Naštěstí se nestává tak často, abychom marodili. Máme docela tuhý kořínek a děti naštěstí taky. Teď se ale zadařilo pěkně a všichni tři pupíčci jsou "na hromádce". Přinesl to domu nejspíš tatínek. Minulý týden mu nebylo úplně nejlépe, potrápila ho rýma (nejhorší mužská nemoc) a bolest zad a kyčle. Uplynulý víkend jsme si chtěli udělat výlet jen ve dvou. Vloni nám to právě překazila nemoc dvojčat. V pátek jsme holky vezly ke tchýni a večer jsme tam Anetku nechávali s horečkou. V sobotu ráno jsme si volali, jak jí je, jestli vůbec na výlet ve dvou jet. Domču hlídala moje mamka. Povolení jsme dostali, že to bez nás zvládnou. Anetka proležela celou sobotu a v neděli už byla veselá holčička, kterou by jako nic netrápilo. Byli jsme rádi, ale věděli jsme, že tím to nekončí. Jakmile začne jeden, další se vzápětí přidávají. Ano, v noci z neděle na pondělí se přidal nejmenší. U toho je to vážně na houby. Holky už si alespoň řeknou, kde je co bolí a nebo si bez problémů nechají dát medicínku. Ale Domča jen pláče a člověk neví, co mu je. Dopoledne a i po obědě to vypadalo dost vážně, ale kupodivu navečer z něj byl zase veselý chlapeček. Tak uvidíme zítra. Anička se přidala až dneska k podvečeru. Takže čekám, že tu nejhorší část budeme mít před sebou teprve zítra. A aby toho nebylo málo, něco leze i na mě. Začíná mě bolet v krku (což holky taky ukazují při dotazu na bolest) a spouští se mi rýma. My dospěláci to máme jednoduché. Vezmeme si lék a je to. Sice jako máma musím stále fungovat, ale dokážu si pomoct. Jak už jsem psala, s dvojčaty je to lepší. Dokáží si říct, co je bolí. Panadol jim zabírá rychle a nemají s ním potíže. U Domči je to nejnáročnější. Hůř kvůli tomu v noci spí. Víc pláče. Panadol ale zabral i u něj, tak jsem ráda, že nemusím běžet do lékárny pro něco jiného. Dvojčata dopujeme ovocem. Domčovi ještě pomeranče či podobné ovoce dávat nemůžeme. Ale snad nás to brzo opustí. Zatím se to jeví jako rychlá záležitost. Nemám tohle období ráda...
Komentáře
Okomentovat