Bazaliom je zhoubný kožní nádor, kterému se říká rakovina starých lidí. Nejčastější výskyt bazaliomu je v oblasti obličeje a krku. Nejohroženější skupinou jsou staří lidé, nad 60 let. Bazaliom je přímým důsledkem slunečního záření. Druhá nejčastější skupina lidí, kteří bazaliom mají, jsou ti, co se rádi vystavují v solariu. V obličeji (hlavně třeba na nosu, uchu apod.), může být velmi nebezpečný a opravdu až zhoubný. Většinou se léčí tak, že se chirurgicky odstraní. Bohužel, asi 50% pacientům se bazaliom vrátí.
Tolik v kostce o něčem, čím jsem si prošla i já.
Už je to velmi dlouho, co se mi na zádech utvořil menší červený útvar. Když jsem tak zpětně přemýšlela, kdy asi poprvé, došla jsem do roku 2012, kdy jsme byli na poslední velké dovolené u moře. Tedy v Thajsku. Časem se to postupně zvětšovalo, ale nijak dramaticky. Kdykoliv jsem navštívila svoji obvodní lékařku, bylo mi sděleno, že je to buď ekzém nebo plíseň. Na ekzém jsem dostala Locoid, antibiotickou mastičku s tím, že pokud nezabere, je to plíseň a mám si koupit něco v lékárně. Locoid nezabral, tak jsem to nechala být. Řešila jsem děti, respektive nedonošené holky a na nějaký flíček na zádech nebyl čas. Locoid jsem měla dokonce dvakrát. V loňském roce jsme si i s dětmi udělali první dovolenou u moře, v Itálii. Poté si manžel všiml, že se mi onen útvar opět zvětšil. Jelikož jsem byla doma, měla jsem čas řešit doktory a tak jsem se donutila poprvé objednat na kožní.
Já měla útvar mezi zády a bokem. Tedy místo, které není na přímém sluníčku, protože je neustále pod tričkem. Pouze v plavkách může být vidět, i když nosím jednodílné. V solariu jsem v životě nebyla. A 60 mi také ještě nebylo... :)
Útvar na zádech měl sytě červenou barvu a měnil svůj povrch. Jednou byl hladký, jednou strupatý. Občas svědil.
Kožní si útvar prohlídla a konstatovala, že je to buď ekzém nebo plíseň. Divila se, že Locoid nezabral a napsala mi kortikoidní mastičku. Měla se aplikovat 14 dní a pak, že se uvidí. Jenže mastička opět nezabrala a to se doktorce nelíbilo. Zaslala mě na chirurgii. Měl se odebrat jehlou menší vzorek, který se měl poslat do laboratoře. Jenže paní doktorka svoji žádost napsala dost podivně a pan chirurg si myslel, že mi má odebrat cca polovinu onoho útvaru o velikosti pětikoruny. Těsně před zákrokem se vyjádřil, že se mu do toho úplně nechce řezat. Nevíme, co to je a jak to bude reagovat. Dal mi na výběr. Buď tedy odebereme část. Když se ukáže, že to byla banalita, která se dá vyřešit jinak, než chirurgicky, došlo by k tomuto zákroku zbytečně. Nebo se ukáže, že to je něco vážného a bude se muset řezat znovu. Ale jak už bylo řečeno, když se do toho řízne, nebudeme vědět, jak se to bude hojit, když ani nevíme, co to je. A druhá varianta byla kompletní odstranění. Rozhodla jsem se, že když už to tam mám tak dlouho, bude lepší to raději vyříznout celé. Dostala jsem lokální anestezii (do místa těsně kolem útvaru) a šlo se řezat. Bylo z toho 7 stehů. Manžel mi měl ránu kontrolovat a měnit obvaz. A za 14 dní na vyndavání stehů.
Rána se hojila dobře (na zádech bývá s hojením problém), jen jizva nebyla úplně esteticky hezká. Spíš taková pěkně rozšklebená. Ale říkala jsem si, že na zádech je to jedno. Hlavně, že je ten flek pryč.
Po 14 dnech jsem přišla na vyndavání stehů. Můj doktor tam nebyl, tak mi je vyndaval primář oddělení. A zároveň mi řekl, že to byl bazaliom. Smál se, že je to nemoc důchodců, jak je možné, že to mám já. A že nejlepší možné řešení, je chirurgické. Což jsem podstoupila, takže můžu mít klid.
S výsledky jsem šla do týdne ke své kožní. Prohlídla si jizvu, doporučila tlaková cvičení, aby byla jizva pružnější. Říkala, že na tomto místě se bazaliomu bát nemusím, že to bude všechno v pořádku. Není to předzvěst toho, že bych měla rakovinu jinde. Je to opravdu přímý důsledek sluníčka. Prý se teď budeme všichni v opalovacích krémech koupat. Přečetla si celou zprávu a zjistila, že v jednom místě byl bazaliom neohraničený. A že je dost možné, že v tom místě něco zůstalo. A vzhledem k tomu, že se to rádo vrací, chtěla, abych šla na reoperaci. No, souhlasila jsem. Nechcete mít na zádech dobrovolně bazaliom.
Hned zkraje letošního roku jsem se tedy vydala na chirurgii podruhé. Můj chirurg už se smál, že si to zopákneme, že mě toho neušetřil. Ale lepší znovu, než tam něco nechat. Tentokrát mám na zádech 9 stehů. Celá původní jizva musela pryč a z každé strany se vyřízlo navíc asi půl centimetru. Dále si chirurg smál, že už mám jizvu, jako při transplantaci ledviny. Opět doporučil ošetřování jizvy a zaslal mě domů s tím, že do 14 dnů na vyndavání stehů.
Ačkoliv víc stehů, tentokrát je jizvička pěkně tenká a nenápadná. Povedla se lépe. A opět se dobře hojilo. Možná o něco lépe, než po prvním zákroku.
Po 14 dnech už opět byly i laboratorní výsledky. Ukázalo se, že k druhému zákroku už dojít nemuselo. Kůže už byla čistá. Bazaliom nebyl prorostlý do hloubky a v místě neohraničení skutečně končil. Ale lepší to podstoupit, než aby tam něco nechat.
Dále budu chodit na častější kontroly na kožní, kdyby se to někde začalo objevovat znovu.
Dávejte na sebe pozor. Nepodceňujte sluníčko, které už začíná být pěkně agresivní. Zdraví máme jen jedno.
Tolik v kostce o něčem, čím jsem si prošla i já.
Už je to velmi dlouho, co se mi na zádech utvořil menší červený útvar. Když jsem tak zpětně přemýšlela, kdy asi poprvé, došla jsem do roku 2012, kdy jsme byli na poslední velké dovolené u moře. Tedy v Thajsku. Časem se to postupně zvětšovalo, ale nijak dramaticky. Kdykoliv jsem navštívila svoji obvodní lékařku, bylo mi sděleno, že je to buď ekzém nebo plíseň. Na ekzém jsem dostala Locoid, antibiotickou mastičku s tím, že pokud nezabere, je to plíseň a mám si koupit něco v lékárně. Locoid nezabral, tak jsem to nechala být. Řešila jsem děti, respektive nedonošené holky a na nějaký flíček na zádech nebyl čas. Locoid jsem měla dokonce dvakrát. V loňském roce jsme si i s dětmi udělali první dovolenou u moře, v Itálii. Poté si manžel všiml, že se mi onen útvar opět zvětšil. Jelikož jsem byla doma, měla jsem čas řešit doktory a tak jsem se donutila poprvé objednat na kožní.
Já měla útvar mezi zády a bokem. Tedy místo, které není na přímém sluníčku, protože je neustále pod tričkem. Pouze v plavkách může být vidět, i když nosím jednodílné. V solariu jsem v životě nebyla. A 60 mi také ještě nebylo... :)
Útvar na zádech měl sytě červenou barvu a měnil svůj povrch. Jednou byl hladký, jednou strupatý. Občas svědil.
Kožní si útvar prohlídla a konstatovala, že je to buď ekzém nebo plíseň. Divila se, že Locoid nezabral a napsala mi kortikoidní mastičku. Měla se aplikovat 14 dní a pak, že se uvidí. Jenže mastička opět nezabrala a to se doktorce nelíbilo. Zaslala mě na chirurgii. Měl se odebrat jehlou menší vzorek, který se měl poslat do laboratoře. Jenže paní doktorka svoji žádost napsala dost podivně a pan chirurg si myslel, že mi má odebrat cca polovinu onoho útvaru o velikosti pětikoruny. Těsně před zákrokem se vyjádřil, že se mu do toho úplně nechce řezat. Nevíme, co to je a jak to bude reagovat. Dal mi na výběr. Buď tedy odebereme část. Když se ukáže, že to byla banalita, která se dá vyřešit jinak, než chirurgicky, došlo by k tomuto zákroku zbytečně. Nebo se ukáže, že to je něco vážného a bude se muset řezat znovu. Ale jak už bylo řečeno, když se do toho řízne, nebudeme vědět, jak se to bude hojit, když ani nevíme, co to je. A druhá varianta byla kompletní odstranění. Rozhodla jsem se, že když už to tam mám tak dlouho, bude lepší to raději vyříznout celé. Dostala jsem lokální anestezii (do místa těsně kolem útvaru) a šlo se řezat. Bylo z toho 7 stehů. Manžel mi měl ránu kontrolovat a měnit obvaz. A za 14 dní na vyndavání stehů.
Rána se hojila dobře (na zádech bývá s hojením problém), jen jizva nebyla úplně esteticky hezká. Spíš taková pěkně rozšklebená. Ale říkala jsem si, že na zádech je to jedno. Hlavně, že je ten flek pryč.
Po 14 dnech jsem přišla na vyndavání stehů. Můj doktor tam nebyl, tak mi je vyndaval primář oddělení. A zároveň mi řekl, že to byl bazaliom. Smál se, že je to nemoc důchodců, jak je možné, že to mám já. A že nejlepší možné řešení, je chirurgické. Což jsem podstoupila, takže můžu mít klid.
S výsledky jsem šla do týdne ke své kožní. Prohlídla si jizvu, doporučila tlaková cvičení, aby byla jizva pružnější. Říkala, že na tomto místě se bazaliomu bát nemusím, že to bude všechno v pořádku. Není to předzvěst toho, že bych měla rakovinu jinde. Je to opravdu přímý důsledek sluníčka. Prý se teď budeme všichni v opalovacích krémech koupat. Přečetla si celou zprávu a zjistila, že v jednom místě byl bazaliom neohraničený. A že je dost možné, že v tom místě něco zůstalo. A vzhledem k tomu, že se to rádo vrací, chtěla, abych šla na reoperaci. No, souhlasila jsem. Nechcete mít na zádech dobrovolně bazaliom.
Hned zkraje letošního roku jsem se tedy vydala na chirurgii podruhé. Můj chirurg už se smál, že si to zopákneme, že mě toho neušetřil. Ale lepší znovu, než tam něco nechat. Tentokrát mám na zádech 9 stehů. Celá původní jizva musela pryč a z každé strany se vyřízlo navíc asi půl centimetru. Dále si chirurg smál, že už mám jizvu, jako při transplantaci ledviny. Opět doporučil ošetřování jizvy a zaslal mě domů s tím, že do 14 dnů na vyndavání stehů.
Ačkoliv víc stehů, tentokrát je jizvička pěkně tenká a nenápadná. Povedla se lépe. A opět se dobře hojilo. Možná o něco lépe, než po prvním zákroku.
Po 14 dnech už opět byly i laboratorní výsledky. Ukázalo se, že k druhému zákroku už dojít nemuselo. Kůže už byla čistá. Bazaliom nebyl prorostlý do hloubky a v místě neohraničení skutečně končil. Ale lepší to podstoupit, než aby tam něco nechat.
Dále budu chodit na častější kontroly na kožní, kdyby se to někde začalo objevovat znovu.
Dávejte na sebe pozor. Nepodceňujte sluníčko, které už začíná být pěkně agresivní. Zdraví máme jen jedno.
Komentáře
Okomentovat