Čtenářská krize se mě držela celý loňský rok. A poslední tři měsíce loňského roku nebyly výjimkou. Ale hezky postupně.
Třetí knihou v říjnu byla Ignis Fatuus od Petry Klabouchové. No, tak to taky bylo něco. Takové komunistické pokusy na lidech, v oblasti hranic, kam vlastně nikdo nesměl, protože se přecházelo k nepříteli (do Německa) a drsné prostředí Šumavy. Doporučuji velmi!
V říjnu jsem přečetla tři knížky. První z nich byla S. Lapena - Nepříliš šťastná rodina. Shari Lapena píše takové zvláštní knížky. Vždycky si po přečtení říkám, že už si další nepůjčím. Ale stejně příště dojdu do knihovny a vezmu si další. Tentokrát se jedná o vraždu rodičů a počínání si tří sourozenců, kteří po nich zůstanou.
Druhou knihou v říjnu, byla od S. Wilkové - Když přišli psi. A to byla moc hezká knížka. Vůbec, Scarlett Wilkovou mám v poslední době hodně v oblibě! A ani tato knížka nezklamala. Partyzáni v Beskydech za druhé světové. Udávání, krytí a následně, co si s sebou všechno člověk v životě nese.
V listopadu to byla jen jedna jediná kniha. A tou byla kniha od Anders de la Motte - Pán hory. První kniha ze série. Četla se velmi pěkně. Anders de la Motte je můj oblíbený autor. Přesto mi to nějak dlouho trvalo. Ale není to knihou, je to prostě mnou, že jsem si hledala všechny možné úniky od čtení. I jen přiblblé civění do telefonu nebo na nějaké seriály. Asi budu potřebovat nějaký restart...
V prosinci to byly opět tři knihy. Což je s podivem, protože prosinec mám vždycky slabší.
První prosincová byla - Ty chladné oči od Scarlett Wilkové. Skvělé čtení. Začátek knihy nás přenese do období druhé světové. Ona je Ukrajinka. On voják ve Wermachtu. Po válce se opět sejdou a i přes hrůzy, které prožili, to dají dohromady. Vychovávají nevlastní dceru (o které ale on neví, kde k ní ona přišla). Ale to je moc prozrazování. A pak samozřejmě dospívání. Ona začne být kovaná komunistka a jak se to odráží v celé rodině. A končí to převratem a vnučkou. Moc pěkně psáno.
Druhou knihou byl Dvojí život od Jany Poncarové. Další mé oblíbené autorky ze současné doby. Od Poncarové už mám také přečteno skoro všechno. A všechny knihy byly moc pěkné. Tentokrát je to o holce, jejíž táta byl velký komunistický pohlavár. A ona se z tohoto života snažila utéct.
A poslední knihou loňského roku, kterou jsem si přenesla i do toho letošního, byla Skleněný muž od Anders de la Motte, tedy pokračování série od Pána hory. Samozřejmě sérii spojují vyšetřovatelka a její kamarád. Jak jsem psala výše, Anders de la Motte je můj oblíbený autor. Tohle mi ale přišlo trošku překombinované.
Všeho všudy to vloni bylo pouhých 27 knížek. Tedy cca o polovinu méně, než v předešlých letech. No, co k tomu dodat.
Komentáře
Okomentovat