Poležení na rizikovém oddělení u Apolináře

23. srpna 2013 jsem byla přijata na rizikové oddělení k Apolináři. Důvody jsou popisovány v předešlých článcích. Uložili mě na pokoj č. 2 k Monice. Netušila jsem, co mě čeká a jak dlouho si poležím. Ještě ten večer přišly první výsledky odběrů krve, na základě kterých mi dali antibiotika v kapačce.
24. srpna jsem prošla dalším ultrazvukem. Opět se potvrdilo, že u plodu B jsou nulové průtoky pupečníkem. A že má hodně málo plodové vody (asi polévková lžíce u krku a polévková lžíce mezi nožičkami). Opět jsem si dala kapačku s antibiotiky a to celkem 3x. Konečně taky za mnou přišel i můj muž, který v den mé hospitalizace musel na noční a do nemocnice mě přivezli moji rodiče. Jelikož byla sobota, moc jsem se nedozvěděla, vizity byly jen takové "nutné".
25. srpna jsem byla na dalším UZ, který měřil průtoky pupečníkem. Máme vydržet alespoň 14 dní... Na návštěvě byl muž i moji rodiče.
26. srpna - konečně pondělí a mohla jsme se dozvědět něco víc. Nejprve přišel medik, který mi dost nevybíravým způsobem oznámil, že si budu muset vybrat, kterému ze dvou dětí dám větší šanci na přežití. Ano, takto mi to oznámil. Velká vizita v čele s docentem Pařízkem jeho tvrzení zopakovala a s Monikou jsme na sebe zůstaly koukat dost nevěřícně. Samozřejmě jsem se hned rozbrečela, protože jak má člověk vybírat něco tak strašného...? Nakonec přišel doktor Koucký, který byl úžasný. Vzal si mě stranou a konečně mi vysvětlil, co se děje, co hrozí. Nakonec mi řekl, co by mi doporučil, ale že rozhodnutí nechá na mě. Pokud by u plodu B místo nulových průtoků byly zjištěny reverzní průtoky, musela bych se rozhodnout: 1. ukončit těhotenství, dát větší šanci na přežití plodu B, ale ohrozit tak zdraví plodu A; 2. nechat těhotenství probíhat dál ve prospěch plodu A, ale ohrožovat tím plod B, který by nebyl vyživovaný vůbec. MUDr. Koucký mi doporučil, abych vydržela alespoň 2 týdny a překonala tak hranici 30 týdně těhotenství. Denně budu chodit na UZ, kde se budou měřit průtoky a podle toho se budeme rozhodovat.
27. srpna mi zjistili, že beru špatná antibiotika (na základě dalších výsledků) a naordinovali mi nová. Plod B stále nulové průtoky.
28. srpna - vše beze změny
29. srpna - vše beze změny
30. srpna aneb jeden týden v nemocnici. MUDr. Koucký už mluvil o týdnu až 14 dnech. Na UZ vše beze změny
31. srpna - naposledy antibiotika. UZ beze změny
1. září v noci mi odvezli Moniku... Čekala dvojčátka, holčičky. Rozeběhl se jí porod. Porodila jednu holčičku, která v tak brzkém týdnu neměla šanci přežít. Po porodu se vše uklidnilo a ona se opět uzavřela. Druhá holčička se jí držela zuby nehty. V neděli ráno, než jsem přišla z UZ, už jsem měla na pokoji Zdeňku. A naše první setkání bylo pro mě nezapomenutelné. Obě stejné noční košile (nebyly nemocniční), obě stejná břicha (taky čekala dvojčátka a byla v podobném týdnu)... Prostě jsme vypadaly jako dvojčaty my dvě... :D
2. září - UZ beze změny. Dostávám navíc magnesium
3. září - vše při starém
4. září - UZ beze změny, stále nulové průtoky
5. září - UZ beze změny
6. září - čeká se na nové výsledky stěrů a odběrů, UZ ale beze změn
7. září - bylo rozhodnuto, že už tam ležím dostatečně dlouho a UZ je beze změn, tak na něj budu chodit už jen ob den.
8. září - v noci ze soboty na neděli mi v noci 3x ztvrdlo břicho. Ráno jsem to oznámila doktorce při vizitě a tak mě vzala na vyšetření. Byla jsem otevřená na prst. Takže jsem dostala další léky
9. září - pondělí. Ráno jsem vyrazila na svůj oblíbený UZ. Tentokrát ale nastala změna. U plodu B se objevily první reverzní průtoky a tak všichni doktoři zpozorněli. Podle odhadů váhy měl plod A 1.417g a plod B 923g. Bylo mi řečeno, že se doktoři musí sejít a poradit se, co dál. Když jsem došla na pokoj, dostala jsem první dávku kortikoidů na dozrání plic u dětí... O něco později mi přišel doktor říct, že ještě počkají do druhého dne. Ale že mám být ráno na ultrazvuk nalačno...

A o tom zase až příště...

Rizikové oddělení není nic veselého. Sestra Irena a MUDr. Koucký zůstanou v mé paměti asi napořád. Úžasní lidé. Bohužel se to nedalo říct o sestře, které jsme přezdívaly "bojler". Pokoje na rizikovce byly ale nejhezčí, které jsem u Apolináře zažila. Pokoje po dvou, s malou TV a ledničkou. Každý pokoj měl vlastní koupelničku s WC. Všechno nové, čisté. Na rizikovce jsem se, kromě Moniky a Zdeňky, seznámila ještě s dalšími úžasnými ženami. Ale o těch bych ráda napsala vlastní příspěvek.

Komentáře

  1. Tu kosili mam nekde v satne schovanou do ted :-) MUDr. Koucký a následně po něm MUDr. Sosna, který si mne "převzal" byli užasní a díky jejich podpoře to šlo zvládat lépe - tedy alespoň mně. Jsou to PANI doktoři!

    OdpovědětVymazat

Okomentovat