23.
8.:
Kdyby mi ještě včera někdo řekl, že ještě někdy poletím jako koupák a navíc do Hurghady, tak si klepu na čelo… A považuji ho za blázna. Jenže včera není dnes a nemožné se stává skutečností. Manžel objevil na stránkách Blue Style možnost koupě zájezdu. Na místě zaplatit 1.500,- za jednoho, do 30 dnů dorovnat do částky 5.000,- za jednoho. A 45 dní do odletu zbytek. Nabídka rozhodně zajímavá. Navíc 3. dítě jen za letenku, druhé za půlku. Hledal tak nějakou reálnou možnost pro nás. Nejdřív jsme zájezd směřovali na jarní prázdniny, ale to bych se bála o počasí. A tak nakonec vybíráme Egypt – Hurghadu na Velikonoce. Dnes jsme na přepážce Blue Style v OC Šestka zarezervovali pobyt v Golden Beach Resort ****, all inclusive, rodinný pokoj se 2 ložnicemi. Termín od 1. – 8. 4. 2023. Dětičky to dostanou jako dárek k Vánocům.
15.
12.:
Nevydržela jsem a objednala jsem manželovi k Vánocům letenky do Edinburghu. Příští rok bude veselo.
22.
12.:
Výlet do Drážďan i s dětmi. Nebudu v roce 2022 na cestovatelské nule.
24.
12.:
Konečně den, kdy jsme to mohli přestat tajit. Jedna dcera dostala obrázek SmartWings Boeing 737, druhá obrázek moře, syn obrázek velblouda. Dovolenou poznali hned. Jedna dcera dokonce uhádla Egypt. Radost veliká. Manžel Edinburgh nečekal. A byl velmi překvapen. Z posledních předvánočních debat s kolegyní Hankou jsem očekávala něco podobného. Naštěstí nic konkrétního. Dárkový voucher u Ryanair dle vlastního výběru.
25.12.:
Můj dárkový voucher vyměněn za únorový výlet do Bergama. Bude to hodně cestovatelský rok.
26.
12.:
Děti dostali od švagrové a jejího přítele příspěvek na výlet za delfíny.
16.
1.:
Manžel doplatil zbývající částku v Blue Style.
3.
2.:
Bergamo bylo ♥ . Teď už se plně soustředit na HRG.
9.
2.:
Zažádáno o nové cestovní pasy. Musí být platné 6 měsíců po návratu. To děti nesplňují. A my dva máme pasy dávno propadlé. Manžel se svého pasu vzdal. Nade mnou se paní slitovala a nechala mi ho (jsou v něm razítka od Hawaii po Hong Kong). Hotové by měly být do měsíce.
1.3.:
Vyzvednuty hotové pasy.
16.
3.:
Zařízeno cestovní pojištění (nechtěli jsme to nabízené CK).
20.
3.:
Manžel vyměnil v letištní směnárně $. Původně jsme tam měnit nechtěli, ale při online rezervaci směny je ten kurz o něco výhodnější. A tak jsme to nechali udělat u nich.
25.
3.:
Je týden před odletem. Konečně nám přišly pokyny od Blue Style. Děti si zkouší nějaké oblečení a boty. A dáváme nějaké věci už k přípravě. I si píšu seznam, na co nezapomenout. Děti už se těší, hlavně syn je nedočkavej.
Od Pohonítka máme alespoň na zpáteční cestě zajištěného Míru v posádce. Adámek nám seating udělat nemůže. PNR je celoskupinový od Blue Style. A tak i když je to „pravidelná“ linka, nemůže se do toho dostat. Tak snad budeme sedět tak, jak chceme.
29.
3.:
Od švagrové přivážíme jejich velký kufr, co si půjčujeme. A náš Samsonite kupovaný v Las Vegas.
30.
3.:
Odpoledne s dětmi balíme. Velký kufr, 2 tahačky, každé dítě batůžek. Já kabelku a manžel má svůj batoh. On má denní, tak jeho věci zatím ne. Zítra dobalíme drogerii a nějaké drobnosti. Děti se děsně těší. Já se spíš bojím, co zapomeneme. Já mám dnes pohotovost. Naštěstí mě manžel nevolá. On je dnes na poslední Ds před dovolenou. Večer prochází koupelnovou deratizací.
31.
3.:
Budíček na klasických 6:30. Ranní rutina, snídaně a manžel odváží děti do školy. Pak si dáváme kávu. Manžel pak bere moje auto na projížďku, aby zjistil, co tam rachtá. Bohužel, nic dobrého, po HRG budu muset auto odstavit. Je prasklé péro na pravém předním kole. Naštěstí šikovně a na letiště ještě dojedeme.
Já procházím sprchou, myju si hlavu a lakuju nehty. Syn má 4 hodiny a jede pro něj manžel (prší). Pak si dáváme oběd. Pizzu. A přicházejí holky, které měly hodin 5. Dáváme si další kávu. Manžel odstavuje kotel, holky píšou úkoly a syn paří na počítači. Kolem 15 hodiny jedeme do Tuchlovic, odvézt Filipa. Povídáme si. Dostáváme zemlbábu a škvarkové placky. Pijeme kávu a manžel pivo.
Před 18 jedeme zpět domů. Cestou se zastavujeme v Tesco. Kupujeme ještě nějaké drobnosti, svačiny a večeři. Doma ještě dobaluji, manžel pomáhá připravovat večeři (toasty). Kolem půl sedmé odchází na Johanovu rozlučku v Technických službách. Děti probíhají koupelnou a už je to na ně dlouhé. Na mě taky, ale co naděláme.
Kolegyně Hanka píše, že check-in bude z přepážek 156-158 a začátek odbavení ve 22:20. Míra píše, že let je úplně plný (212 lidí). Tak se máme na co těšit. Taky píše, že máme v posádce pilotku. A jednoho jeho kamaráda, že když budeme něco chtít, tak si máme říct… J
Manžel přišel ve čtvrt na devět. Dobalujeme, loučíme se s kočičkami, zamykáme a odcházíme k autu. Jedeme opatrně, protože závada na autě není lehká. Parkujeme. A potkáváme Míru. Povídáme si a nejdřív, že letí SSH. Ale pak se ukecl, že letí OK-TSI a to víme, že letí s námi do Hurghady. Takže nakonec nás veze i tam.
Loučíme se a jdeme do odletové haly Terminálu 2. Fronta už je pěkně velká. Odbavujeme se u přepážky 158. 156 zůstala uzavřena, ale v zhruba v půlce fronty zavřely z technických důvodu 157 a holčina se přesunula na 156. Během fronty jsme si popovídali s Vejměláčem od OLE a Milanem z Provozu terminálu.
Nástup má být z východu B8. Procházíme pasovou kontrolou a přes Duty Free Shop. Usazujeme se ve spojovacím objektu, kde je prolézačka pro děti. A ti tři naši se na ní hned vrhají.
Během pobytu na letišti jsou vidět letadla: British Airways, Lufthansa, Austrian Airlines, Ryanair, Eurowings a samozřejmě SmartWings (i stroje stále v barvách Travel Service, jako je ten náš).
1.4.:
Kolem půlnoci se přesunujeme do gate. Běží 2 rentgeny, takže to docela odsýpá. Ve čtvrt na jednu začíná nástup. Nejprve nastupují řady 1-10 a pak zbytek. Z ch-in nikoho neznám, ale rampák je uřvaný Pintrava.
Nástup docela trvá, ze stojánky jdeme o 10 minut později. Od „eskaře“ dostávám rozkaz pro natočení Míry při safety.
Startujeme z dráhy 24 zhruba v 1 hodinu. Pak točíme směr jihovýchod. Po vystoupání do letové hladiny 10.700 metrů k nám promlouvá kapitán. Je docela sdílný, ale říká to hrozně rychle a tak to nestíhám zapisovat celé. Letíme trasu Brno – Bratislava – Budapešť – Sofie – Kavala – moře – Alexandrie – Hurghada. Vzletová rychlost byla 304km/h a přistávací má být 261km/h. Kapitán se jmenuje David, FO je Vašíková.
Po startu nám rozdávají přistávací karty a tak je hned vyplňuji. I když je to vcelku dlouhý let, servis už není žádný. Respektive pouze placený. Baba vedle mě vybaluje řízek. Děti spí.
Veškeré detaily o letu si musím najít až z domova, protože po cestě nejsou aktuální. Míra nám přinesl pozornost pro děti (bonbonky) a manželovi pivo. I my se snažíme spát.
Krásně je vidět Alexandrie a Káhira. To jediné se dá krásně poznat a není oblačnost.
Po 4 hodinách přistáváme na dráhu 34 (jen nevím, jestli L nebo R, ale myslím, že R). Trošku nás roztančí boční vítr. Jedeme na gate s nástupními choboty. A chvilku trvá, než nás přistaví. Vycházíme a nejprve kupujeme víza. Následuje pasová kontrola, kontrola právě koupených víz. Dále vyzvedáváme zavazadla a ta jdou hned do rentgenů, včetně příručních zavazadel (kontrolují celníci). V příletové hale si manžel kupuje místní SIM kartu. Zástupce Blue Style nás nasměřuje do autobusu č. 11. Je to tedy spíš minibus. Dovnitř se vejde jen pár lidí a tak nám kufry dávají na střechu. Rozvážíme několik hotelů, ten náš je poslední. Jedou s námi ještě další dva.
Hlavní budova hotelu je v rekonstrukci a tak nás vedou do nízké budovy vedle. Zapisujeme se. Pokoje ještě nejsou připravené (což nás nepřekvapuje). Podle informace delegáta to může být až ve 14 hodin. Můžeme ale už na snídani (i když na ni nemáme nárok). Já si dávám sýry, místní chléb a sezamové bochánky. Ananasový džus a kávu s mlékem. Manžel si dává míchaná vajíčka, falafel, párečky a pečivo. Černou kávu. Dcera se synem vafle s Nutellou. Dcera vodu, syn pomerančový džus. Druhá dcera míchaná vajíčka, vajíčko natvrdo, zeleninu a rohlík. Já se synem a dcerou si jdeme ještě pro pomeranče. Jelikož máme čas, jdeme se po snídani projít resortem. Dojdeme až k moři, kolem bazénů a zjišťujeme, co kde je a co se kde děje. Následně se vracíme do lobby baru, na recepci. Podle pokynů, které máme od delegáta Blue Style z letiště, bude informační schůzka už dnes v 9:40. To už moc času nezbývá. Takže manžel pospává, děti si malujou a já spisuju deníček.
Schůzka s delegátem proběhla načas. Hezky nám o všem pověděl. Platíme si 2 výlety, 1 dostáváme zdarma a je jen na nás, jestli ho využijeme.
Následně nám na recepci nabízí výběr: buď náš objednaný pokoj, a nebo když mu připlatíme něco na ruku (10-15 $), dostaneme lepší s 2 koupelnami. Dává nám klíče od obou a máme si je jít prohlédnout. Jdeme. U těch lepších je akorát úklid. S Isamem se dáváme do řeči a rozhodně nám doporučuje tenhle. Je to opravdu krásný pokoj. Respektive 2 pokoje vedle sebe. Spojené jen dveřmi, které si můžeme a nemusíme nechat otevřené. A hlavně každý pokoj má svoji koupelnu a WC. Takže pro nás 5 to bude skvělé. A taky svojí terasu. Vracíme se tedy na recepci a recepční dostává rovnou 20$.
Kdyby mi ještě včera někdo řekl, že ještě někdy poletím jako koupák a navíc do Hurghady, tak si klepu na čelo… A považuji ho za blázna. Jenže včera není dnes a nemožné se stává skutečností. Manžel objevil na stránkách Blue Style možnost koupě zájezdu. Na místě zaplatit 1.500,- za jednoho, do 30 dnů dorovnat do částky 5.000,- za jednoho. A 45 dní do odletu zbytek. Nabídka rozhodně zajímavá. Navíc 3. dítě jen za letenku, druhé za půlku. Hledal tak nějakou reálnou možnost pro nás. Nejdřív jsme zájezd směřovali na jarní prázdniny, ale to bych se bála o počasí. A tak nakonec vybíráme Egypt – Hurghadu na Velikonoce. Dnes jsme na přepážce Blue Style v OC Šestka zarezervovali pobyt v Golden Beach Resort ****, all inclusive, rodinný pokoj se 2 ložnicemi. Termín od 1. – 8. 4. 2023. Dětičky to dostanou jako dárek k Vánocům.
Nevydržela jsem a objednala jsem manželovi k Vánocům letenky do Edinburghu. Příští rok bude veselo.
Výlet do Drážďan i s dětmi. Nebudu v roce 2022 na cestovatelské nule.
Konečně den, kdy jsme to mohli přestat tajit. Jedna dcera dostala obrázek SmartWings Boeing 737, druhá obrázek moře, syn obrázek velblouda. Dovolenou poznali hned. Jedna dcera dokonce uhádla Egypt. Radost veliká. Manžel Edinburgh nečekal. A byl velmi překvapen. Z posledních předvánočních debat s kolegyní Hankou jsem očekávala něco podobného. Naštěstí nic konkrétního. Dárkový voucher u Ryanair dle vlastního výběru.
Můj dárkový voucher vyměněn za únorový výlet do Bergama. Bude to hodně cestovatelský rok.
Děti dostali od švagrové a jejího přítele příspěvek na výlet za delfíny.
Manžel doplatil zbývající částku v Blue Style.
Bergamo bylo ♥ . Teď už se plně soustředit na HRG.
Zažádáno o nové cestovní pasy. Musí být platné 6 měsíců po návratu. To děti nesplňují. A my dva máme pasy dávno propadlé. Manžel se svého pasu vzdal. Nade mnou se paní slitovala a nechala mi ho (jsou v něm razítka od Hawaii po Hong Kong). Hotové by měly být do měsíce.
Vyzvednuty hotové pasy.
Zařízeno cestovní pojištění (nechtěli jsme to nabízené CK).
Manžel vyměnil v letištní směnárně $. Původně jsme tam měnit nechtěli, ale při online rezervaci směny je ten kurz o něco výhodnější. A tak jsme to nechali udělat u nich.
Je týden před odletem. Konečně nám přišly pokyny od Blue Style. Děti si zkouší nějaké oblečení a boty. A dáváme nějaké věci už k přípravě. I si píšu seznam, na co nezapomenout. Děti už se těší, hlavně syn je nedočkavej.
Od Pohonítka máme alespoň na zpáteční cestě zajištěného Míru v posádce. Adámek nám seating udělat nemůže. PNR je celoskupinový od Blue Style. A tak i když je to „pravidelná“ linka, nemůže se do toho dostat. Tak snad budeme sedět tak, jak chceme.
Od švagrové přivážíme jejich velký kufr, co si půjčujeme. A náš Samsonite kupovaný v Las Vegas.
Odpoledne s dětmi balíme. Velký kufr, 2 tahačky, každé dítě batůžek. Já kabelku a manžel má svůj batoh. On má denní, tak jeho věci zatím ne. Zítra dobalíme drogerii a nějaké drobnosti. Děti se děsně těší. Já se spíš bojím, co zapomeneme. Já mám dnes pohotovost. Naštěstí mě manžel nevolá. On je dnes na poslední Ds před dovolenou. Večer prochází koupelnovou deratizací.
Budíček na klasických 6:30. Ranní rutina, snídaně a manžel odváží děti do školy. Pak si dáváme kávu. Manžel pak bere moje auto na projížďku, aby zjistil, co tam rachtá. Bohužel, nic dobrého, po HRG budu muset auto odstavit. Je prasklé péro na pravém předním kole. Naštěstí šikovně a na letiště ještě dojedeme.
Já procházím sprchou, myju si hlavu a lakuju nehty. Syn má 4 hodiny a jede pro něj manžel (prší). Pak si dáváme oběd. Pizzu. A přicházejí holky, které měly hodin 5. Dáváme si další kávu. Manžel odstavuje kotel, holky píšou úkoly a syn paří na počítači. Kolem 15 hodiny jedeme do Tuchlovic, odvézt Filipa. Povídáme si. Dostáváme zemlbábu a škvarkové placky. Pijeme kávu a manžel pivo.
Před 18 jedeme zpět domů. Cestou se zastavujeme v Tesco. Kupujeme ještě nějaké drobnosti, svačiny a večeři. Doma ještě dobaluji, manžel pomáhá připravovat večeři (toasty). Kolem půl sedmé odchází na Johanovu rozlučku v Technických službách. Děti probíhají koupelnou a už je to na ně dlouhé. Na mě taky, ale co naděláme.
Kolegyně Hanka píše, že check-in bude z přepážek 156-158 a začátek odbavení ve 22:20. Míra píše, že let je úplně plný (212 lidí). Tak se máme na co těšit. Taky píše, že máme v posádce pilotku. A jednoho jeho kamaráda, že když budeme něco chtít, tak si máme říct… J
Manžel přišel ve čtvrt na devět. Dobalujeme, loučíme se s kočičkami, zamykáme a odcházíme k autu. Jedeme opatrně, protože závada na autě není lehká. Parkujeme. A potkáváme Míru. Povídáme si a nejdřív, že letí SSH. Ale pak se ukecl, že letí OK-TSI a to víme, že letí s námi do Hurghady. Takže nakonec nás veze i tam.
Loučíme se a jdeme do odletové haly Terminálu 2. Fronta už je pěkně velká. Odbavujeme se u přepážky 158. 156 zůstala uzavřena, ale v zhruba v půlce fronty zavřely z technických důvodu 157 a holčina se přesunula na 156. Během fronty jsme si popovídali s Vejměláčem od OLE a Milanem z Provozu terminálu.
Nástup má být z východu B8. Procházíme pasovou kontrolou a přes Duty Free Shop. Usazujeme se ve spojovacím objektu, kde je prolézačka pro děti. A ti tři naši se na ní hned vrhají.
Během pobytu na letišti jsou vidět letadla: British Airways, Lufthansa, Austrian Airlines, Ryanair, Eurowings a samozřejmě SmartWings (i stroje stále v barvách Travel Service, jako je ten náš).
Kolem půlnoci se přesunujeme do gate. Běží 2 rentgeny, takže to docela odsýpá. Ve čtvrt na jednu začíná nástup. Nejprve nastupují řady 1-10 a pak zbytek. Z ch-in nikoho neznám, ale rampák je uřvaný Pintrava.
Nástup docela trvá, ze stojánky jdeme o 10 minut později. Od „eskaře“ dostávám rozkaz pro natočení Míry při safety.
Startujeme z dráhy 24 zhruba v 1 hodinu. Pak točíme směr jihovýchod. Po vystoupání do letové hladiny 10.700 metrů k nám promlouvá kapitán. Je docela sdílný, ale říká to hrozně rychle a tak to nestíhám zapisovat celé. Letíme trasu Brno – Bratislava – Budapešť – Sofie – Kavala – moře – Alexandrie – Hurghada. Vzletová rychlost byla 304km/h a přistávací má být 261km/h. Kapitán se jmenuje David, FO je Vašíková.
Po startu nám rozdávají přistávací karty a tak je hned vyplňuji. I když je to vcelku dlouhý let, servis už není žádný. Respektive pouze placený. Baba vedle mě vybaluje řízek. Děti spí.
Veškeré detaily o letu si musím najít až z domova, protože po cestě nejsou aktuální. Míra nám přinesl pozornost pro děti (bonbonky) a manželovi pivo. I my se snažíme spát.
Krásně je vidět Alexandrie a Káhira. To jediné se dá krásně poznat a není oblačnost.
Po 4 hodinách přistáváme na dráhu 34 (jen nevím, jestli L nebo R, ale myslím, že R). Trošku nás roztančí boční vítr. Jedeme na gate s nástupními choboty. A chvilku trvá, než nás přistaví. Vycházíme a nejprve kupujeme víza. Následuje pasová kontrola, kontrola právě koupených víz. Dále vyzvedáváme zavazadla a ta jdou hned do rentgenů, včetně příručních zavazadel (kontrolují celníci). V příletové hale si manžel kupuje místní SIM kartu. Zástupce Blue Style nás nasměřuje do autobusu č. 11. Je to tedy spíš minibus. Dovnitř se vejde jen pár lidí a tak nám kufry dávají na střechu. Rozvážíme několik hotelů, ten náš je poslední. Jedou s námi ještě další dva.
Hlavní budova hotelu je v rekonstrukci a tak nás vedou do nízké budovy vedle. Zapisujeme se. Pokoje ještě nejsou připravené (což nás nepřekvapuje). Podle informace delegáta to může být až ve 14 hodin. Můžeme ale už na snídani (i když na ni nemáme nárok). Já si dávám sýry, místní chléb a sezamové bochánky. Ananasový džus a kávu s mlékem. Manžel si dává míchaná vajíčka, falafel, párečky a pečivo. Černou kávu. Dcera se synem vafle s Nutellou. Dcera vodu, syn pomerančový džus. Druhá dcera míchaná vajíčka, vajíčko natvrdo, zeleninu a rohlík. Já se synem a dcerou si jdeme ještě pro pomeranče. Jelikož máme čas, jdeme se po snídani projít resortem. Dojdeme až k moři, kolem bazénů a zjišťujeme, co kde je a co se kde děje. Následně se vracíme do lobby baru, na recepci. Podle pokynů, které máme od delegáta Blue Style z letiště, bude informační schůzka už dnes v 9:40. To už moc času nezbývá. Takže manžel pospává, děti si malujou a já spisuju deníček.
Schůzka s delegátem proběhla načas. Hezky nám o všem pověděl. Platíme si 2 výlety, 1 dostáváme zdarma a je jen na nás, jestli ho využijeme.
Následně nám na recepci nabízí výběr: buď náš objednaný pokoj, a nebo když mu připlatíme něco na ruku (10-15 $), dostaneme lepší s 2 koupelnami. Dává nám klíče od obou a máme si je jít prohlédnout. Jdeme. U těch lepších je akorát úklid. S Isamem se dáváme do řeči a rozhodně nám doporučuje tenhle. Je to opravdu krásný pokoj. Respektive 2 pokoje vedle sebe. Spojené jen dveřmi, které si můžeme a nemusíme nechat otevřené. A hlavně každý pokoj má svoji koupelnu a WC. Takže pro nás 5 to bude skvělé. A taky svojí terasu. Vracíme se tedy na recepci a recepční dostává rovnou 20$.
Bereme si karty od pokojů 336 a 337. Isam nám hned pomáhá i s rozkládáním kanape pro syna a dostáváme balenou vodu (1 na osobu) a kávu (na pokoji jsou pytlíčky Nescafé a balené čaje).
Vybalíme si, a jelikož je čas oběda, vyrážíme. Nakládáme si grilované špízy. Děti hranolky a kečup. My pita chleba s dipem a zeleninou. Manžel si přidává maso. My s dětmi jdeme na sladké. Ovocné a pistáciové dortíky děti. Já á la vánoční salámek a čerstvé datle. Manžel bez pití. Dcera se synem džus, druhá dcera colu a já colu light.
Vracíme se na pokoj, převlékáme se do plavek, mažeme se a jdeme poprvé na pláž. Písek je spíš hrubozrnný. Z recepce máme kartičky na osušky. Je zde stánek, kde si kartičky měníme. Během pobytu si můžeme osušky vyměnit za čisté kdykoliv budeme chtít. A na konci pobytu osušky vrátíme a dostaneme opět kartičky, které odevzdáme na recepci (jako že bylo všechno v pořádku).
Zabíráme místa na lehátkách a manžel s dětmi se jdou čachtat. Chodíme si na bar. Děti pijí colu, my cuba libre. Syn na lehátku usíná. Před 17 už je všem zima, fouká pěkný vítr. Vracíme se tedy na pokoj. Procházíme koupelnou a mažeme se. Syn s dcerou opět odpadají. Budeme rádi, když je vzbudíme na večeři.
Což se ukázalo, jako velký problém. Jedna dcera nespala, druhá ano. A nedělalo jí problém vstát. Nehorší to bylo se synem. Vůbec nereagoval a dokonce jsme zvažovali variantu, že ho tu necháme. Ale nakonec šel. Jídlo mělo být od 18, ale ve dveřích byla cedule, že až 18:45. Šli jsme se tak projít po zahradě kolem bazénů. Nebylo ani třičtvrtě a už otevřeli. To byla paráda. Syn s dcerou si vzali smažené kuře s hranolkama. Druhá dcera nejprve rybu s hranolkama, pak párečky s hranolkama a bagetkou. My s manželem místní zeleninu v různé úpravě. Lilky, okru, plněné zelné listy,… Manžel si byl i přidat. Já s dětmi se vydala za sladkým. Různé listové těsto na způsob baklavy apod. A hromadu datlí. Děti džus, já citronádu (na způsob Sprite) a manžel pivo. Na pokoj už se vracíme za tmy. Jdeme si vyčistit zuby a konečně uleháme. Není ani 20 a už spíme. Byl to opravdu náročný den.
Probouzíme se kolem půl osmé. Opravdu pěkně jsme se vyspali. I tak je ranní rutina v línějším módu. WC, zuby a převlékání. Jdeme na snídani. Syn s dcerou wafle s Nutellou. Syn pak jde do míchaných vajíček, křupítek s mlékem a ovoce. Dcera si dává vejce natvrdo, zeleninu a ovoce. Druhá dcera lívance s čokoládou. Jedna dcera si dává džus, syn mléko a druhá dcera kakao. Manžel míchaná vajíčka, falafel a fazolovou „kaši“. Až na tu kaši si vše přidává. Já jdu na míchaná vajíčka, falafel a zeleninu. A potom na sladké. Jejich místní a zeleninu (žlutý meloun a datle). Oba si dáváme kávu. Já s mlékem a manžel černou. Po snídani míříme k budově s recepcí. Je zde nástěnka cestovních kanceláří, tak si vše prohlížíme. Kavárna, lékárna a obchody. Oblečení i suvenýry. Samozřejmě nás hned lanařili na parfémy a vaření jasmínových čajů, ale podařilo se nám z toho vykroutit. Vracíme se na pokoj. Manžel office. Přichází úklid, ale nic nepotřebujeme, tak dostáváme vodu a kafe. Děti si chtějí zahrát minigolf a tak jde manžel pro vybavení. Berou si vratnou zálohu, pro případ poškození vybavení. Nehrajeme všechny jamky, protože to tak v půlce přestává děti bavit. Prošli jsme tak jen 7 drah. Já vyhrála se 4 trefami. Po třech měl syn, manžel 2 a holky po jedné. Po hře se jdeme podívat do Aquaparku. U jeho baru si dáváme džus a manžel kávu. Procházíme další část hotelu a míříme k pláži. V baru si dáváme koktejly Mai Tai a navíc dostáváme Mojito. Děti colu a pomerančovou limonádu (na způsob Fanty). Bez bot procházíme podél pobřeží, fotíme si kraba poustevníčka.
Vracíme se na pokoj. Probíhá office a vyrážíme na oběd. K obědu si dávám grilované maso a zeleninu, chlebovou placku. Dcera a syn také maso, ale s hranolkami. druhá dcera si dává špagety. Ty pak zkouší i syn. Manžel má obdobu toho, co já, ale bez placky. Kromě manžela pak míříme i na sladké. Pistáciová pěna a ořechový dortík. Holky datle. Pití jako včera.
Jdeme na pokoj, převlékáme se do plavek a mažeme se. Na přání dětí míříme k Aquaparku. Dost si to užívají. Dáváme si mangovou zmrzlinu. Jedu taky jednu jízdu. A hned ztrácím gumičku do vlasů. Později, na přání manžela , míříme k moři. Na plážovém baru si dáváme cuba libre.
Voda je mělká a to hodně daleko od pobřeží. Po pravé straně je molo s kotvícími loděmi. U něj to má manžel zhruba po pás. Od konce mola je i natažena síť. Myslím, že to bude po těch útocích žraloků, které v Hurghadě proběhly. Děti na pobřeží pozorují kraby poustevníčky a medúzy, staví si z písku.
K večeru se vracíme na pokoj. Procházíme koupelnou, mažeme se, převlékáme se a jdeme na večeři. Syn chce zkusit hambáče v Grease a tak s ním manžel jde. Já s holkama mířím do naší oblíbené restaurace. Bereme si grilované maso. Holky s hranolkama. Já se zeleninou. Zkouším ibiškový džus. Jdeme i do sladkého. Baklavu, zkouším i to „hnízdo“, co znám od Madiů. A ořechové brownie. Holky si dávají „salámek“ a datle. Holky ještě nedojí a už nás docházejí kluci. Syn měl hamburger a manžel fajitas. Manžel si s námi dává pivo. Syn je plnej.
Jdeme na pokoj, převlékáme se do pyžam a hrajeme Double. Spisuju. A těšíme se na první zítřejší výlet. Kolem 21 všichni spíme.
Budíček máme na 7, ale jsme vzhůru o dost dřív. Zato probudit děti dá docela práci. Po ranní rutině jdeme na snídani. Dcera křupítka, donut a datle, pomerančový džus. Syn křupítka, donut, míchaná vajíčka, pomerančový džus. Druhá dcera míchaná vajíčka, falafel, zelenina, džus. Já míchaná vajíčka, zeleninu, topinky, jejich sladké a ovoce. Manžel jen slané. Oba kávu a já džus. Vracíme se zpátky na pokoj. Mažeme se, připravujeme si batůžky a pak míříme na první výlet. Sraz je na recepci v 9:20. Řidič ale přijíždí s menším zpožděním. Jedeme zase minibusem. Zastavujeme ještě u jednoho hotelu. Nabíráme jednu českou rodinku. A míříme do Delfinária.
Nejprve
se všichni (i z jiných hotelů) shromažďujeme na takové terase a čekáme, až
dojedou opravdu všichni. V 10:30 má začít show. Chvíli před tímto časem se
zvedáme a jdeme se usadit do hlediště. Mluví arabsky, anglicky a česky. Pár
úvodních slov i rusky. Show je s delfíny, tuleněm a mrožem (respektive
mrožicí). Zájemci se můžou fotit apod. Představení je krásné, ale už jsem jich
pár zažila, tak to zas takový wow efekt pro mě nebylo. Ale děti byly nadšené.
Do hotelu se vracíme akorát na čas oběda. Dcera se synem jdou do špaget. Dcera sladké a datle. Syn jen datle. Druhá dcera jde na zeleninu a pečivo (na způsob krekrů). Manžel rýži s kuřetem v ústřicové omáčce a pivo. Holky džus a syn colu. Já si dáváme zeleninové saláty, chlebovou placku, jejich sladké a ovoce. A taky džus.
Po obědě míříme s dětmi na pokoj, kde na nás čekají ručníková zvířátka. Labutě, u nás v páru do srdce. Manžel pak vyráží směr na recepce. Jestli není na tabuli u Blue Style nějaké info. A v lékárně kupuje dceři kapky do očí (má je z vody lehce červené). Na pokoji pak chvilku relaxujeme, vaříme si kávu. Pak se převlékáme do plavek a odcházíme do Aquaparku. Dětičky zase řádí. My si dáváme u baru 2x kávu, vodu a já limetkový džus. Od 15 se podává zmrzlina. A tak na ni jdeme. Dcera jahodovou, já, druhá dcera a syn vanilkovou. Pak ještě chvíli řádí a zase se přesouváme na pláž. Děti si dali na plážovém baru nealkoholické koktejly a my s manželem 3x cuba libre. Užíváme si sluníčko a moře. A před 18 hodinou se vracíme na pokoj.
Procházíme koupelnou, mažeme se a převlékáme se. Jdeme na večeři. Já s manželem jdeme hlavně do zeleniny. Dcera se synem do těstovin. A i druhá dcera do zeleniny. Dcera se synem pak míří na smažené kuře. A opět se s dětmi vydávám na sladké. Baklava, já kokosový dortík. Syn pije colu, manžel pivo, zbytek džus. Po večeři jde manžel s dcerou opět do lékárny pro zinkovou mast. Dcera se synem mají kolem konců plavek opruzená místa. Já s druhou dcerou a synem míříme na pokoje, kam nás za chvíli dochází i ti da. Převlékáme se do pyžam a po 21 jdeme spát.
Budí mě uklízecí stroj, ale ještě usínám. Budíme se kolem 7 hodiny. Ranní rutina a jdeme na snídani. Dneska se otevřela i druhá část jídelny, po rekonstrukci a tak nemáme svoje oblíbené místo. Navíc se stůl kýve. Dcera si dává míchaná vajíčka, falafel a džus. Druhá dcera lívance, donut, croissant a kakao. Syn křupítka s mlékem, míchaná vajíčka a kakao. Já míchaná vajíčka, falafel, olivy a jejich sladké, ananasový džus a kávu s mlékem. Manžel míchaná vajíčka, fazole v tomatu, omeletu a kávu. Vracíme se na pokoj. Děti hrajou karty, my si dáváme další kávu. Manžel si jde do obchodů nad recepcí vybrat nějaké kraťasy a tričko. Já se s dětmi převlékám do plavek a mažeme se. Společně pak vyrážíme k bazénu, kde jsme po zbytek dopoledne. Děti pijí colu, džus a koktejly. My cuba libre a pak zkouším koktejl King Tut. Před polednem všichni vylézáme z bazénu a osycháme. Věci si necháváme na místech a míříme na pokoj. Převlékáme se a míříme na oběd.
Dcera grilované maso, hranolky a placku. Druhá dcera grilované maso, hranolky a sladké. Syn 2x grilované maso a zelenina. Já grilované maso, zelenina a speciální sýrová placka jen pro mě. Manžel sýry a olivy. On pivo, já s dětmi džusy. Paní od placek udělala holkám papírové růže.
Po obědě se vracíme na pokoj. Chvilku relaxujeme, hrajeme karty a Double. Pak se převlékáme do plavek, mažeme se a jdeme zpátky k bazénu.
Dětem děláme radost a necháváme je svézt na velbloudovi (Duda). Dohromady to stojí 30$. Manžel je naštvaný, chtěl zkusit smlouvat. Ale holky se hned hrnuly na velblouda a tak na smlouvání nebyl prostor. Projely se ony a pak šel syn. Ten měl teda velký respekt, ale nakonec to zvládl dobře. Po jeho jízdě se manžel ptal na nějakou slevu. Místo ní jsem dostala mušličku na šňůrce – na krk.
Celé odpoledne pak trávíme u bazénu s koktejly (cuba libre, King Tut, dětské Sunshine a Golden Life). Pak má syn chuť na zmrzlinu. Tak s manželem vyráží do Aquaparku. Já vanilkovou, dcera čokoládovou a druhá dcera se synem jahodovou. Všichni kolem bazénu se nás pak chodí ptát, kde dostanou zmrzlinu taky (je to trošičku blbý, že se dává jen u Aquaparku).
V 17 hodin se bazén zavírá (začínají ho čistit) a tak osycháme a jdeme na pokoj. Koupelna, mazání (pěkně jsme se připálili) a jdeme na večeři.
Syn chce zase hamburger a tak s ním manžel míří do Grease. Já jdu s holkama zase nahoru (vůbec na to jít nechtějí, prý si ho můžou dát i doma a z toho mám radost). V naší restauraci je ale nějaká akce a tak asi 10 minut čekáme. Holky si dávají špagety. Já egyptskou musaku, mexickou rýži a zeleninové saláty. S dcerou pak jdeme na sladké. Druhá dcera jde jen na ovoce. Meloun a jahody. K pití všechny džus. Když přichází ti dva, nejprve jíst nechtějí. Po chvilce syn neodolá jahodám.
Večer by měla být v Amfiteátru Fakír Show. Už jsme tahle prošvihli ohnivou show (plakát zapomněli sundat a ona byla večer předtím). Po večeři se vracíme na pokoj a přemýšlíme, jestli na Fakír Show vůbec jít. Hrajeme Double a prší. Dceři se nechce, je ospalá. Ale nakonec jdeme. Nejprve je program pro děti. Přemýšlíme, jestli to nevzdat. Ti naši se nezapojují. Ve 20:30 to mělo začít a až ve 21 se konečně dostává na fakíra. Je to ten stejný kluk, co bavil děti předešlou půlhodinu. Představení je hezké. Probouzí to i dceru. Pracuje se střepy, hřebíky a nakonec si opírá meč o krk a na něj si stoupnou lidi. Konec je po 22 hodině a tak se rychle vracíme do pokoje a do postelí. Usínáme kolem čtvrt na jedenáct. Zítra nás čeká druhý výlet – ponorka – a tak jsem na to opravdu velmi zvědavá.
Budíček máme na 7:30, ale jsme vzhůru dřív. Ještě ale užíváme klid a odpočíváme. Na čas budíku vstáváme. Ranní rutina a jdeme na snídani. Dcera lívance s Nutellou, druhá dcera falafel, zeleninu a placku, džus. Syn křupítka, lívance s Nutellou a džus. Já míchaná vajíčka, falafel, zeleninu a topinku, sladké a ovoce. Džus a kávu. Manžel fazole, vajíčka. Obojí 2x. Pečivo a kávu. Vracíme se na pokoj, mažeme se, balíme si batoh. Kluci office. Sraz máme v 9:45, ale odvoz přijíždí na 10. Jedeme do dalšího hotelu, nabíráme stejné Čechy, jako při cestě do Delfinária. Pak řidič s někým telefonuje. Vzhledem k další cestě dedukujeme, že se někde něco na jiné „trati“ stalo a tak zajíždíme i do centra Hurghady (do křivolakých uliček), kde nabíráme další účastníky (hlavně protivnou Rusku, na kterou nezbyla klasická sedačka, musí sedět na sklápěčce). Styl jízdy a křivolaké uličky – syn mi nablil do crossbody. Sice na pokoji dostali prášky, ale díky office na něj zapomněl… Naštěstí sem duchapřítomně vyndala doklady a telefon. Takže to šlo jen do té tašky. A druhé naštěstí, byl to jen takový plivaneček, takže po výletu to šlo všechno vyprat. Stalo se to už jen kousek od hotelu Sindibad, kde bylo přístaviště. Vystupujeme z minibusu 6 a jdeme se přihlásit na „recepci“ přístaviště. Chvilku sedíme, a když jsem všichni, přecházíme na loď Princessa. Vysvětlují nám, že budeme v hloubce 25m. 20 minut pojedeme jedním směrem, otočíme se a dalších 20 minut se budeme vracet. Jízda lodí potrvá kolem 40 minut, protože musíme objíždět mělčinu, která je dost velká a kamenitá. Cesta ale docela příjemně ubíhá, připlouváme k pontonu, na který vystupujeme. Z druhé strany kotví ponorka, na kterou vzápětí nastupujeme. Výlet je moc hezký. Okolo ponorky plavou potápěči, kteří krmí rybičky. Vidět jich je dost a i různé druhy. Včetně Klauna očkatého (Nemo). Čas uteče jako voda. Vynořujeme se a přes ponton zase přestupujeme na loď. Se synem si odskakujeme a dostáváme krabičky s džusem. Děti dostávají Certifikáty o absolvování ponoru. Jen nabízené předražené fotografie odmítáme. Dobrouzdáme do přístavu a jdeme k minibusu. Naštěstí bez bab z centra Hurghady. Takže brzy najíždíme na hlavní silnici a frčíme rovnou k nám.
Stejně jako v případě
Delfinária, přijíždíme akorát k obědu. Syn si dává špagety a grilované
maso. Já s holkama grilované maso a kuskus. Dcera k tomu placku. Já
zeleninu. Manžel jde taky po masu a zelenině. S dcerou zkoušíme melounový džus.
A s ní stíhám i ovoce a dortík. Po obědě jdeme na pokoj. Peru si taštičku,
bereme si plavky, mažeme se a míříme do Aquaparku. Sice jsme chtěli jít i
k moři, ale necháme děti vyřádit až do zavíračky v 17 hodin. U baru
si dáváme kávu a vodu. Manžel Sprite. A s dětmi zmrzlinu. Já vanilka,
dcera jahoda, syn čokoláda. Druhá dcera zmrzku nechce.
Procházíme sprchou, paříme prší a Double. Před 19 odcházíme na večeři. Náš oblíbený vchod je zavřený. Otevřeli hlavní budovu po rekonstrukci a tak se vchází do restaurace z ní. Nové prostory se nám ale už tolik nelíbí a navíc je zavřená naše oblíbená část, kde jsme jedli. Je tu dost lidí a máme problém najít stůl. Dcera si dává rybu, sladké a colu. Druhá dcera špagety a sladké. Syn špagety a ovoce. Já zeleninové salát, jejich sladké a červené víno. Manžel zeleninové saláty a pivo. Vracíme se na pokoj. Znovu karbaníme. A konečně došlo na pivo od Míry. Spát jdeme kolem půl desáté.
6.
4.:
Předposlední den. Domu se nám nechce. Já jsem vzhůru na 6. Ostatní spí. Manžel se budí na půl sedmou, vaříme si kávu. Děti budíme kolem 7. Ranní rutina a jdeme na snídani. Dcera si dala falafel, placku a kakao. Druhá dcera křupítka s mlékem a sladké, kakao. Syn křupítka s mlékem, sladké a džus. Já míchaná vajíčka, falafel, zeleninové saláty, čerstvý sýr, topinku, ananasový džus a kávu s mlékem. Manžel fazole, vajíčka, pečivo a kávu.
Procházíme sprchou, paříme prší a Double. Před 19 odcházíme na večeři. Náš oblíbený vchod je zavřený. Otevřeli hlavní budovu po rekonstrukci a tak se vchází do restaurace z ní. Nové prostory se nám ale už tolik nelíbí a navíc je zavřená naše oblíbená část, kde jsme jedli. Je tu dost lidí a máme problém najít stůl. Dcera si dává rybu, sladké a colu. Druhá dcera špagety a sladké. Syn špagety a ovoce. Já zeleninové salát, jejich sladké a červené víno. Manžel zeleninové saláty a pivo. Vracíme se na pokoj. Znovu karbaníme. A konečně došlo na pivo od Míry. Spát jdeme kolem půl desáté.
Předposlední den. Domu se nám nechce. Já jsem vzhůru na 6. Ostatní spí. Manžel se budí na půl sedmou, vaříme si kávu. Děti budíme kolem 7. Ranní rutina a jdeme na snídani. Dcera si dala falafel, placku a kakao. Druhá dcera křupítka s mlékem a sladké, kakao. Syn křupítka s mlékem, sladké a džus. Já míchaná vajíčka, falafel, zeleninové saláty, čerstvý sýr, topinku, ananasový džus a kávu s mlékem. Manžel fazole, vajíčka, pečivo a kávu.
Vracíme se na pokoj, i
když jsme se ptali po minigolfu. Pán, který ho má na starosti ještě nebyl
v práci. A tak jdeme k bazénu. S manželem si dáváme kávu, a když
v 10 otvírají bar, jdeme na cuba libre. Děti jdou i do koktejlů Coral Reef
a Hawaii. Syn se zapojuje do animačního programu. A když se i animátor
přesouvá do bazénu, kde syn úplně dobře nestačí, jde mu dcera na pomoc.
Animátor je stejný, jako fakír. Na poledne balíme a přes pokoj míříme na oběd.
Dcera si bere grilované kuře, placku a zeleninu. Druhá dcera grilované kuře, placku,
zeleninu a sladké. Syn grilované kuřecí, hranolky, zeleninu a sladké. Já
grilované maso, sýrovou i obyčejnou placku, zeleninu, datle a jejich sladké.
Manžel maso a zeleninu. On pivo, zbytek džusy.
Po obědě se vracíme na pokoj, mažeme se a vyrážíme do aquaparku. V 15 otvírají zmrzlinu a tak si dáváme. Dcera jahodovou, druhá dcera se synem čokoládovou a já mango. S manželem si dáváme 2x kávu a vodu. Hned na to se balíme a jdeme na pláž. Opět si u plážového baru dáváme drinky. My dva Cuba Libra a holky Red Sea Dream s Golden Life. Syn si jde v rámci animačního programu zacvičit jógu. Manžel se s holkama vydává na konec mola – do hloubky. Před 18 odcházíme na pokoj. Dneska jsem všichni pěkně chycení. Takže po sprchování se mažeme, i chladivým gelem na spáleniny. Mastíme karty. A před 19 vyrážíme na večeři. Dcera hovězí, hranolky a sladké. Druhá dcera kuřecí a zeleninu, sladké a ovoce. Syn jen ovoce a sladké. Já zeleninové saláty, ovoce a sladké. Manžel kuřecí maso a sladké. Děti colu, já červené víno a manžel pivo. Po večeři jdeme na pokoj. Mažu nás chladivým gelem. Vaříme si kávu a zase hrajeme karty. Po 21 jdeme spát.
7.
4.:
Poslední den. Dneska by měl děda narozeniny.
Průběžně se probouzím celou noc. Na závěr zase úklidový stroj a smrad z nafty (později jsem zjistili, že to byl stroj na postřik proti komárům, respektive hmyzu všeobecně). Kolem čtvrt na sedm to budí i manžela. Vaříme si kávu. On má rýmu. Dětem se vůbec nechce vstávat. Nakonec se ale podaří. Ranní rutina a jdeme na poslední snídani.
Dcera omeletu a sladké. Druhá dcera lívance s Nutellou, sladké a kakao. Syn křupítka s mlékem, lívance s Nutellou a míchaná vajíčka. Já míchaná vajíčka, falafel, zeleninu, jejich sladké, meloun, ibiškový džus a kávu s mlékem. Manžel fazole, falafel, zeleninu a kávu. Vracíme se na pokoj. Převlékáme se do plavek, mažeme se a jdeme naposledy k bazénu. Nejprve si dáváme kávu. A pak přicházejí na řadu oblíbené koktejly. Zkouším Jamaica. Manžel pivo. Děti Sunshine a Golden Life. Všechny děti se zapojují do bazénového animačního programu – cvičení. Ve čtvrt na jednu odcházíme na pokoj. Převlékáme se, relaxujeme a odpočíváme. Máme za sebou poslední snídani a bazén, jdeme na poslední oběd.
Po obědě se vracíme na pokoj, mažeme se a vyrážíme do aquaparku. V 15 otvírají zmrzlinu a tak si dáváme. Dcera jahodovou, druhá dcera se synem čokoládovou a já mango. S manželem si dáváme 2x kávu a vodu. Hned na to se balíme a jdeme na pláž. Opět si u plážového baru dáváme drinky. My dva Cuba Libra a holky Red Sea Dream s Golden Life. Syn si jde v rámci animačního programu zacvičit jógu. Manžel se s holkama vydává na konec mola – do hloubky. Před 18 odcházíme na pokoj. Dneska jsem všichni pěkně chycení. Takže po sprchování se mažeme, i chladivým gelem na spáleniny. Mastíme karty. A před 19 vyrážíme na večeři. Dcera hovězí, hranolky a sladké. Druhá dcera kuřecí a zeleninu, sladké a ovoce. Syn jen ovoce a sladké. Já zeleninové saláty, ovoce a sladké. Manžel kuřecí maso a sladké. Děti colu, já červené víno a manžel pivo. Po večeři jdeme na pokoj. Mažu nás chladivým gelem. Vaříme si kávu a zase hrajeme karty. Po 21 jdeme spát.
Poslední den. Dneska by měl děda narozeniny.
Průběžně se probouzím celou noc. Na závěr zase úklidový stroj a smrad z nafty (později jsem zjistili, že to byl stroj na postřik proti komárům, respektive hmyzu všeobecně). Kolem čtvrt na sedm to budí i manžela. Vaříme si kávu. On má rýmu. Dětem se vůbec nechce vstávat. Nakonec se ale podaří. Ranní rutina a jdeme na poslední snídani.
Dcera omeletu a sladké. Druhá dcera lívance s Nutellou, sladké a kakao. Syn křupítka s mlékem, lívance s Nutellou a míchaná vajíčka. Já míchaná vajíčka, falafel, zeleninu, jejich sladké, meloun, ibiškový džus a kávu s mlékem. Manžel fazole, falafel, zeleninu a kávu. Vracíme se na pokoj. Převlékáme se do plavek, mažeme se a jdeme naposledy k bazénu. Nejprve si dáváme kávu. A pak přicházejí na řadu oblíbené koktejly. Zkouším Jamaica. Manžel pivo. Děti Sunshine a Golden Life. Všechny děti se zapojují do bazénového animačního programu – cvičení. Ve čtvrt na jednu odcházíme na pokoj. Převlékáme se, relaxujeme a odpočíváme. Máme za sebou poslední snídani a bazén, jdeme na poslední oběd.
Dcera si dává kuře, rybu a hranolky, sladké, datle a meloun. Džus. Druhá dcera špagety a sladké. syn špagety, kuře s hranolkama, džus. Já kuře, jogurtový dip, zeleninu s jejich sladké. Ovoce a džusy mango a guava. Manžel kuře, rybu a zeleninu. Pivo. Po obědě se vracíme na pokoj. Opět se převlékáme do plavek, mažeme se a jdeme naposledy do aquaparku. S manželem si u baru dáváme 2x latté a sodovku. On se pak běží podívat na informační tabuli, kdy máme odjezd od hotelu. Ve 2:10, takže bude kruté vstávání. Míra a Pohonítko nám posílají informace k letu. Naše mašina by během dne měla otočit Kanárské ostrovy. FO prý za letu rád spí. V posádce letí Hanka Růžová, která létala pro ČSA a docela si jí pamatuju. Zato Míra prý v posádce nebude, má noční v knihovně. Dáváme si poslední zmrzlinu. Děti jahodovou a já vanilkovou. A jdeme naposledy na pláž.
Nejdřív jdu do vody já se synem. Děti si dávají koktejly, já Cuba Libre a manžel pivo. Pak jde manžel s dětmi přes molo do hloubky. Kolem 17 se vracejí, abychom stihli vrátit osušky (stánek je otevřený do 17:30). Dostáváme za ně zpátky kartičky, které budeme odevzdávat při check-out.
V hlavě se nám rodí plán na letní Itálii autem. Odcházíme na pokoj. Velké mytí. Na večeři je ještě čas. A tak spisuju, dopíjím svůj džus z ponorky (děti už mají vypito a manžel si ho ani nevzal). A kolem 19 vyrážíme na poslední večeři. Syn se na poslední chvíli rozmýšlí a chce jít na hambáče. Takže poslední večeři nebudeme trávit společně. Manžel s ním jde a my jdeme do klasické restaurace. Ale je tam neskutečně narváno. Mají problém nám najít volný stůl (a to nejsme v plném počtu). Asi začíná ramadán, protože číšníci chodí v hábitech. Dcera si dává kuře, zeleninu a sladké. Druhá dcera kuře, hranolky a sladké. Obě pomerančový džus. Já si dávám kuře, zeleninové saláty a sladké. A ananasový džus. Odcházíme hledat kluky. V Grease nejsou a tak na ně čekáme před restaurací. Jako každý večer tu jsou kočičky a koťátka. Dostávají zbytky nejen od klientů, ale evidentně i od kuchařů. Kluci se za chvíli objeví u „placek“, takže to zase musí všechno obejít a jdeme na pokoj společně. Balíme, děti jdou co nejdřív spát. My si ještě vaříme kávu a já ještě spisuju deník a vyplňuju dotazník spokojenosti. Ani jednomu z nás se nechce do zimy. A to už jsou Velikonoce (u nás i mrzlo). Děti jsou v posteli před, my po 21.
Budík v 1 nic moc. Děti spaly hezky. Já se co chvíli budila. Ale vstávali všichni dobře, za půl hodiny jsme sbalení, umytí a připravení na recepci. Bohužel, snídaňový balíček nedostáváme. Neřešíme to. Odjezd je ve 2:10. Kinedryl si bere jen syn, bojí se autobusu. Holky chtějí až na letišti. Děláme check-out. Autobus přijíždí o 5 minut dřív. A konečně klasický velký. Přistupují ještě dva české páry a jedna rodinka. Čeká nás jedna zastávka, kdy se obsadí úplně celý autobus. Na letišti využijeme nosiče, díky kterému máme fast track. Kontrola pasů, rentgeny. Check- in z přepážek 31-33. My jdeme na 31. Vyplníme výjezdní formuláře. Pasová kontrola, bezpečnostní kontrola (dolu musí i boty a u každého je prováděna osobní prohlídka). Dcera si kvůli výšce musela stoupnout na bedýnku. V Duty Free kupujeme cigarety pro švagrovou a jejího přítele. Nám a babičkám baklavu. Nám pak ještě datle. V suvenýrech si kupujeme Aladinovu lampu. Výtahem vyjedeme o poschodí výš do Food court a dáváme si snídani. Dcera bagetu rajče mozzarella. Druhá dcera čokoládový muffin. Syn donut. Já světlý muffin + kávu. Manžel si dává jen kávu. Následně směřujeme do východu 30, kde má začít nástup. Návrat prý nemá být tak plně obsazený a skutečně jsou vidět prázdná místa. Když sedá naše mašina, ještě si odskakujeme. Nástup je podle řad. Nejprve 1-16 a tak můžeme nastupovat i my. Sice máme ten seating podle palubek jinak, ale já jdu se synem na 6AB a manžel s holkama na 7ABC. Šestá řada je za „business“, takže máme před sebou plentu oddělující lepší třídu. Na letišti je vidět ještě jeden SmartWings (Boeing 737 MAX), Turkish Airlines, EgyptAir, Sun Express, Star East,… Usedáme si na místa. Máme v okolí infanta a tak doufáme, že bude let klidnější, než je nástup. Ještě jsem ani neodletěli a dcera se synem už spí. Let má trvat 4 hodiny a 18 minut. Druhá dcera se se spánkem přidává krátce po startu. Hanka Růžová nám nese celou lahev vody, že prý pozdrav od Míry. Tak se jí připomínám, že se známe z recepce posádek.
Startujeme z dráhy 34. Start si natáčím. Je vidět i náš hotel. Jelikož všichni spí (i celé okolí – mám vedle sebe chrápající paní), beru si knížku a konečně i taky čtu (měla jsem s sebou 2 a prd).
Kniha se jmenuje Hlas a je to od
spisovatele Arnaldura Indridasona. Islandská krimi. Hanka nám za chvíli přináší
kávu. Budím sousedku vedle sebe a jdu na WC. První dvě hodiny to s námi
docela hází a je pořád zapnuta signalizace na připoutání. Někde nad řeckými
ostrovy (zhruba v polovině letu) se budí dětičky. Dávají si 7days, které
mají ještě z domova. A gumové medvídky od Míry z cesty do HRG. Manžel zkouší připojení k wifi a kouká se, kudy letíme. Dále
odstáváme od Hanky colu a děti pomerančový džus. Konec letu sice pro děti
nudnější. Přistáváme na dráhu 06. Zem je vidět těsně nad dálnicí D6. Velká
oblačnost, teplota 4°C. A jako na potvoru jedeme na stojánku 18, tj. Terminál 2
a budeme převáženi autobusem. Z našeho letu se veze i salonek a vede to
Jana. Neměla jsem ale možnost jí pozdravit. Pasová kontrola – přepážka
10. Kufry nám vylezly na pásu 12. Já si s dcerou odskakuju a jdeme pro auto. Je pěkně hnusně. Míříme rovnou do Tuchlovic, kde se potkáváme i se
švagrovou, jejím přítelem a jeho mámou. Dostáváme oběd. Jelikož je Bílá sobota, babička to
pojala tradičně – vývar, kachna se zelím, nebo špekové knedlíky. Každý dle
libosti. A udělala punčák. Odvážíme si i 2 mazance a beránka. Po obědě vyrážíme
i s Filípkem do studeného domova (v obýváku 10°C) za kočičkama.
JÁ
CHCI ZPÁTKY OD TEPLA
Tahle
dovolená byla naprostá pecka. Jsem ráda, že jsme dětem ukázali taky trošku jiný
styl cestování. Takový pobyt absolvovali poprvé. Focene bylo přeci jen o něčem
jiném.
Jídla bylo spousta a bylo vynikající. Vždy jsme si brali jen malé talířky. A od každého trošku. Sice je vypisováno spousta jídla, ale od každého kousíček a byla tak šance ochutnat jejich dobroty. Spousta zeleniny a zeleninových salátů (zelenina byla v salátech podobná, ale pokaždé s jinými bylinkami a jinak ochucené). Také jsme měli v salátu cizrnu a byla výborná. Snědli jsme několik kilo oliv. Ovoce bylo hlavně melouny (žluté nebo cantaloupe). Vystaveny byly i banány či hrušky, ale to máme i doma. První den jsme měli skvělé pomeranče. A opět se snědlo několik kilo čerstvých datlí. Jejich sladké, to je prostě kapitola sama pro sebe. Spousta oříšků, medu či melasy. Líbilo se mi, jak se dcera nebála experimentovat a brala si třeba i rybu.
Bar mezi bazénem a mořem (chodili jsme do něj z obou stran) byl taky úžasný. Koktejly dobré. Jen neměli měřítko. Všechno dělali od oka. Takže jednou byl koktejl slabý čajíček, podruhé pěkný lomcovák. Mám vyfocenou tabuli s jejich názvy, a co obsahovaly (i když část zakrývá číšník). My si dávali hlavně ten, kde byl rum. Bar u aquaparku byl trošku slabší. Ale to spíš dělali číšnici.
Hlavní restauraci, bary u bazénů a moře, Grease jsme měli neomezeně. Do ostatních restaurací jsme mohli 1x za pobyt. Bylo do nich potřeba udělat rezervaci. Ale my jsme nevyužili, protože nebylo potřeba.
Třetí výlet zdarma byla prohlídka centra Hurghady. Chviličku jsme nad tím uvažovali, ale po incidentu se synem při cestě na ponorku jsme to odřekli. A užili si tak bazén a moře celý den.
A ještě informace k letům (zpětně podle Flightradaru):
QS 1240 – plánovaný odlet 0:50, odletěli jsme v 1:02. Přílet do Hurghady plánovaný v 5:05, přistáli jsme ve 4:53. OK-TSI je 11 let staré letadlo, stále v barvách Travel Service. Nejrychleji jsme letěli 918km/h. A nejvýš jsme vystoupali do 10.667 m. n m. A opravdu to byla dráha 34R. Cesta vedla přes nás, Slovensko, Maďarsko, Srbsko, kolem bulharské Sofie, Egejským mořem (řecké ostrovy) a východně od Alexandrie, Káhiry a do HRG.
QS 1241 – plánovaný odlet v 5:50, odletěli jsme v 6:05. Přílet do Prahy plánovaný v 10:30, přistáli jsme v 10:16. OK-TSM je 15 let staré letadlo, také stále v barvách Travel Service. Nejrychleji jsme letěli 843km/h. A nejvýš jsme vystoupali do 10.972 m. n m. A startovali jsme z dráhy 34R. Cesta vedla přes Rudé moře, Sinajský poloostrov, Káhiru, Alexandrii, Středozemní moře (řecké ostrovy Thira, Naxos, Mykonos,…), Bulharsko, Srbsko, Maďarsko, Rakousko a k nám.
Během
psaní jsem se zmínila, že nás napadla myšlenka na letní Itálii autem. Bůh ví,
co přes léto bude. Trošku se bojíme toho, že budou mít Italové i Němci prázdniny
a bude všude natřískáno. Jestli spíš nezkusit Balt. Nebo se na všechno
vyprdnout. Ale určitě nás dva čeká Edinbugh, který dostal manžel k Vánocům.
Tak se těším určitě na něj.
Jídla bylo spousta a bylo vynikající. Vždy jsme si brali jen malé talířky. A od každého trošku. Sice je vypisováno spousta jídla, ale od každého kousíček a byla tak šance ochutnat jejich dobroty. Spousta zeleniny a zeleninových salátů (zelenina byla v salátech podobná, ale pokaždé s jinými bylinkami a jinak ochucené). Také jsme měli v salátu cizrnu a byla výborná. Snědli jsme několik kilo oliv. Ovoce bylo hlavně melouny (žluté nebo cantaloupe). Vystaveny byly i banány či hrušky, ale to máme i doma. První den jsme měli skvělé pomeranče. A opět se snědlo několik kilo čerstvých datlí. Jejich sladké, to je prostě kapitola sama pro sebe. Spousta oříšků, medu či melasy. Líbilo se mi, jak se dcera nebála experimentovat a brala si třeba i rybu.
Bar mezi bazénem a mořem (chodili jsme do něj z obou stran) byl taky úžasný. Koktejly dobré. Jen neměli měřítko. Všechno dělali od oka. Takže jednou byl koktejl slabý čajíček, podruhé pěkný lomcovák. Mám vyfocenou tabuli s jejich názvy, a co obsahovaly (i když část zakrývá číšník). My si dávali hlavně ten, kde byl rum. Bar u aquaparku byl trošku slabší. Ale to spíš dělali číšnici.
Hlavní restauraci, bary u bazénů a moře, Grease jsme měli neomezeně. Do ostatních restaurací jsme mohli 1x za pobyt. Bylo do nich potřeba udělat rezervaci. Ale my jsme nevyužili, protože nebylo potřeba.
Třetí výlet zdarma byla prohlídka centra Hurghady. Chviličku jsme nad tím uvažovali, ale po incidentu se synem při cestě na ponorku jsme to odřekli. A užili si tak bazén a moře celý den.
A ještě informace k letům (zpětně podle Flightradaru):
QS 1240 – plánovaný odlet 0:50, odletěli jsme v 1:02. Přílet do Hurghady plánovaný v 5:05, přistáli jsme ve 4:53. OK-TSI je 11 let staré letadlo, stále v barvách Travel Service. Nejrychleji jsme letěli 918km/h. A nejvýš jsme vystoupali do 10.667 m. n m. A opravdu to byla dráha 34R. Cesta vedla přes nás, Slovensko, Maďarsko, Srbsko, kolem bulharské Sofie, Egejským mořem (řecké ostrovy) a východně od Alexandrie, Káhiry a do HRG.
QS 1241 – plánovaný odlet v 5:50, odletěli jsme v 6:05. Přílet do Prahy plánovaný v 10:30, přistáli jsme v 10:16. OK-TSM je 15 let staré letadlo, také stále v barvách Travel Service. Nejrychleji jsme letěli 843km/h. A nejvýš jsme vystoupali do 10.972 m. n m. A startovali jsme z dráhy 34R. Cesta vedla přes Rudé moře, Sinajský poloostrov, Káhiru, Alexandrii, Středozemní moře (řecké ostrovy Thira, Naxos, Mykonos,…), Bulharsko, Srbsko, Maďarsko, Rakousko a k nám.
Komentáře
Okomentovat