Až na 1 knihu, která byla moje, jsem od července do září opět přesedlala na knihy z knihovny. Dost možná i proto, že se u nás přes prázdniny prodlužuje výpůjční doba na 2 měsíce. Tedy na celý červenec a srpen. Díky naší velké cestě jsem toho ale v srpnu stejně moc nepřečetla... No, ale hezky po pořádku.
V červenci to tedy byly dvě knihy do Gill Sims a to Proč máma zase pije (to je ta jediná moje) a Proč máma o Vánocích pije. Obě na stejné téma. Jak přežít svoje děti (potažmo celou rodinu) a nezbláznit se z toho. V Proč máma zase pije jde spíš o puberťáky. V knížce o vánočních svátcích je to spíš prolínání kdysi a teď. Nicméně jako letní oddechovky jsou obě v pořádku. Třetí knihou v červenci byla S Grétou si nic nezačínej od S. Abel. Vztah hlavní hrdinky se svým synem mi připomínal film Tancuj, Matyldo s Karlem Rodenem a Reginou Rázlovou. Tady se matka také potýká se zdravotními problémy, ale zároveň se vypráví příběh z meziválečné a válečné doby (z druhé světové války). Kniha má i 2 pokračování, ale zatím jsem se k nim nedostala. No, klasika u mě...
V srpnu to byla pouze jediná knížka. A to pokračování od Gill Sims, tentokrát na téma prázdniny. Konkrétně Proč máma o prázdninách pije. O tom, jak mít "dokonalé" prázdniny za každou cenu... Se sklenkou vína v ruce... Ale ta už mě tak nebavila. Spíš jsem chtěla mít přečtenou celou sérii.
A konečně září. Tady to byly opět 3 knihy. A docela velmi povedené. Protože 2 z nich jsou moji oblíbení současní spisovatelé. První kniha v září byla Zločin na Capri, od mého oblíbeného Anders de la Motte. Tentokrát ve spolupráci s jeho ženou Anette. Klasická detektivka. Žádné hektolitry krve. Taková Agatha. Skupinka na zájezdu a vražda.
Druhá kniha v září byl Muž jménem Ove. Tedy předloha filmu Muž jménem Otto s Tomem Hanksem. To se četlo tak krásně. Velmi doporučuju. Toho mrzutého bručouna mi na konci bylo velmi líto. A i slzička ukápla. Film jsem neviděla. Ale nechci vidět filmy po přečtení knížky. Většinou nadávám, že v knížce bylo všechno jinak. A tak si ten hezký pocit z knížky nechci kazit.
Třetí kniha září byla moje oblíbená česká spisovatelka Jana Poncarová - Podbrdské ženy. Sice si říkám, že některé věci na sociálních sítích, které tam Poncarová dává, už jsou trochu moc, za mě, ale píše skvěle. A touto knížkou to jen potvrdila. Několik generací žen v jedné rodině. Jejich těžký osud s chlapama, kteří nebyli to pravé, co doma chcete mít. Těším se na další její knížku (škoda, že už jich mám většinu od ní přečtených).
Komentáře
Okomentovat