Říjen již tradičně patřil Stochovské Thálii. Uváděla se tato představení: Cena za něžnost se Simonou Stašovou, Miroslavem Etzlerem aj. Ze začátku vtipná komedie, jejíž konec se převrhne do vážného tématu. Odchodu dítěte. A snad poprvé mi ukápla v divadle slza. Moc silné a hezké představení. Druhý den se hrálo Na ocet s Lenkou Vlasákovou a Janem Dolanským. Ano, manželskou dvojicí. Pan Dolanský se po divadelních prknem proběhl i nahatý. Zasmáli jsme se pěkně. Dalším představením bylo A do pyžam! od Divadelního spolku Vojan. Příbramské divadlo přivezlo Splašené nůžky. To bylo hodně dobrý. Dětské představení už jsme vynechali, dětem se nechtělo. A celý festival důstojně zakončila komedie s Janem Čenským Polib tetičku aneb Nikdo není bez chyby. Kdy se pan Čenský převléká do ženských šatů. Velmi povedená celá Thálie a samozřejmě po jejím ukončení už jsem si rezervovala vstupenky na další ročník...
V listopadu byla velká událost, kdy jsme u nás byli na Hurvínkovi. Divadlo v Dejvicích procházelo rekonstrukcí a tak jezdili zájezdy ve větší míře. Šla jsem já, moje děti, sestra se švagrem a malým synovcem. Hrálo se představení Hurvínek a nezvaný host. Mile mě překvapilo, jak synovec udržel pozornost celou dobu. A i jiné děti byly skvělé. Většinou, co jsem byla na dětských představeních, to byl docela binec. Ale na Hurvajzovi ne. A já si zavzpomínala na svá dětská léta, kdy jsme na Hurvínka jezdili s dědou a babičkou. Ale to nebylo v Dejvicích, kde sídlí teď. Jezdili jsme do divadla U hasičů, pod Náměstím Míru. A řekla bych, že docela často. Nejspíš tam začala moje láska k divadlu.
V listopadu pak ještě přišla 3 představení. Hned to první... Slzy se mi derou do očí ještě teď. S kolegyní Hankou jsme vyrazily do Vinohradského divadla na Hanu. Recenze to mělo skvělé. Líbila se mi chvála i od autorky, která byla na premiéře. Takže nebylo o čem. A opravdu, bylo to úžasné, silné, plné emocí! Ještě hodně dlouho to ve mě rezonovalo. A i když ostatní představení, která jsem po Haně viděla, byla skvělá, tohle předčilo zatím všechno, co jsem viděla...
Po Haně jsem byla u nás na divadelním představení Na ostro s Martinem Zounarem, Filipem Blažkem a Martinem Krausem. To jsem se od srdce zasmála!
A v Komorním divadle Kalich na představení Kouči v nesnázích s Pavlou Tomicovou, Janem Poláškem, Kristýnou Frejovou a Evou Leinweberovou. To mi po té Haně přišlo takové placaté... Ale zasmála jsem se taky.
A posledním představením loňského roku, byl v prosinci herecký koncert mezi Petrem Kostkou a Carmen Mayerovou. Václav Jílek jim jen lehce sekundoval. Bylo to divadelní představení Oscar pro Emily. A oba herečtí barti byli úžasní. Byl to velmi důstojný konec loňského kulturního roku. Představení se odehrálo na Malé scéně Studio Dva.
Komentáře
Okomentovat