutnat. V tržnici tak nakupuji první dárky. Magnetku, koření a oříšky. Dále procházíme ulicí Angkor Pub Street (připomíná mi to Temple Bar v Dublinu). Na závěr nám Alena ukazuje, kam ráda chodí na jídlo. A než se nadějeme, celá skupina sedí v oné restauraci a dáváme si jídlo. Lépe se tak poznáváme a jídlo ochutnáváme podle typů od Aleny. Já, jelikož jsem ještě úplně nestrávila oběd, si dávám bezmasé - smaženou rýži s ananasem. Je to moc dobré. K tomu si dávám Hawaiian drink.

Po jídle se loučíme a vyrážíme už po svém. Znovu si projdeme Pub Street. A nakonec se vracíme k řece, kde akorát otvírají stánkaři s místním jídlem. Dáváme si palačinku s banánem. Pobavilo mě, že ji paní zabalila do klasické čtvrtky. Palačinka mě stála jeden dolar. Večeře byla za 4,50. Pokračujeme podél řeky, kterou pak překračujeme po jednom z dřevěných mostků. A vracíme se k hotelu. Na kruháči stojí ještě jeden stánek. S kobylkami a červíky. Švagrová neodolá a kupuje si pytlíček. Podávají je kořeněné a s citronovou trávou. Já si od ní beru na ochutnání. Není to špatné, ale že bych si z toho sedla na zadek, to ne.

Dojdeme do hotelu, dáváme si věci na pokoj a jdeme ještě do hotelového baru, který je na střeše hotelu. Každá si dáváme dva drinky. Já s názvem Full Moon by Royal Crown. Všechny 4 drinky byly za 6 dolarů.

Před 21 jsme zpátky na pokoji. Probíháme koupelnou a připravujeme se na zítřejší celodenní výlet.

29. ledna:

Budíček máme na 7 a po koupelnové rutině jdeme na snídani. Já si dávám nějakou zeleninu (rajčata zapečená se sýrem, papriky a olivy), šunku a toast. Druhý talířek mám s ovocem - dračí, mango a meloun. A dávám si i kousek arašídového brownie. K tomu passion fruit juice a kávu s mlékem. Po snídani se vracíme na pokoj a bereme si věci na celodenní výlet.

V 8:30 vyrážíme mikrobusem. Nejprve jedeme do hlavního návštěvnického centra, kde se fotíme na průkazky, která nám umožní vstupy do chrámových komplexů a musíme je nosit celý den na krku. Pak přejíždíme na první chrám Angkor Thom - jižní bránou. Součástí je i Bayon Temple, Baphuon Temple (kdo chtěl, mohl šplhat na vrchol) a Phimeanakas Temple - královská kaple a také královské terasy. Od místních babiček dostáváme první náramky. Alena nás upozorňuje na místo, které pomohli rekonstruovat Češi. Vyjíždíme východní bránou.

Následuje oběd v místní restauraci. Celé sezení je ve stínu velkých stromů. Je to velmi příjemné. Já si dávám jarní závitky se sladkokyselou omáčkou a ledovou kávu. Jako pozornost dostáváme talíře s ovocem: mango, ananas, banán a červené dračí. Po menším odpočinku pokračujeme v cestě za dalšími chrámy. Musíme ale kousek popojet.

Další zastávkou je Ta Prohm Temple. Ten je proslulý tím, že je doslova protkaný stromy a jejich kořeny. Neskutečné, co příroda dokáže. Všechno si důkladně prolezeme. Alena nás upozorňuje na místa, odkud jsou hezké snímky. Cestou k minibusu jdeme okolo místní kapely složené z lidí, kteří přišli o končetinu v době, kdy byla Kambodža celá zaminovaná. Nežebrají. Je to místní způsob, jak je vrátit do běžného života.

Poslední, a ve své podstatě zlatý hřeb celého dnešního výletu, je slavný Angkor Wat. Všechno si opět důkladně prolezeme. Opět lze vyšplhat do nejvyšší věže. Je tu mnich, od kterého jsme si nechali dát požehnání a další náramek. Alena nám opět ukazuje místa, odkud se hezky fotí. A pak už se jen doplazíme k autobusu.

Pokaždé, když se k autobusu vrátíme, dostáváme osvěžující kafrové ubrousky a lahev vody. Zdarma. Kdo chce, může si za dolar koupit plechovku piva.

Po 16 hodině se vracíme na hotel. Když přijdeme na pokoj, čeká nás šok. Dveře jsou pootevřené a na mé posteli vidím něčí nohy. Běžím na recepci. Ukáže se, že je to starší paní. Tak přes 70. Absolutně zmatená a furt tvrdí, že je ve svém pokoji. Hoteloví zaměstnanci s ní jednají v rukavičkách. No, to je něco na mě. Takže na ni vlítnu osobně. Nakonec odchází a my řešíme, jestli se chceme stěhovat. Nechceme. Přijdou uklízečky a převlečou nám pro jistotu obě postele. Zjišťujeme, že se nic neztratilo. Jenže mi to nedá a jdu sama zjišťovat, proč se k nám vůbec dostala. Zkouším naší kartu u sousedů a vše OK. Beru za kliku, bez přiložení karty a ejhle, otevřelo se. Takže jsme zjistili, že nefunguje zamykání a jdeme to opět řešit. No, nakonec nás to stěhování neminulo. Naštěstí jen přes chodbičku do pokoje 222.

Hodíme rychlou sprchu a jdeme do bazénu. Ten náš je plný, takže jdeme k tomu druhému. Bez baru. Tady potkáváme Honzu s Markem a zakecáme se. Nakonec se do té vody ani nedostaneme. Zato vypijeme 3 drinky, které si nosíme od vedlejšího bazénu. Já Full Moon by Royal Crown. Klukům přijdou ženy a vyráží do ulic. My se vracíme do pokoje, převlečeme se a jdeme taky ven.

Aniž bychom to plánovali, opět se setkáváme s Markem, Honzou, Vendulou a Janou. Slovo dá slovo a usedáme k ním u jednoho pouličního stánku. Já si dávám druhé doporučené jídlo - Amok s rýží. Je to opět velmi dobré. Marek chce zkusit ještě něco dalšího, takže popojdeme k jinému stánku. Švagrová zůstává s chlapama a já jdu s holkama ke stánku s palačinkami. Tentokrát si dávám s mangem. Beru i švagrové. Společně pak kecáme, procházíme se a dojdeme až ke stánku s červíky. Tady se od těch 4 odpojujeme a jdeme na pokoj. Trošku si poklidíme, připravíme si věci na zítřejší další výlet a jdeme brzy spát.

30. ledna:

Budíček máme na 7. Rychle procházíme koupelnou a jdeme na snídani. Dneska si dávám vaječnou omeletou se vším (šunka, zelenina a sýr). K tomu si dávám olivy a plátek bagetky. Na druhý talířek ovoce - papáju a dračí ovoce. A beru si i kousíček kokosové buchty a kokosového želé s citronovou kůrou. K pití mám kafe a pomerančový džus.

Vracíme se na pokoj, dobalíme si věci a jdeme na sraz. Ten je na recepci v 8:30.

Vyjíždíme tentokrát velkým autobusem. Čeká nás jezero Tonlé Sap. Cestou máme jednu pauzu na WC. Také si můžeme něco koupit u místních stánkařů.

Nalodíme se na loď a vyjíždíme úzkým kanálem, podél vesnice Kampong Phluk. V ní se také na chviličku zastavíme a jdeme si ji projít. Prohlédneme si chrám. Navštívíme děti ve škole, kde akorát probíhá výuka angličtiny. Tou tu mluví opravdu každý. Přispějeme dětem na školení potřeby (sešity a tužky). Vidíme, jak se suší krevety. A vracíme se na loď.

Místní domky jsou na vysokých kůlech. Teď je období sucha, tak to působí komicky. Ale popravdě je až děsivé, kam až dokáže voda z jezera vystoupat v období dešťů.

Dojedeme na jezero, kterým chvilku plujeme. Druhý břeh je vzdálený 300km. Pozorujeme mangrovy a pak zastavujeme u plovoucí restaurace, kde je i krokodýlí farma. Mají tu 4 menší chudáky v pidi nádržce.

K obědu si dáváme krokodýla. Já se zeleninou a rýží. K tomu čerstvý kokos. Relaxujeme a povídáme si. Následuje návrat k autobusu.

Další zastávka je v chráněné dílně UNICEF, kde se vyrábí sochy, obrazy, tká se hedvábí apod. Můžeme si i něco koupit, ale my dvě toho nevyužíváme.

Stejně jako včera, nám i dnes při každé zastávce rozdávají vodu a ubrousek na otření. Velmi osvěžující a příjemné.

Z dnešního výletu se vracíme docela brzy. Po návratu jdeme do místní kavárny. Já si dávám ledové cappuccino a mini cookies. Švagrové špatně vrátili, takže se rozčiluje a řeší to s pokladní. 

Vracíme se na hotel. Balíme si kufry a relaxujeme u popíjení červeného vína. Nás dvě čeká ještě jeden výlet. 

Zítra nás čeká přesun zpátky do Thajska. Jen jsem si všimla, a hned jsem se na to delegátky ptala, že máme špatně vyplněný formulář do Thajska. Je tam vymyšlené povolání, což by asi tolik nevadilo. Horší mi přijde, že nesedí číslo letu. Místo TG je tam TH. Delegátka tvrdí, že to bude OK, že to chce jen palubní vstupenku. Tak snad to OK bude.

Švagrová se před Alenou a místním průvodcem zmínila, že by ráda viděla místní stínové divadlo. To nám sice vymluvili, že to tak záživné není. Ale místní průvodce nám doporučil klasické místní divadlo. Dokonce nás tam poveze on sám. Nabídli jsme výlet i ostatním, ale nikdo se k nám nepřidal. Ale ještě máme čas. Takže vypijeme víno a jdeme do bazénu. Dávám si jeden Ginger Martini a jeden Angkor Wat Sunrise drink. Na chuť si dáváme krevety v tempuře se sladkokyselou omáčkou. Bylo to výborný!

V 19:15 máme objednaného Johnyho (naše delegátka mu tak říká, ale jmenuje se Rum), který nás odveze do Royal Theatre Restaurant. Veze nás kus cesty. Na místě za nás všechno domluví a pak si řekneme, v kolik a kde nás vyzvedne.

Když vstoupíme do Royal Theatre Restaurant, připadáme si tam dost nepatřičně. Všechno působí hodně luxusním dojmem. Ale co už, jsme tu, tak si to užijeme.

Všechno trvá zhruba hodinu. Bohatý rout a k tomu divadlo. Platit budeme Johnymu až při návratu. Na místě si platíme jen pití. Já si dávám Piňa Coladu. K jídlu si nabíráme nějaké ty kanapky, sushi, sladké a ovoce.

Vystoupení je rozděleno na 5 tematických okruhů. Boj, rybaření, apod. Mně osobně se nejvíc líbí 4. a 5. téma.

Johny nás pak odveze zpět do hotelu. Chce za obě 44 dolarů, tak mu necháváme 50. Skvělý servis od něj. Po příjezdu na hotel ale ještě nemáme dost. Takže jdeme ještě na střešní bar. Já si dávám Sex on the Beach. Po půl desáté jdeme na pokoj. Sprcha, balení, spisování a rychle do hajan. Zítra nás čeká další přesun.

31. ledna:

Budíček v 6 je krutý, ale nutný. Procházíme koupelnou a jdeme na snídani. Já si dávám lívance s kukuřičným sirupem, ovoce, džus z maracuji a kafe. Po snídani se vracíme na pokoj. Dobalíme si věci a jdeme na recepci i se zavazadly. Odjezd od hotelu na letiště je v 7:15. Cesta trvá cca hodinu.

Na letišti se odbavujeme u přepážky 7. Procházíme pasovou a bezpečnostní kontrolou a směřujeme na gate 8. U Starbucksu si kupuji kávu - vanilla latté. Na letišti je vidět ATR Cambodia, FlyOne a Singapore Airlines.

Nastupujeme do letadla, úplně stejného, jako při cestě sem (stejná imatrikulace). Dostáváme bezpečnostní instrukce. Mluví i kapitán, ale je mu prd rozumět. Chytám jen, že poletíme cca 45 minut.

Start z dráhy 05. A hned, jak můžou, roznáší plný servis. Tentokrát je to wrap s kuřecí šunkou a longan rice pudding bun. K dispozici je lahvička s vodou a roznáší teplé nápoje.

V Bangoku přistáváme na dráhu 19. Nejrychleji jsme letěli 813 km/h a nejvýš 7.932 m. n. m.

Po příletu do Bangkoku nás Alena žene, jak nadmuté kozy. Opravdu skrz tou halou sprintujeme. Nevíme, jak dlouho budeme čekat na pasové kontrole a potřebujeme stihnout trajekt na ostrov. Máme však štěstí a tentokrát čekáme na pasové kontrole jen hodinu. Chyby v dokladech si nikdo nevšiml. Všichni si povinně odskakujeme a pak si vyzvedáváme kufr u pásu 7. Vycházíme ven z haly a Alena nás rozděluje a usazuje do 3 minibusů.

S námi jede doslova magor. Absolutně nerespektuje žádná pravidla a limity. Nejprve jsme byli otupělí a odpočívali jsme, tak nám to nepřišlo. Ale jakmile jsme nabrali sílu po pauze, tak to stálo za to. Zastávku nám udělal jen 1 a to na PTT Station Nong Yai. Odskakujeme si a v 7-11 si kupujeme nějaké zásoby. Já si beru balení 3 sendvičů (sýr/šunka, vajíčkový a krabí). Beru si kešu oříšky a tyčinky. A samozřejmě vodu. 

Pokračujeme v hororové jízdě. To už ale velmi hlasitě komentujeme i s dalšími 4 spolucestujícími. Jedou s námi Cihelkovi, Marcela a Iveta.

Z Bangkoku jsme vyjeli ve 12:05 a v přístavu jsme v 16:45. Ptáme se řidiče, kdy se budeme naloďovat na trajekt. Odpověď je, že buď za 30 minut nebo až za hodinu. Takže si všichni odskočíme a něco málo si kupujeme v místním obchůdku. Jelikož tu budou volby, tak začíná prohibice. Ale holkám se ještě podaří nějaký ten alkohol koupit. Já si chci koupit vodu, ale nemají na vrácení. Karty neberou. Tak jsem jim to tam chtěla nechat. Ale přišel nějaký cizinec a zaplatil to za mě. Další zákaz prodeje alkoholu nás čeká za týden, kdy bude druhé kolo voleb.

Naloďujeme se v 17:26. Ani nás ten magor nepustí z auta. A na ostrově jede ještě hůř. Fakt magor.

Na ostrově nás čeká nový průvodce Petr. Sice se nás hned ujal, ale konstatovali jsme, že je na pěst. Velký rozdíl oproti Aleně. První jeho slova byla: "kde jste tak dlouho". Ten naše výtky na řidiče odmítl s tím, že je to tady normální.

Hotel se jmenuje Coconut Beach Resort. Na recepci za nás nic nevyřídil. Takže check-in si vyřizujeme sami. Dostáváme lístky na snídani. Ukazuje nám, kde bydlí on, kdyby náhodou někdo něco potřeboval. Ukazuje nám také, kde je pláž, bazén. A kde se nachází jídelna. Když přijdeme na pokoj zjišťujeme, že nám nefunguje klimatizace. Takže to jdu řešit na recepci. Sice jí spraví, ale stejně nefunguje správně. No co už, dál to řešit nechceme.

Když konečně vyjdeme ven, že si půjdeme dát večeři, přijíždí zbylé dva mikrobusy. Cesta prý úplně v pohodě. Stavěli jim 2x.

Na večeři usedáme v místní restauraci. Já si dávám Pad Thai a ledový čaj. Pak si to tu trošku procházíme a v Lotosu si kupujeme něco sladkého. Kvůli volbám si do zítřejší 18 hodiny alkohol nekoupíme, takže dneska abstinujeme. Vracíme se na pokoj.

Švagrová vypaluje na terase jednu za druhou, já relaxuji uvnitř. Spisuju deník a spát jdu v půl jedenácté.

1. února:

V noci si asi někdo spletl pokoj a snaží se k nám dostat. Ještě, že máme zamčeno.

Budíček máme na 8, ale švagrová straší dřív. Celou noc prudila, že je jí horko. Jenže výdech klimatizace fouká přímo na mojí postel a nejde s tím nic dělat. Takže já jsem zmrzlá.

Ranní rutina a jdeme na snídani. Dávám si omeletu se zeleninou, papáju a meloun. K pití ananasový džus a kafe.

V 9 máme sraz s delegátem na recepci. Něco nám říká k organizaci. Ale výlety si od něj brát nebudeme. Jestli se někam vyprávíme, tak soukromě. Má to dost drahé, chlapec. Švagrová to ani celé nedoposlechne a běží se převléknout a na pláž. Já to tedy doposlechnu, udělám si pár fotek hotelu a zahrady. A jdu se také převléknout a na pláž.

Švagrová nám vyzvedla plážové osušky, takže můžu jít rovnou do vody. Když se dostatečně vycachtáme, jdeme na kafe do plážové hotelové kavárny (baru, restaurace či jak to nazvat). Dávám si ledové kokosové americano. A zase jdeme do vody.

Dá se tu s námi do řeči Angličanka žijící ve Francii, v Nice. Je trošku neodbytná, takže máme za chviličku vyklofanou díru do hlavy.

Po poledni vylézáme z vody a jdeme na pokoj. Převlékáme se do civilu a jdeme si ulovit něco k jídlu. Usedáme v The U-Turn. Já si dávám zeleninový salát se smaženými krevetami. K tomu džbánek limonády. A společně napůl si dáváme banán se zmrzlinou. Přežrané k prasknutí se vracíme do hotelu.

Cestou si kupujeme mango na později. V pokoji relaxujeme a já si čtu.

O půl páté se vracíme na pláž. Je odliv, takže moře je o něco dál. Angličanka je tu stále, takže se se mnou hned dává opět do řeči. Naštěstí nebydlí v našem hotelu, takže zítra už bude na jiné pláži.

Po 18 hodině se vracíme na pokoj, převlékáme se a jdeme ven.

K večeři si vybíráme kebab u stánku. Já si v lékárně kupuji nový opalovací krém. V Lotus si kupujeme nějaké chroupání a víno. A u baru Jamaica si dáváme výborné banánové daiquiri.

Vracíme se na pokoj. Chroupeme koupené chroupání a pijeme víno na terase. Domlouváme se, že si zítra opět uděláme relaxační den.

2. února:

Budíček máme na 8. V klídku se vypravíme a jdeme na snídani. Já si dávám omeletu se zeleninou. K tomu ananas a meloun. Pomerančový džus a kafe.

Na pokoji jdeme do plavek a vyrážíme na pláž. Rácháme se skoro do 13. Mezitím si pořídíme nějaké drobnosti, jako suvenýry. Chodí zde prodavači s velkými deskami, na kterých mají připnuté náramky, korálky,... A také si dáváme kávu. Já ledové caramel macchiatto.

Na oběd volíme místní stánky. Vezmeme si 2 kuřecí špízy z grilu. K tomu palačinku s banánem. A ovoce. V 7-11 si kupujeme oříšky. Všechno baštíme na pokoji, popíjíme vínko a přes to největší horko jsme zalezlé.

Nakonec jsme zalezlé až do večera. Píše mi Jana, že sraz budeme mít v 18:15 na recepci. Jdeme s tou naší 4 na místní trhy. Mají tu hodně stánků s oblečením. Ale i hodně stánků s jídlem. Ale nějak mě ty pachy a dusno odrovná. Trošku se mi motá hlava. Janča mi skočí pro colu a pak už je to dobré.

K jídlu si nic nedávám. Na rozdíl od těch pěti. Takže spokojeně žužlám colu a pak si kupuji výborný mandarinkový džus. 

Po nějaké době se vracíme zpět do hotelu. Cestou se zastavujeme v pár obchůdcích. A nakonec usedáváme v baru. Já si dávám Mai Tai. Pak ještě menší nákup v 7-11 a hurá na pokoj. Rychlá koupelna a spánek.

3. února:

Budíček máme na 8. Jdeme na snídani. Já si dávám toast s máslem a jahodovou marmeládou. Papáju a meloun. Jahodový jogurt. K tomu pomerančový džus a kafe. Po snídani jdeme na pokoj, převlékáme se do plavek a vyrážíme na pláž.

Jdeme do vody. Pak do baru. Já si dávám Iced Tea Vanilla. A zase jdeme do moře. K obědu zůstáváme na plážovém baru. Je super, že se kvůli tomu člověk nemusí převlékat úplně do civilu. Stačí jen tričko. Já si dávám zeleninový salát s kuřecím masem, tuňákem, vajíčkem a sýrem. Jídlo je moc dobré. K tomu si dávám Iced Thai Tea.

Jdeme zase do moře. A až kolem 15 se vracíme na pokoj. Chviličku relaxujeme, jíme ananas a popíjíme vínko.

Po 18 jdeme ven. Dětem kupuji trička, dceři skřipec do vlasů. A následně míříme na večeři. Potkáváme se s naší čtyřkou. K jídlu si dávám Pad Thai a k pití nejprve Piňa Coladu a pak Blue Hawaii. Společně si dáváme zmrzlinu s ovocem.

V 7-11 si kupuji magnetku a se švagrovou napůl čokoládu. Vracíme se na pokoj.

Zítra jedeme s naší čtyřkou na výlet, tak bude konečně trošku změna.

4. února:

Budíček zase na 8, ale jsme vzhůru dřív. Jdeme na snídani. Dávám si lívance a francouzský toast. Ananas a meloun. 2 muffiny a pomerančový džus s kafem.

Po snídani se vracíme na pokoj, kde si bereme věci a jdeme na recepci, kde máme sraz se zbytkem. Je tu tedy i delegát, tak se ho hned ptáme na odjezd, protože se s ním už opravdu netoužíme setkat.

Stopujeme si taxíka a jedeme. Nejprve zastavujeme u slonů, kteří jsou hned u odbočky k národnímu parku. Kupujeme jim košíček s ovocem a zeleninou za 50 bahtů a krmíme je. Svést se ani koupat je nebudeme.

Pak pokračujeme k národnímu parku. Tady platíme vstupné 200 bahtů na hlavu. Domlouváme se s řidičem, že nás tu cca za hodinu vyzvedne. Ani nechce platit, takže ten se opravdu vrátí.

Khlong Phlu Waterfall Nature Trail je cca 600 metrů dlouhá procházka pralesem a přes balvany. Má sice 5 zastavení, ale my jdeme furt, když máme jen hodinu. Velké balvany dávají zabrat. Až si s Markem říkáme, že budeme rádi, když to stihneme.

Vodopád je moc hezký, i když je období sucha. Kdo chce, může i do vody. Je v ní spousta rybiček.

Odpočineme si, fotíme a opatrně se vracíme zpátky. 

Na smluveném místě jsme o něco dřív, takže chviličku čekáme. Nevadí. Řidič za chvíli přijíždí a domlouváme se s ním, že nás vezme do rybářské vesničky Bang Bao. Samotná cesta je velmi zajímavá.

Všechny domečky ve vesnici jsou na vodě, takže stojí na kůlech. Je zde spousta obchůdků, restaurací a kaváren. Kupujeme nějaké suvenýry. Na konci mola je i maják. Jdeme k němu a šplháme na vrchol. Je z něj krásně vidět celá zátoka.

Cestou zpátky se zastavujeme v moc příjemné kavárně Lazy hour Café and Restaurant. Já si dávám 2x Iced Mint latté. Sedíme v křesílkách, koukáme na moře a je to moc fajn. Sedíme tu skoro hodinu. Honza i usnul.

Jdeme zpátky na místo, kde nás taxikář vysadil. Je tu 7-11, kde si kupujeme pití. A pak jdeme k našemu taxi. Celou dobu tu na nás čekal. Poprosíme ho, aby nám zastavil u Sylvan. Je to restaurace s možností ubytování. Ale mi si tu chceme udělat fotku, protože je odsud nádherný výhled.

Ptáme se řidiče, jestli je ještě po cestě nějaká podobná vyhlídka. On, že ano. A tak nás tam veze. Zastavujeme u Kai Bae View Point. Je to tady opravdu moc hezké.

Nasedáme a tentokrát jedeme až k našemu hotelu. Celou cestu platí švagrová, protože já za ní platila v předešlých dnech. U hotelu se rozcházíme a my jdeme na pokoj. Chvilku relaxujeme a vymýšlíme program na zbytek dne. Nakonec jde švagrová do bazénu a já si čtu.

Po 18 hodině jdeme na večeři. Nejprve si dáváme napůl smažené krevety a jarní závitky. K tomu každá koktejl. Já si dávám Long Island. V 7-11 si kupujeme colu a čokoládu. Švagrová kupuje místní whiskey. U kebab stánku si kupujeme každá jeden o velikosti "S". Na terase pak jíme, dáváme si whiskey a colou a debatujeme o všem možném.

Debatní kroužek rozpouštíme kolem 22. Švagrová zůstává s telefonem, já si zalezu s knížkou.

Ona zalézá až ve čtvrt na dvanáct. Ale umane si, že má hlad a prostě spát nepůjde. Takže se převléká a jde do 7-11. Přijde asi za 20 minut. Rozsvítí a zahlásí, že nám nese rozpečené sendviče. Tak říkám, že já už fakt ne, že už chci spát. Tak jde na terasu. Radši jdu zkontrolovat, jestli je zamčeno. Nebylo...

5. února:

Budíček je na klasických 8. Jdeme na snídani. Dávám si omeletu se zeleninou. Jablečno-skořicovou buchtu a papáju s melounem. Pomerančový džus a kafe.

Na pokoji se převlékáme do plavek a hurá na pláž. Moře. Bar - jogurtové smoothie s mix berry. Nákup dalších suvenýrů. Moře. Bar - k obědu tentokrát tuňákové sendviče s hranolkami, salátkem a broskvová voda.

Švagrová pak jde na pokoj, prý si musí zabalit a přestavět tašku. Já jdu ještě od moře. Je jako kafe. Za chvíli přiběhne, že u recepce je zmrzlinář a nese nám zmrzlinu přímo v kokosovém ořechu i s dužinou. Vzala i našim spolu kavárnicím, Marcele s Ivetou.

Zase jde pryč a já dál relaxuju. Balím to až v 15. Chviličku odpočívám na pokoji a také si předělávám kufr, protože dárečků začíná být docela dost.

Dočítám Pláž a švagrová spí. Pak jde do bazénu. Prádelny a objednat se k holičce na zítřek. Já chtěla původně na masáž, ale nechám to na jindy.

Sraz máme u Lotusu, ale jdeme nejprve do lékárny. Uděláme větší nákup doporučeného - nějaké kosmetické přípravky. čichací tyčinky na rýmu a já další opalovací krém.

Pak jdeme na jídlo vedle. Jím jenom já. Krevety s mini kukuřičnými klasy. K tomu caipirinhu. Švagrová nejí, takže jdeme ještě jinam. Dává si polévku s vařenými žebry. Pálivou. Prý je toho málo, takže si jde ještě pro kachnu s sebou. Taky chce pálivou. Ale to už jí i sama prodejkyně říká, že znovu pálivé si dávat nemá. Ještě se zastavujeme v Lotusu. Kupujeme si něco na večer. Švagrová sobě pivo.

Vrátíme se na pokoj. Píšu si s Janou, chce půjčit Pláč, takže se scházíme na recepci. Já si pak zalezu s novou knížkou. Ze švagrové vylezlo, že během odpoledne nebyla na pokoji a nepřebalovala kufr, ale šla několik kilometrů v tom největším vedru a na přímém sluníčku pro trávu... Takže teď hulí na terase a já jen doufám, že zas nepůjde v noci ven.

6. února:

Budík sice na 8, ale švagrová prudí dřív. Má na dopoledne objednanou kadeřnici, konkrétně na 10 a pak si půjde vyzvednout prádlo. Tak letí hned na snídani a z ní hned k moři. Já taky vstanu dřív, těch 20 minut už za to nestojí.

Jdu na snídani a sedím s našimi kavárnicemi. Dávám si jogurt s müsli, toast s málem a pomerančovou marmeládou. Mini donut. Ananasový džus a kafe. Pak se jdu převléknout a na pláž.

Švagrové předávám klíč od pokoje a ona běží za svým.

Já jedu čtení, moře, čtení, Iced Tea Hazelnut, moře a čtení. Zase si něco kupuji. Povídám si s Marcelkou a Ivetou. Paní Cihelková mě pochválila, že jsem vyjela sama bez rodiny. Jako bývalá učitelka by to prý doporučila každé mámě.

Do toho se vrací švagrová s tím, že dnes už do vody nejde, kvůli novým vlasům. Ale já do vody jdu. Společně jdeme na oběd. Já si dávám smaženou rýži s krevetami v ananasu. K tomu Iced Matcha Frapé.

Zase jdu do moře. Tady se v debatním kroužku tolik smějeme, že jsem prý slyšet až na pláži.

Když vylezu, švagrová už chce jít. V pokoji děsně smrdí tráva...

Dáme si nějaké blbinky, které nakoupila a pak relaxujeme každá po svém.

S naší čtyřkou máme sraz v 19, u recepce. Společně jdeme na pláž, kde je dnes ohnivá show. Představení je moc hezké. Hlavně ten konec, kdy stojí v moři.

Po skončení jdeme opět na trhy. Já si dávám corn dog s párkem a sýrem. Pak si dávám vaječný knedlíček a vegetariánský spring roll. Zbytek si také něco loví. Švagrová s Markem zkouší na grilu extra pálivé papričky. A oba mají co dělat - i když jsou milovníci velmi pálivých jídel. Až se trošku bojím, aby Marka nešvihlo. K pití si dávám colu ve skleněné lahvi.

Pak jdeme všichni ke stánku se sladkými dortíčky. Mají jeden za 35 bahtů nebo 3 za 100. Takže si všichni bereme po třech. Já se ještě zastavuji pro mandarinkový džus. Zpátky do hotelu si bereme taxi. Loučíme se a my jdeme na pokoj.

Na terase si dáváme každá jeden dortík. Já borůvkový. Vypiju jeden šálek vína a přivezený džus. Pak se rozdělíme a já jdu spát.

7. února:

Budíček mi byl udělán v 6:45, protože se nutně potřebovala jít osprchovat... Nicméně před 8 odmítám vylézt. Pak jdeme na snídani. Já si dávám vaječnou omeletu se zeleninou, piškotovou kakaovou buchtu, meloun, ananasový džus a kafe.

Vrátíme se na pokoj a já zjišťuji, že madam nezavřela dveře na balkon. Takže celou snídani byl pokoj volně přístupný. Vajgly a popel jsou po celé terase, včetně mé osušky a plavek na sušáku... 

Jdu se převléknout, na nečekám a jdu na pláž. Na svých pozicích už jsou i Marcela s Ivetou. Tak je ten dnešek, díky nim, veselejší.

Moře, iced cappuccino, moře. K obědu už jsme všechny a jdeme na jídlo ve čtyřech. Já si dávám kuřecí satay. Švagrová s Marcelou bílou kyselou polévku. Dostávají ale velikou porci a přináší i čtyři misky, takže si nakonec beru i já s Ivetou. Je opravdu moc dobrá. K pití si dávám iced tea vanilla.

Jdu zase do moře. Pak jdeme ve čtyřech na cappuccino. Do toho si hodně čtu. Celý den se honí mraky. Na zítřek je v předpovědi i déšť a bouřky. Tak uvidíme.

Dneska zalézáme až k 17 hodině. I tak madam usíná a já se v 19 balím s tím, že půjdu na jídlo sama. Kupodivu se budí a že jde taky.

Pláč, který jsem půjčila Janě, má dočtený. Nikdo jiný z party knížku půjčit nechce, tak ji nechám v knihovničce na recepci. Ušetřím alespoň nějaké místo v kufru.

Na jídlo jdeme do naší osvědčené restaurace. Já si dávám Pad Thai a k tomu banánový shake. Sice si říkáme, že už před dalším přesunem nic kupovat nebudeme. Nakonec ale ještě bereme ovoce, tak snad to stihneme sníst.

Na pokoji jdu hned do sprchy, pak si zalézám do postele s knížkou a zbylými dortíky - Oreo a kokos. Madam zalezla na terasu. Nasadila si sluchátka a začala zpívat. Velmi hlasitě a na celé prostranství naší části hotelu. Čekám, že na ní někdo vlítne za rušení nočního klidu. Dokonce jsem si jí natočila a poslala to manželovi. Nechápe, jak to s ní můžu vydržet.

Jí to vydrželo skoro do půlnoci. Pak si zalezla a dělala bordel v koupelně a lednici. Když si konečně lehla, začala opět zpívat. To už jsem nevydržela a řekla jí, jestli si přijde normální. Manžel mi píše, že mám svatou trpělivost, No, snad bude v noci klid.

8. února:

Poslední den na ostrově.

Budíček na klasických 8 hodin, ale madam opět znásilňovala ledničku od 4 od rána...

Jdeme na snídani. Dávám si müsli s jahodovým jogurtem, toast s jahodovou marmeládou. Ananas s melounem. Dnešní buchta, takový bochánek, je pěkně hnusná. Takže to nechávám. K pití mám ananasový džus a čaj s mlékem.

Madam jde na pokoj dřív, prý potřebuje balit. Když přijdu na pokoj, s někým telefonuje. U nás je půl třetí ráno. To musí mít dotyčný velkou radost. Převléknu se a jdu na pláž.

Honí se mraky, v předpovědi je déšť, tak to nechci odkládat. Marcelka s Ivetou už jsou také na značkách. Obě jsou správné ženské a hrozně hezky se mi s nimi povídá. A tak snaha číst vzala rychle za své.

Moře, cappuccino, moře. Mraky jsou opravdu ošklivé a začíná se zvedat vítr. Dokonce se objevují první větší vlnky. Na oběd jdu s holkama. Dávám si smažené kalamáry a cold pink latté. Ještě chvíli si povídáme, ale pak začíná trošku kapat. Tak se balíme.

Vracím osušky a jdu na pokoj. Procházím koupelnou, přeorganizuju si kufr. Ještě není ani 15 hodin a švagrová opět spí. Venku prší. Lépe řečeno - chčije a chčije. Bouřka. A chčije až do noci.

Využíváme chviličku, kdy zrovna prší méně a jdeme rychle do 7-11. Já si koupím jedno balení sendviče, kde jsou tři příchutě. Tuňák, krab a kuře. K tomu si beru red velvet mochi brownie. Beru si ještě ledový zelený čaj. Zbytek večera si čtu a madam je z toho evidentně na prášky.

9. února:

Budíček dnes na 7. Už neprší, ale je pěkné dusno. Jdeme na snídani. Já si dávám lívance s javorovým sirupem, papáju s melounem. Pomerančový džus a čaj s mlékem.

Vracíme se na pokoj a ještě pobalíme poslední věci. Sraz na recepci je v 8:45. My jsme tu pro jistotu dřív. Pak se roztřiďujeme do minibusů. My pojedeme s Vendulou, Honzou, Janou a Markem. Vyjíždíme něco po tři čtvrtě na devět. Iveta s Marcelou zůstávají na ostrově. Potkáme se až na letišti při návratu domů.

Dojedeme do přístavu. Nalodíme se na trajekt. A tentokrát i vystupujeme z auta. Ne jako s tím magorem. Je tu krámek, tak si kupuji jahodové Pocky a Lay's s příchutí jarní cibulka.

Cestou do Bangkoku nám udělá řidič 2 zastávky. Během první tankuje. Ta je v Mueng Chanthaburi District. Tady si kupuji zapečený sýrový toast, oříšky a takové placičky s oříšky. Jedeme dál.

Druhá zastávka je v Ban Bueng. Tady si kupuji borůvkové Pocky a ledovou kávu.

Na hotel v Bangkoku přijíždíme kolem 15 hodiny. Je to stejný hotel, jako tu první noc, Bangkok Palace Hotel. Alena tu ještě není, je s jinou skupinkou. Tak si děláme check-in sami. Tentokrát máme pokoj 7060. A je to opravdu pěkný pokoj.

Necháváme si věci na pokoji a jdeme na recepci. Přijíždí další minibus s další skupinkou z ostrova. Vzkazují nám, že průvodkyně přijede až na pátou. Má totiž prohlídku Bangkoku a nestíhají. Napíšeme jí na Whats app skupinku, a jdeme si s naší čtyřkou po svém. Namířeno máme na Baiyoke Sky Hotel.

Kupujeme si v přízemí vstupenky, i s drinkem. Platíme 450 bahtů. Nejprve jedeme do 77. patra. Tady je to hodně uzpůsobeno pro focení. Ale hezké to je. I odsud je hezký výhled, i když přes sklo. Pak jedeme do 83. patra, kde je bar a kde si můžeme dát drink. Protože času máme dost. Chceme totiž vidět stmívání, takže si dáváme drinky dva. Jeden v rámci vstupenky, druhý si platíme sami. Já si dávám Blue Hawaii.

Do 84. patra už jdeme po svých. Celá podlaha venkovní vyhlídky se otáčí. Takže stačí jen stát a kochat se. Jedna rotace trvá 8,5 minuty (podle našeho měření). A my se otočili celkem 5x, protože jsme to chtěli vidět od světla do tmy. A bylo to opravdu úžasný, jak se celý Bangkok postupně rozsvítil.

Jdeme a jedeme všechna patra dolu. Procházíme podél krámků s jídlem a oblečením, se suvenýry. V jednom z nich si kupuji magnetku a taštičku.

Nakonec celá parta usedáme v restauraci, kde jsme my dvě jedly už ten první večer. Já si dávám smažené nudle s krevetami. K tomu čerstvý kokos.

Potkáváme se s Alenou. Domlouváme se na ráno, v kolik se sejdeme. Švagrová si pak opět kupuje trávu, pepř a kalhoty na zítřek do chrámů. Marek si kupuje pálivé koření. V 7-11 si doplňujeme zásoby na večer a jdeme do hotelu. Umýt a rychle spát. Zítřek bude hodně náročný.

10. února:

Budíček máme na 6, ale ležíme do 6:15. Pak vstáváme a jdeme na snídani. Ale nás upozorňovala, že snídaně bývají opravdu velmi vytížené a měla pravdu. I přes brzkou ranní hodinu si pomalu není kam sednout. Jídla je dost, ale mraky lidí.

Já si dávám míchaná vajíčka s rajčaty a okurkou. Meloun. Guava džus a kafe. Vracíme se na pokoj a dobalujeme věci. Jsme hotové dřív a tak chviličku odpočíváme. Nemáme připlacený prodloužený check-out. Ale jsme domluvené s Janou a Markem, že si můžeme nechat kufry u nich. Jsou zlatí.

Odjezd od hotelu na celodenní prohlídku Bangkoku je v 8:30. Nejprve jedeme do Wat Traimit Temple. Neboli chrámu zlatého Buddhy. I tady si nechávám dát náramek od mnicha. Ve všech třech případech, kdy mi je uvazovali na ruku, mně vždycky přijel mráz po zádech a nějakou dobu mi byla zima. Zajímavé. Ještě si tu koupím vějíř a pokračujeme dál.

Pokračujeme pěšky do Čínské čtvrti. Blíží se Čínský nový rok a tak jsou ulice velmi zdobené.

V restauracích jsou vidět žraločí ploutve, z nichž tu vaří polévku. Alena nás zavádí i na tržiště. Já si kupuji sypaný oolong milk čaj. Krásně voní. Co mě překvapuje, že tržiště nesmrdí. V tom horku jsou tu vystavené syrové ryby, maso. Ale smrad žádný. Naopak. Krásně tu voní zelenina a právě již zmíněné čaje.

Přejíždíme do Královského paláce. Tady je zmenšenina Angkor Wat, Smaragdový Buddha (ten se ale nesmí fotit). Máme štěstí, protože vidíme střídání stráží. V jednu chvíli ke mně přiletěl motýl a já nevím proč mě napadlo, že to byl můj děda...

Popojedeme dál k řece. Na jedné lodi na nás čeká oběd. Já si dávám rybí kousky v pomerančové šťávě, rýži a zeleninu. Dávám si i ananas a meloun. A také něco sladkého.

Dále nás čeká výlet po řece na lodi. Jedeme nejen po hlavním toku, ale i po jednom rameni. Vidíme chrámy, královskou loděnici, vesnici na kůlech. Krmíme ryby.

A nakonec nás čeká chrám ležícího Buddhy Wat Pho Temple. Je to všechno moc krásné, ale také hodně náročné, vzhledem k venkovní teplotě.

Do hotelu přijíždíme kolem 16 hodiny. S Janou se domluvíme, že si napíšeme, jak se sejdeme kvůli kufrům a my dvě vyrážíme do ulic. 

Nejprve jdeme do 7-11. Já si dávám mix berry yogurt smoothie. Švagrová si koupí whiskey a tím začínají problémy...

Jdu na 30ti minutovou masáž nohou. Je to velmi příjemné. Zvlášť po tak náročném dni a před dlouhým letem. Švagrová čeká v restauraci a pije pivo. Pak jdu za ní a dáváme si jídlo. Já smažené krevety a mango juice.

Následuje tržnice, kde si kupuji dva šátky. Švagrová taky něco. A nakonec jdu do směnárny, kde si vyměňuji zbylé bahty za dolary. Za drobné, které mi zbyly si kupuji vodu. V tu chvíli začíná být švagrová nějaká divná. Později zjišťuji, že vypila whiskey.

Dovrší se to na recepci, kde čekáme na Janu s Markem, abychom si mohli vyzvednout kufr. Ona hulí venku a po nějaké době je zaměstnanci hotelu vykázána za nevhodné chování. Jenže jim nějak proklouzla dovnitř. A já jí jen viděla, jak proběhla na WC. Pak si ke mně přisedla a stěžovala si na ty zaměstnance, jak se k ní chovají a jak každý, kdo jde okolo na ní blbě kouká. Tak jí říkám, že se nemůže divit, když je opilá.

Když přijde Jana, je to pro mě vysvobození, protože jsem se bála, aby nás nevyhodili obě. Jdeme k Janě na pokoj. Nechala nám schované osušky, takže nám dovoluje použít i jejich koupelnu k osprchování. Švagrová jde jako první, ale jen si opláchne obličej a jde na hotelovou chodbu. Jdu za ní, ať jde do pokoje, že ej opilá. Že v takovém stavu neodletí. Jana jí vařila kafe a chtěly jsme jí dát do kupy. Začne mě osočovat kde z čeho, že už chápe, proč se mě doma všichni bojí a kdesi cosi. Tak jí na té chodbě nechává. Ale kufr má stále na pokoji. Píšu domu, aby věděli, že je dost možné, že ani neodletí.

Jdu se osprchovat. Mezitím přichází Marek s tím, že je stále na chodbě. V lednici má nějaké kysané zelí z trhu, tak jí ho chce dát, aby se vzpamatovala. Jenže když pro ni na chodbu jde, už tam není.

Pobalím si tedy svoje věci a jdu se svým kufrem na recepci. Doufám, že ji někde najdu. Naštěstí sedí tu sedí a tak jí posílám zpátky k Janě a Markovi s tím, že si tam nechala kufr. Odchází, nechá mi tam ale batoh, telefon a vůbec všechno.

Když se vrátí, začínají se scházet i ostatní členové výpravy a Alena. Ta se mě ptá, co se švagrové stalo, že je nějaká divná. Navíc se tam do mě zase začíná pouštět s tím, že mě chce její brácha opustit. Že chodí domu brečet rodičům, jak jsem strašná a neví, jak se mě má zbavit. A podobné řeči. Marek jí bere ven s tím, že jí jde promluvit do duše. Jsem Markovi a Janě nesmírně vděčná, že tam jsou a takhle mi pomáhají.

Nakonec jsem ráda, že je po 22 hodině a vyjíždíme na letiště. V autobusu sedí jinde. Na letiště dojedeme kolem půl jedenácté. Ve front na check-in, u přepážek T, mi švagrová podává svůj pas s tím, ať jí zařídím místo jinde, než vedle mě. Tak jí říkám, že když je tak chytrá, ať si to zařídí sama. Alena jde na check-in raději s ní, kdyby to špatně dopadlo.

Vše proběhne v pořádku. Všichni se s Alenou loučíme a děkujeme jí za krásně strávený čas. Celá naše skupinka se mě drží a procházíme společně bezpečnostní kontrolou. Bez švagrový, ta se někam ztratila. Ale její odvaha asi není tak veliká, protože za pasovou kontrolou se nenápadně objeví a už se nás drží. Zpovzdálí, ale drží. Přejíždíme vláčkem a pak hledáme náš gate S114.

11. února:

Celá skupinka bivakujeme u gate. Odpočíváme. Potkáváme se i s Marcelou a Ivetou. Tchyně mi píše, ať si z jejích slov nic nedělám. Že to není pravda, ať jí nevěřím. Že neví, co říká, když je nalitá.

Nástup začíná v půl druhé. Mám prostřední z trojky. Ale vedle mě zůstává sedačka prázdná. Za chvíli slyším někde za mnou, že někdo sedí špatně na místě. No, švagrová. Schválně si sedla jinam a čekala, že jí to projde. Neprošlo. Prý ať si teda sednu k okénku, když ho mám vyžádáno. A jakmile se usadila prohlásila, že si to se mnou doma ještě vyřídí, protože jí máma vyhodila z baráku. Dělám, že už neslyším a ať mi trhne nohou. Hlavně, že letí. Během letu už je klid.

Na letišti bylo vidět hodně Emirates (3), Thai Airways, VietJet, T'way, Juneao a další.

Start je v půl třetí z dráhy 01. Během letu jdu 1x na Wc. 3x jdou s občerstvením. Poprvé si dávám salted caramel popcorn a jablečný džus. Podruhé jdou jen s vodou. A to nechci nic. A potřetí se nese snídaně. Beru si míchaná vajíčka, opečené brambory, rajče a nějaké maso (něco na způsob sekané). Popravdě, žádná sláva. K tomu je mix ovoce. Jogurt jsem ani nestihla, protože začínají sklízet. Je tu i bulka s máslem a jahodovou marmeládou. K pití si dávám čaj s mlékem.

Rodiny s dětmi fotí Polaroidem. Let trvá 6,5 hodiny. Letíme přes moře, Indii, moře a jsem nad Arabským poloostrovem. Nejrychleji jsme letěli 931 km/h a nejvýš 12.192 m. n. m. V Dubaji přistáváme na dráhu 30L.

Vycházíme z letadla a celá skupinka se mě drží, jako klíště, protože si na přestupu nejsou jistí. Drží se nás i švagrová, která se mnou ale nekomunikuje. Naštěstí nemusíme nikam jet autobusem, jako tomu bylo při letu do Thajska. Takže jdeme rychle přes bezpečnostní a pasovou kontrolu. A pak už hledáme náš gate A23.

Jakmile najdeme náš gate, usazujeme se na nejbližších volných sedačkách. A já vyrážím na nákup do Duty Free. Kupuji čokoládu, baklavu a datle. I zbytek skupinky jde a navzájem si hlídáme místa na sezení.

Nástup na náš poslední let začíná ve 4:40. A do letadla jdeme jako group 5. Tedy jako pokaždé - poslední. Ranní provoz nám ale hodil zhruba hodinový slot, čekáme v letadle.

Během pobytu na letišti v Dubaji je vidět nekonečné množství letadel Emirates, dále PIA, Mahan Air, Turkish Airlines, Oman Air, Saudia, Virgin Atlantic, Iran Air aj.

Startujeme z dráhy 30R. Jsou vidět všechny známé i neznámé mrakodrapy. Je to opravdu fascinující podívaná. K prvnímu jídlu je na výběr ananasová brioška nebo sendvič s míchanými vajíčky a hovězím masem. Beru si to druhé. K tomu čaj. Během letu dočítám knížku o Adině Mandlové a snažím se o nějaký ten spánek. Ani IFE nepotřebuji (stejně tak i během všech ostatních letů. Vždy jen pozoruji informace o letu).

K obědu je na výběr kuřecí nebo hovězí. Beru si kuřecí s polentovou kaší a fazolkami. K tomu je bramborový salát a pistáciový zákusek. Na platíčku je i sýr, krekry, bulka a čokoláda. K jídlu si dávám bílé víno, následuje káva s mlékem. 

Let je vedený přes moře, Irák, Turecko, moře, Rumunsko, Bulharsko, Maďarsko a hurá k nám. Nejvýš jsem byli v 11.582 m. n. m. a nejrychleji to bylo 903 km/h.

V Praze přistáváme na RWY 24. Táta nás během přistávání točil. Na letišti je vidět Air France, British Airways, TAP a ATR Swift.

Ještě ani nejsme na stojánce a manžel už mi volá, že na mě čeká u APC. A že až budeme mít kufry, mám mu zavolat a přijede před halu. V tu chvíli se ozve švagrová, že s námi nikam nepojede. Že si vezme Bolta.

Vyjdeme z letadla a už jí nevidím. Mihne se jen u výdeje zavazadel. Já jdu s naší čtyřkou přes pasovou kontrolu a pak společně čekáme na zavazadla. Se všemi se loučím a vycházím ven. Všimnou si mě ale celníci, protože jako jediná držím tašku z Duty Free v ruce. Jenže mají smůlu. Cigára ani chlast nevezu.

Jdu se pozdravit s kolegy v příletové hale. S Ondrou a Mončou. Chvíli kecáme a já volám manželovi, že může přijet.

Vítáme se a jedeme nejprve do Tuchlovic. Protože přijel svým a moje je právě tam. Přijde mě přivítat jen tchán. Ale o švagrové se nemluví. Naštěstí volají dětičky, že jdou ze školy, tak jedeme domu.

Doma mají radost, že jsem zpátky. Přežili to statečně. Všem rozdávám dárečky a všichni jsou spokojení.

Byl to hrozně fajn výlet. Byla jsem moc ráda za pochvalu od paní Cihelkové. Ráda bych si někdy takový samostatný výlet zopakovala. Hrozně mi to vyčistilo hlavu. Během celého pobytu jsem si říkala, že bychom mohli se švagrovou klidně podniknout další výlet (přeci jen boj o klimatizaci apod. prostě patří k ponorce). Ale po těch posledních dvou dnech, mě to hodně rychle přešlo.

Thajsko se od naší první návštěvy hodně změnilo. K lepšímu. Hned bych se tam vrátila a podnikla další poznávací cestu.

16 dní po našem návratu začala válka USA s Izraelem proti Íránu. Došlo i k napadení letiště v Dubaji. No, měli jsme to o fous.

P. S.: Trip report píšu vždy s časovým odstupem. Švagrovou jsem doteď stále neviděla. Respektive jen 1x. Během poutě, kdy proběhla chodbou a jen křikla pozdrav a zmizela. Nikdo jí z domu samozřejmě nevyhodil. Takže asi tak...